Co přinesl den (středa 14. října) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (středa 14. října)

Bohumil Doležal15. října 2009 • 11:58
Co přinesl den (středa 14. října)

Premiér Fischer byl kvůli Klausovi na kartáči v Bruselu. Vedení EU nemá žádné razantní prostředky k tomu, jak na Klause tlačit. To, co říkal Barroso , je sice logika slušnosti, ale formální logika české ústavy slušnost nepředpokládá.

reklama

Premiér Fischer byl kvůli Klausovi na kartáči v Bruselu. Vedení EU nemá žádné razantní prostředky k tomu, jak na Klause tlačit.
To, co říkal Barroso Fischerovi („Je zvolen prezidentem, protože byl zvolen Parlamentem. Doufám, že bude respektovat vůli Parlamentu.“), je sice logika slušnosti, ale formální logika české ústavy slušnost nepředpokládá, byla by něčím navíc. Prezident není Parlamentu odpovědný a jeho vůli podle ústavy respektovat nemusí.


Německý prezident, který plní funkci „strážce ústavy“, také nemusí podle komentovaného vydání „Základního zákona“, které mám k dispozici (Das Grundgesetz, Kommentar für die politische Bildung, Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 1990, str. 234), určitou činnost vykonat. Samozřejmě by ho ani nenapadlo dělat fóry, čekal jen na rozhodnutí německého Ústavního soudu. Jenže jsme v Česku. Představa Václava Klause jako „strážce ústavy“ je představa kozla pečujícího o zahrádku.
K ústavní stížnosti senátorů ODS (a senátorky Janáčkové) ohledně Lisabonské smlouvy se připojil i komunistický senátor Homolka. Jak říkal Palacký, svoji k svému a vždy podle pravdy.

Dobře ti tak, Topolánku
Rozumněji se ke Klausově iniciativě vyjádřil předseda ODS Topolánek na rádiu Impuls: Klaus podle něho využívá mistrně všech bílých míst v ústavě a chtěl by vybudovat poloprezidentský systém. Jde mu spíš o publicitu než o české národní zájmy (to nevím: myslím, že Klausovi jde opravdu o suverenitu ČR, protože suverenita ČR pro něj znamená především suverenitu jejího prezidenta; šťastnou shodou okolností je to teď zrovna on).
Pokud jde o Topolánkovu zásluhu na dvojím zvolení Klause prezidentem, prohlásil: „Dobře mi tak. Jsem po zásluze potrestán.“ Topolánkovou chybou je, že se nestačil od Klause dostatečně emancipovat, aby při druhé volbě mohl přijít s vlastním kandidátem (i když by ho pak asi neprosadil).
Druhá prezidentská volba byla bezvýchodná záležitost – volit Švejnara, který se nestyděl kandidovat, i když věděl, že bez komunistických hlasů se na Hrad nedostane, a nakonec byl kandidátem nejen zelených, ale i Paroubkovy ČSSD, nebylo možné. Paroubek ostatně po volbě nakonec sám zdůvodnil, proč ne: každému soudně uvažujícímu člověku muselo podle něj být jasné, že pokud by se podařilo prosadit Švejnara, vláda by do podzimu padla. Nepochybně ano. A Švejnar by se v tom pak plácal podobně jako Hácha v roce 1939, Beneš v roce 1948 a Dubček v letech 1968–69.

Možnosti senátora Kubery
I kdyby však Klaus v nerovném boji s EU podlehl, euroskeptici mají v rukávě další eso. Je jím senátor a teplický starosta Kubera. „Netajím se, že jsem připraven udělat cokoli, aby se to zdrželo až do voleb v Británii.“
Možnosti jsou (doplňuji já) aktivní a pasivní. K těm prvním patří hrozba vystoupení Teplic z EU. Série sebevražedných atentátů v Bruselu určitě ne, z toho pana senátora samozřejmě ani trochu nepodezírám; navíc – kde by na to sehnal lidi, naše politické strany sice dokáží v Ústeckém kraji sehnat tu a tam nějakou mrtvou duši, ale protibruselské bojovníky tohoto stylu určitě ne.
K pasivním metodám by mohla patřit např. organizovaná demonstrativní hladovka pana senátora nebo celé teplické ODS (i tady by měl problémy, pokud to nemůže některým svým podřízeným dát rozkazem, o čemž pochybuji).


K tématu:

Petr Holec: SOUHLASÍM SÁM SE SEBOU (Reflex.cz, 15. 10. 2009)
Senátor ODS Jaroslav Kubera v Událostech, komentářích na ČT vzteky málem vyskočil kvůli Lisabonské smlouvě z TV. Chorobná politická nenávisti ale bohužel nelomcuje pouze jím.


Bobošíková, práce všeho druhu
Projekt Zemanovy Strany práv občanů nabývá pevnějších kontur. Poté, co svůj odchod z ČSSD a přechod k Zemanovi ohlásil jeho dávný spolupracovník Miroslav Šlouf, chystá se k něčemu podobnému i předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková.
Paní Bobošíková je něco jako Ferda Mravenec, práce všeho druhu, vypomáhala už různě Klausovi, kandidovala na prezidentku za komunisty. Zeman ji prý o pomoc požádal a není důvod tomu nevěřit, dokud to on sám nebude dementovat.

Vlčí doupě na Hradě
Europoslanec Falbr vypráví v Právu jeden svůj zážitek s Klausem: při jakémsi jednání v kanceláři předsedy sněmovny (tím Klaus tehdy byl) prý budoucí prezident náhle přistoupil k oknu, ukázal prstem na Hrad, kde tehdy ještě sídlil Václav Havel, a prohlásil: „Tam, o sto metrů výše, sedí největší škůdce tohoto státu!“
Připomnělo mi to příhodu, o níž píše Masaryk v Rusku a Evropě. Když car Nikolaj I., ikona ruské despocie, jednou projížděl kolem Moskevské univerzity, taky na ni ukázal prstem a řekl: „Zde je to vlčí doupě!“

Obžaloba Schwarzenberga
Jiří Paroubek vyprodukoval pro Právo obžalovací spis proti Karlu Schwarzenbergovi. Je to významné, zatím se v protisudetoněmeckém štvaní výrazně neangažoval, zřejmě průzkumy veřejného mínění zavelely změnit tón. Úloha pana Schwarzwenberga v soudobé historii je prý nejasná, je ve svých názorech poctivý, jen se stará o to, aby nebyly příliš známé široké české veřejnosti, standardně používá pojem vyhnání pro odsun sudetských Němců, je doslova milován Berndtem Posseltem, Benešovy dekrety pokládá za rasistické, hovoří o posledním návrhu Václava Klause jako o cynické hře s osudy miliónů lidí zbavených práv a vyhnaných, mluví o omezování lidských práv sudetských Němců, atp.
Chvíli to trvalo, ale i v tomhle se nám pan Paroubek pěkně vybarvil. Zdá se, že se roztáčí hysterická štvanice, jaká tu po listopadu 1989 ještě nebyla. Je to zvláštní: člověk by řekl, že k ní nejsou žádné důvody, ani sociální, ani politické. Jen starost, kterou mají Klaus a Paroubek společnou, totiž abychom si zbytečně moc nezadali s Evropou. Pravá Evropa, to jsme totiž my. Není to u nás trochu podobné jako v Rusku? Nekončí pokus o návrat do Evropy, započatý v roce 1989, v písku?

Nebojme se EU
Podle šifry mcm, rovněž v Právu (jde o stoupence názoru, že se nemáme čeho bát), se odpůrci Listiny základních práv mohou odvolávat na jediný případ, kdy soud v Unii uznal právo bývalého vlastníka na majetek, který mu byl z politických důvodů odňat. Výborně! Nebojme se EU, majetky se v ní z politických důvodů budou moci bez problémů odnímat! Je to ta nejsamozřejmější věc pod sluncem.

Víc servility, soudruhu!
Být příliš šikovným stoupencem prezidenta Klause (tj. snažit se, aby to aspoň na první pohled nevypadalo tak blbě) se nevyplácí. Vzápětí přiletí z Hradu ťafka. Ne tak, víc servility, soudruhu! Daniel Kaiser, jedna z nekorunovaných hlav Klausovy tiskové lobby, napsal v pondělí do LN článek, kde říká: Ovšem, Klaus nehraje přímou hru, ale v bitvě o Lisabon tak nastavila pravidla „silnější strana“ (horní patra Evropské unie, zejména Francie a Německo). Technika je ukázková: „Reprezentanti jednoho mocného státu – a teď vůbec nezáleží na tom, že ho kdy ovládali nacisté – vystupují z pozice síly vůči státu menšímu.“ Čili: mají temnou minulost, ale všimněte si, prosím, že já o tom vůbec nemluvím!
A hned v úterý vyšel článek nikoli snad přímo prezidenta, ale jeho kancléře Weigla, který je jakýmsi dementi výkonu málo horlivého snaživce. Kaiser se prý staví za postoj prezidenta Klause ve věci ratifikace Lisabonské smlouvy, ale činí tak s argumentací, s níž nelze souhlasit.
Není pravda, že Klaus podvádí a porušuje pravidla, s podpisem smlouvy neotálí, není pravda, že by si na Listinu základních práv vzpomněl až dnes. Chce minimalizovat rizika Lisabonské smlouvy a to je povinnost hlavy státu před klíčovým rozhodnutím o budoucnosti země. Potud pan Weigl. Předpokládám, že panu Kaiserovi už je teď jasné: než příště něco sesmolí, měl by se přijít poradit.

Signálů z Moskvy netřeba
Guru pana Weigla zatím pobýval v Moskvě. Sešel se s prezidentem Medveděvem, plánovaná hodinová schůzka se protáhla na dvě hodiny (chorobně podezřívaví pozorovatelé se budou domnívat, že ta druhá hodina byla věnována problému Klaus versus EU).
Na tiskovce pak na dotaz novináře český prezident sdělil, že v žádném případě „nezapomene“ na svou podmínku ohledně podpisu pod Lisabonskou smlouvou a nezmění ji. Zároveň poznamenal, že nevidí důvod vysílat z Moskvy signály o dalším postupu ohledně smlouvy. Jistě, bylo by to příliš okaté a vypadalo by to hloupě.

Vlastníci, kupte si svůj majetek
Zámek v Chudenicích bude znovu patřit šlechtické rodině Czerninů (pokud si dobře pamatuji, rod pocházel odtud). Chtěli poloviční ruinu dostat zpátky v restituci, ale neměli šanci. Když se nároků na restituci vzdali, rozhodl se nynější vlastník objektu, pivovar Prazdroj, honorovat skutečnost, že byli hodní, tím, že jim laskavě dovolí, aby si zámeček koupili.
To je po zásahu ÚS ve věci hrobky Schwarzenbergů další dobrá zpráva: oholení vlastníci, pokud projeví náležitou pokoru, si budou moci svůj majetek nakupovat. Pokud to nějaký soud nezatrhne.





AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama