Co přinesl den (čtvrtek 1. října)

Co přinesl den (čtvrtek 1. října)

Co přinesl den (čtvrtek 1. října)

Václav Havel dostal v Berlíně mediální cenu „Zlatá slepice“. Je otázka, co taková cena znamená: kdyby šlo o dámu nebo kdyby se cena jmenovala Zlatá kachna, bylo by to celkem jasné.

Zákon o regulaci lobbingu se nepodařilo dostat do druhého čtení, sociálním demokratům chyběly 4 hlasy. Proti byla ODS a KSČM.
Musí být poměrně komplikované identifikovat, kdo je lobbista a kdo ne, pokud se k tomu dotyčný sám hrdě nepřihlásí. Pak jsou taky lobbisté příležitostní (skoro každý občas pro někoho zalobbuje) a lobbisté, kteří se kryjí ušlechtilou ideologií (např. záchranou přírody částečnou či komplexní, na celé zeměkouli…).
Zákon o úpravě lobbingu má šanci se stát podobným evergreenem, jako je snížení poslaneckých platů nebo přímá volba prezidenta.



Související články:

Bohumil Doležal: LOBBISTA, TO NEZNÍ HRDĚ (Co přinesl den: středa 30. září, Reflex.cz, 1. 10. 2009)
Případ „milión za podporu hazardu“, na který dojeli poslanci Šustr, Dolejš a místopředseda KSČM Milota, oživil opět debaty o tom, jak upravit statut parlamentního lobbisty.



Bémovi zas roste hřebínek
Vzhledem k poněkud výstřední taktice, kterou v poslední době volí předseda ODS, narostl opět hřebínek primátoru Bémovi. V Právu vypustil pár temných náznaků, z nichž by si chorobně podezíraví čtenáři (více než půlstoletá životní praxe ze mne udělala chorobně podezíravého čtenáře Práva) mohli dovodit, že Topolánka viní ze zaječích úmyslů směrem Brusel. Zároveň sám na sebe prozrazuje, že se zrovna teď nehodlá cpát na nejvyšší místo ve straně.

„Je třeba nalézt někoho, kdo by se obětoval pro to převést ODS mezi Scyllou a Charybdou.“ Přeloženo do češtiny najít nějakého mamlase, který si vypije pohromy, jež stranu čekají. A až nadejde opět čas lízání smetany, pan Bém se hrdě přihlásí o svou porci.
Je pravda, že Topolánek se v poslední době chová nevysvětlitelně, a vedení strany si jako jeden muž stěžuje, že rozhoduje, aniž by s nimi cokoli konzultoval. Pokud je to pravda, a asi ano, protože si stěžují všichni, těžko se jim divit.
Zároveň platí: pokud se ODS pokusí přepřáhnout v době, která zbývá do voleb, bude to mít pro ni katastrofické důsledky. A pokud to udělá pod heslem „hrr na Lisabon“, bude to mít katastrofické následky dvojnásob, protože – co si budeme povídat – nějaký Lisabon českou veřejnost ani trochu nezajímá. Lisabon je něco jiného než radar v Brdech.

Šup s Topolánkem do Bruselu

Premiér Fischer prohlásil, že vláda navrhne českého eurokomisaře do 20. října. ČSSD upřednostnila dosavadního komisaře Špidlu před svým prezidentským exkandidátem Švejnarem. Paroubek ovšem přišel i s mlhavými náznaky, že pokud by se Topolánkovi podařilo zvládnout vzpouru proti Lisabonu v řadách ODS, možná by sociální demokrati překonali svůj odpor (pan Paroubek se pana Topolánka štítí asi tak, jako se štítil příslušník SS rabína) a s jeho nominací by se smířili. Problém je jen v tom, že Topolánek do Bruselu nechce. Bude třeba ho bez velkých cavyků nominovat, svázat do kozelce a poslat do Bruselu poštou.


Související články:


Anketa: KOHO BYSTE POSLALI DO BRUSELU? (Reflex.cz, 22. 9. 2009)
...svůj zájem o křeslo eurokomisaře údajně v minulosti naznačoval současný premiér úřednické vlády Jan Fischer, bývalý premiér Mirek Topolánek spekulace o svém zájmu o tento post naopak vyvracel...



Společnost pana prezidenta

Prezident Klaus měl včera večer bohatý program. Zúčastnil se oslav Dne německé jednoty na Německém velvyslanectví, ale zřejmě ještě předtím stihl oslavit šedesát let ČLR na Čínském zastupitelském úřadě ve společnosti sociálních demokratů (některých) a komunistů.
Problém pana prezidenta není v tom, že mu imponuje papež (a ti, co ho nemají rádi, ho při tom podezírají z pokrytectví a prospěchářství). Nýbrž v tom, že mu stejně jako papež imponují vládci ČLR.

Úplná svoboda pouze za zásluhy

Jiří Paroubek uveřejnil v Právu článek o sociálně demokratickém vztahu k Janotově balíčku. Mluví jednak o „neslýchaném útoku médií na sociální demokracii“, o načasované hysterii, o „urážkách nejhrubšího kalibru a goebbelsovském opakování lží“. Na základě tohoto rudoprávního výraziva (tím nechci v tomto případě útočit na Právo, protože Právo je jedním z přednostních terčů Paroubkových ataků) není těžké si představit, co ten člověk bude provádět, až se dostane k moci.
Rubem proklínání v ruském stylu je slibování, co všechno pak zruší, případně znovu zavede: třináctý důchod, zvýšení a prodloužení podpory v nezaměstnanosti, opětnou úpravu daňových změn (zde dodává poněkud alibisticky: „Pokud to vývoj daňových příjmů pro rok 2011 umožní.“). Tedy: úplná svoboda tisku, ovšem jen pro ty, kteří si ji zaslouží, a pečení holubi do úst tehdy, když to vývoj umožní. Zajímalo by mne, kolik lidí u nás je na něco podobného schopno naletět.

Havel má Slepici

Václav Havel dostal v Berlíně mediální cenu „Zlatá slepice“. Je otázka, co taková cena znamená: kdyby šlo o dámu nebo kdyby se cena jmenovala Zlatá kachna, bylo by to celkem jasné.

Rusové nás před Rusy osvobodí

To, že se některé české politické partaje (překvapivě ČSSD) vzpírají privatizaci ruzyňského letiště, je mi aspoň částečně jasné. Privátní vlastnictví letiště otvírá za určitých okolností např. cestu k bratrské pomoci, zvláště v situaci, kdy naši poctiví pracující a všechen náš lid k nám mají vzhledem ke změnám ve východní Evropě poměrně daleko.
Proč má být dostavba Temelína, který by nás měl chránit před smrtící závislostí na Rusku, pokud jde o dovoz energetických surovin, svěřena zase Rusům, tedy ruským firmám (o jejich výrazné soukromosti zrovna v tomhle citlivém odvětví lze mít jakési pochybnosti), je poněkud záhadné. Zvlášť když dostavba je věc poněkud choulostivá a vzbudí nejspíš např. v sousedním Rakousku dost velkou zuřivost. Rakušany si rozzlobíme, ale hlavně že budeme zadobře s Rusy, kteří nás osvobodí od závislosti na ruských surovinách.

Funkce náměstka je politická

Ministr Pecina se rozhodl odebrat náměstkovi Zajíčkovi (nominovanému ODS) podstatnou část jeho agendy. ODS protestuje, a právem. Funkce náměstka je politická a změny by se měly dělat na základě konsensu. Zvlášť když jde o vládu, kterou společně vytvořili dva silní političtí soupeři za asistence jedné malé strany, a to proto, aby přemostili období, než si to rozdají ve volbách.
Pan Pecina se chová jako ministr Nosek v polovině února 1948 – tak trochu, samozřejmě, a velmi sametově. Jenže když se to propojí s bojovnou Paroubkovou rétorikou, běhá jednomu mráz po zádech. Nedivím se, že ODS protestuje.

Demokracie na míru

LN přinesly zajímavý (jako obvykle) článek Petry Procházkové o vývoji demokracie v Rusku. Konstruktéři ruské demokracie (tedy ti z posledních let) vycházejí z předpokladu, že Rusko je specifickou zemí se specifickou mentalitou a proto potřebuje specifickou demokracii (to jsou slova premiéra Putina, když byl ještě prezidentem).
Jakýsi politolog jménem Makarenko tvrdí, že demokracie není nic univerzálního a proto si každá země buduje demokracii podle sebe. Rusko to dělá úspěšně už od Ivana Hrozného, podotýkám já rovněž coby politolog. Odtud se odvinula putinovská „ruská suverénní demokracie“ (já jsem četl něco o „řízené demokracii“).
Nyní se prý koncepce změní v tom smyslu, že demokratické principy budou zaváděny shora (v Rusku byly vždycky, teď se to bude nejen dělat, ale i hlásat). Za mých mladších let se tomu říkalo demokratický centralismus. Toto specifikum ruské demokracie je odvozeno z všelidského poznání: „Všechny velké modernizační procesy v lidské historii byly zaváděny shora.“
Medveděvovy reformy putinismu jsou opravdu pozoruhodné. Zvláštní je, že to, co bylo za totáče zahaleno do květnatého newspeaku dialektické patafyziky, říkají dnešní vládcové Ruska natvrdo a zpříma. V tom se podobají spíše svým carským předchůdcům a jejich ideologům.





AUTOR JE POLITOLOG


Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala