Co přinesl den (pondělí 2. listopadu)

V novinách se objevila zpráva, že se jako o&#160eurokomisaři uvažuje o exministru Vladimíru Dlouhém. Posléze se ukázalo, že o tom uvažuje hlavně on sám. Místopředseda vlády Barták popřel, že by s ním vláda v této chvíli počítala.

K Dlouhého kandidatuře se už vyjádřil kdekdo, například Jiří Paroubek, podle něhož je Dlouhý „člověk, který byl spjat s&#160velmi silně zpackanou transformací 90. let, s rozbitím českého průmyslu“ a „&#160zanechal po sobě trosky českého průmyslu“. Všechno pak prý musely dávat dohromady „vlády ČSSD“. To je hloupé a nestydaté přehánění předvolebního charakteru a organicky navazuje na stejně hloupé řeči Miloše Zemana o „spálené zemi“. S věcnou kritikou transformace nemá společného nic, věcná kritika se nedá dělat v zápalu předvolebního klání, které je u nás mj. zásluhou labilní Topolánkovy vlády a pak rozhodnutí Ústavního soudu ohledně voleb už tři roky permanentní.

Taktéž Jiří Paroubek hodlá, až se zmocní moci, zrušit Klausovu výjimku ohledně Unijní Listiny základních práv. Může to udělat, Klaus má tu nevýhodu, že ve věci Lisabonské smlouvy může použít veto jen jako včela žihadlo: jedinkrát. Přesněji řečeno, pokud to jednou podepíše, už s&#160tím nedokáže nic dalšího udělat. Odbory hodlají podat na dojednanou výjimku stížnost k Ústavnímu soudu.

Vladimír Vlasák píše v Mladé frontě Dnes v souvislosti s vyznamenáním pro Karla Gotta: „Během normalizace se zpěvák dohodl s představiteli moci na vzájemném soužití. To je moment, který mu část společnosti vyčítá nejvíc, včetně trapné asistence při antichartě. Mlčící většina zřejmě brala tyto úlitby jako šum doby, chovala se navenek podobně a doma si myslela své.“ Především, kdo to je, ta „mlčící většina“? To je neurčité kolektivum, na které se všechno svede, když je třeba dokázat, že někdo konkrétní za nic nemůže. A u nás, jak známo, konkrétní lidé, pokud jde o minulost, nemůžou za nic, a celebrity (Gott, Kundera) tuplem. A za druhé: problém není v tom, že by mlčící většina dostala řád za zásluhy a někdo měl námitky. Řád dostal Gott.

„Benešovy dekrety a poválečné uspořádání majetkových poměrů na česko-německých hranicích" je prý otázkou velmi citlivou, píše dnes v MfD europoslankyně Zuzana Rothová. To je výrok svým způsobem rekordní: dekrety platily na českoněmeckých hranicích! Naše hraniční pásmo bylo tenkrát dosti široké, začínalo za Mělníkem, zahrnovalo částečně Prahu a&#160úplně Jihlavu s okolím. Když komunisté zavedli železnou oponu se vším všudy, znamenalo to, jak se zdá, vyslovenou liberalizaci.

Hejtman David Rath si pochvaluje spolupráci s komunisty ve Středočeském kraji. Jsou pro ČSSD „seriozním partnerem“, stejná spolupráce s nimi na celostátní úrovni (menšinová vláda s tichou podporou komunistů) by byla lepším řešením než „politicky zhoubný model velké koalice“. To je stanovisko v podstatě „paroubkovské“, nyní se však proti vyjádřili místopředsedové ČSSD Škromach a Zaorálek. Nelze prý krajské zkušenosti přenášet na vládní úroveň, dosud platí bohumínské usnesení (bohumínské usnesení ale zakazuje pouze otevřenou koalici, ne něco jako vylepšenou „opoziční smlouvu“). Zřejmě v permanentní předvolební kampani není radno otázku tiché spolupráce s komunisty na celostátní úrovni příliš ventilovat. Čas na ni přijde, až Paroubek vyhraje volby.

Primátor Bém se rozhoupal a zapojil se do protitopolánkovského tažení. Navrhuje, aby si Topolánek nechal na kongresu potvrdit mandát v&#160tajném hlasování (a pokud by ho neobhájil, dodávají v Praze 11, které vévodí Bémova pravá ruka Jiří Janeček, změní se kongres na volební a převolí se vedení). To je pozoruhodný návrh. Dá se předpokládat, že Topolánek by prošel, ale s odřenýma ušima. Strana by pak vstoupila do finále předvolební kampaně jako chumel rozdováděných foxteriérů.

---

AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala