Vláda schválila balíček úsporných opatření. Ten má teď ve stavu legislativní nouze projednat Poslanecká sněmovna. Problém je, že vláda si zřejmě může dovolit něco podobného předložit, ale nemá vůbec žádné instrumenty na to, aby ...
Vláda – údajně jednomyslně – schválila Janotův balíček úsporných opatření. Ten má teď ve stavu legislativní nouze projednat Poslanecká sněmovna.
Stav nouze umožňuje podávat pozměňovací návrhy, ale o předloženém materiálu se rozhoduje vcelku. Podle toho, jak sněmovna s návrhem naloží, pak vláda zváží, zda bude pokračovat v práci, nebo ne.
S návrhem souhlasí zaměstnavatelé a kupodivu i odbory. ODS je připravena souhlasit „se skřípěním zubů“ (to bude neobyčejně zábavné), ale jen v případě, že nebude pozměňovacími návrhy upravena část výdajů státního rozpočtu. ČSSD už pozměňovací návrhy ohlásila a Paroubek se bude nepochybně chtít prezentovat na účet ODS jako přítel lidu. Problém je, že vláda si zřejmě může dovolit něco podobného předložit, ale nemá vůbec žádné instrumenty na to, aby podpořila schválení svého návrhu v PS.
To první s tím druhým přitom souvisí. Vztah mezi ODS (a nejspíš i TOP 09) na jedné a ČSSD (s komunistickou podporou) na druhé straně je té povahy, že pokud jedna strana něco zásadního podporuje, druhá si nemůže dovolit nebýt proti. A přeběhlíci budou spíš s ČSSD. Je otázka, zda je tento Parlament, jehož fyzické vegetování nezodpovědně prodloužil Ústavní soud, vůbec schopný dělat něco jiného než zabíjet jakoukoli iniciativu. PS se změnila v ples upírů.
Páni dostanou trochu zahulit
Ministr Janota zároveň navrhuje snížení platů ústavních činitelů a zdanění poslaneckých a senátorských náhrad. To je populistická část návrhu, která udělá veřejnosti dobře. Bude se projednávat zvlášť, mimo balíček. Páni dostanou trochu zahulit a prostý lid se bude radovat. V této situaci se s tímto projevem nízkosti nedá bohužel nic dělat: když se snižují platy všem, není důvod, proč je nesnížit i ústavním činitelům.
Odměňme Vondru za Entropu
Zatímco Topolánek zjevně usiluje o to, aby funkce eurokomisaře byla přiklepnuta Alexandru Vondrovi (za úspěch s Entropou si ji jistě zaslouží), jeho úhlavní přítel Bém navrhuje ještě Zahradila. Zřejmě se snaží toho člověka získat na svou stranu, Zahradil byl doposud Topolánkem neutralizován.
Volba mezi Vondrou a Zahradilem je sice velmi náročný úkol pro otrlé volitele, ale v tomhle jediném případě snad je legitimní podpořit Vondru. Proti Vondrovi se vyjádřili představitelé dalších stran, např. dr. Rath: „Nebyla by to dobrá volba, chová se dost agresivně.“ Od toho to tedy sedí.
Ničitel, náš kamarád
Své argumenty proti radaru v Brdech dala k dispozici – poněkud opožděně – západočeská hejtmanka Emmerová: „Domnívám se, že naše země je příliš malá, a kdyby došlo k nějakému konfliktu z kterékoli strany, zcela přirozeně by radar byl prvním cílem ničení.“ Malá země musí tedy pečovat o to, aby neměla žádné cíle ničení.
Nejlepším prostředkem je dát se do party s potenciálními ničiteli. Západ není potenciální ničitel, proto ho nepotřebujeme. Zato je třeba být zadobře s Putinem a al-Ká'idou.
Úvahy hodné komiksu
„Světovému kapitálu došlo, že pravicový experiment skončil a že politická krize je zažehnána,“ píše Petr Uhl v Právu v souvislosti s tím, jak zpevňuje kurs koruny.
Myslím, že úvahy tohoto stylu by mohly být pojaty jako komiks, s ilustracemi ve stylu Kukryniksy.
(Ukázky politické satiry trojice sovětských kreslířů Kukryniksy najdete např. na stránkách www.davno.ru).
Havle, nezahanbuj Paroubka!
Václav Havel se dostal do sporu s Jiřím Paroubkem. Paroubek jej obvinil, že se dal do party s pravicovými skunky jako je Topolánek nebo Vondra a společně usilují rozdělit svět novými železnými oponami. Havel mu na to odpověděl, že lže a že on, Havel, usiloval na rozdíl od něho o pád železné opony už za totáče.
To se nelíbí Danielu Kaiserovi v LN, je to prý z Havlovy strany porušení úzu, že disidenti svou vlastní statečností nezahanbují méně statečné občany. To je nesmysl, žádný takový úzus nebyl, Havel a jeho okolí dávalo najevo své opovržení k „méně statečným“ průběžně od listopadového převratu. Jste tu od toho, abyste nás poslouchali, dokud budete poslouchat, tak vám vaše selhání nikdo nebude připomínat. Tak zněl úzus bezprostředně po listopadu 1989. Což bylo dosti ohavné vůči lidem, kteří se mnohokrát „neprovinili“ ničím jiným, než že se k disentu nepřidali.
Něco jiného jsou ovšem předlistopadoví papaláši typu Jiřího Paroubka (jistě, jen papaláši třetí kategorie), od těch jsou řeči o stavění železných opon v souvislosti s Havlem nehorázná drzost a Havel se ohradil právem. Že tenhle jemný rozdíl mezi obyčejnými lidmi a papaláši klausovská tisková lobby nevnímá, není vůbec překvapivé. Podstatou Paroubkových výtek vůči Havlovi je ovšem Havlův antisovětismus, tedy pardon, „antirusismus“: snaží se zabránit nezbytné spolupráci USA-NATO-Rusko, kterou forsíruje nejen Obama, ale i Sarkozy, Berlusconi, Merkelová a generální tajemník NATO Rasmussen.“
Vida, už je Havel zase zkrachovanec a zaprodanec. Na Paroubkovu obranu vystoupil i známý český intelektuál Jandák: Dopisu Obamovi, který spolupodepsal Havel, se všude ve světě smějou, Rusko je členem protiteroristické aliance (v životě jsem o ní neslyšel, existuje jen v hlavě pana Jandáka). „Celej svět dneska potřebuje Rusko.“ „Paroubek prostě zmínil ty politiky konzervativní, kteří by skutečně chtěli oddělit svět od Ruska, ztrestat ho za všechno, co udělalo. Ale svět naopak říká, my bez Ruska dnes nemůžeme.“ Sedí to od pana Janáka jako prdel na hrnec.
Hovorka, figurka a regulační poplatky
Dr. Rath bude zjevně znovu usilovat o zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Protože komunistický návrh (podávají ho znovu) asi neprojde, chce navrhnout takový, pro který by mohl hlasovat i Hovorka. Hovorka je klíčová figurka, měl by vlastně hlasovat sám, na těch ostatních nezáleží. A Rath (a vůbec sociálně demokratičtí hejtmani) mají teď s poplatky problém, věřili, že do října už bude Paroubek ve Strakovce a rudá většina v PS. Do června se jim jejich populismus prodraží.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
