Milí zlatí! Američané se nezavázali, že nás budou bránit proti naší vůli. Bránit někoho proti jeho vůli je blbost; a rezignovat na to není zbabělost, ale projev zdravého rozumu. Proti základně bylo přes 70 % lidí. Máme tedy smůlu.
Pokud jde o ozdravná hospodářská opatření, všechny politické strany chtějí šetřit. Většinou bohužel každá jinde, na jednom by se asi dokázali shodnout: a to je obrana. Obranu nepotřebujeme, s tím, jak si počínat bez obrany, máme bohaté zkušenosti.
Čímž se dostáváme k tématu dne: americký prezident Obama sdělil premiéru Fischerovi, že USA odstupují od plánu na zřízení protiraketové základny (a radaru) v ČR a v Polsku.
„Jestřábi“ z ODS reagovali s pobouřením. Poslanec Vidím prohlásil: „První pocit je obrovské zklamání a znechucení nad zbabělostí pana Obamy, předvádí nekonečné ústupky, například vůči Rusku. Považuji to za zradu na spojencích. Pokud by Obamova administrativa náhodou někdy něco chtěla po ČR, budu prvním, který se postaví proti.“ (To je pro Američany sice velká rána, ale myslím, že se s tím nějak vyrovnají).
Senátorský klub ODS je podle předsedy Julínka prezidentovým rozhodnutím vážně znepokojen a považuje to za zpochybnění dohody o zajištění bezpečnosti spojenců v Evropě.
Milí zlatí! Američané se nezavázali, že nás budou bránit proti naší vůli. Bránit někoho proti jeho vůli je blbost; a rezignovat na to není zbabělost, ale projev zdravého rozumu. Proti základně bylo přes 70 % lidí a nám, co jsme byli pro, se je nepodařilo přesvědčit. Máme smůlu.
K tématu:
Marek Stoniš: JAK TELEFONUJE OBAMA (Reflex.cz, 17. 9. 2009)
00.21 hod. Pražské sídliště. Český premiér Fischer se převaluje v posteli. Nemůže usnout a tak počítá 230 miliard oveček. Vtom „CRRRRRRRRR!“ Na nočním stolku zadrnčí červený telefon. Kdo to jen může být?
Anketa: RADAR NEBUDE. JE TO PRO NÁS DOBRÁ ZPRÁVA? (Reflex.cz, 17. 9. 2009)
Dlouhotrvající vášnivé spory, jestli radar u nás ANO! nebo NE!, se vyřešily jaksi „samy“. Reakce politiků kopírují jejich dosavadní názor. A jak to vidíte vy?
Politici, ty kurvy
Mladá fronta Dnes by se snad měla spíš jmenovat Hlas lidu. Tentokrát shromáždila hlasy pracujících (zatím tomu tak neříká, ale Paroubek taky – viz dále – zatím nemluví o pracujícím lidu) na téma „politici jsou sviňáci“. „Lidů“ je celkem patnáct a až na jednoho (vlastně jednu) si notují. Politici, ty kurvy, neberou ohled na názory obyčejných lidí (tváří v tvář této formulaci se i já cítím být „neobyčejným člověkem“, což je ovšem synonymum pro „zaprodanec a samozvanec“), není tam nikdo, komu by se dalo věřit, měli by se sebrat a vypadnout. Kdyby jim měli vzkázat, co si o nich myslí, bylo by to sprosté. Zklamali národ, „úřednická vláda“ by byla mnohem rozumnější (Parlament je zbytečný, úředníci by dělali přesně to, co chce lid, tj. ten který „já“). A všichni by měli spolupracovat a dodržovat dohody: ten umí to a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc, nebo jak je to v té blbé písni. To, co Mladá fronta Dnes prosazuje, je populistické šíření lynčerských nálad a nenávisti k demokracii. Zkrátka hnus.
Paroubek by měl dostat šanci. Hned teď.
Prezident Klaus prohlásil po setkání s Jiřím Paroubkem, že jeho důvodům „rozumí“. Včetně toho, že volby mohou být jen tehdy, bude-li naprostá jistota jejich následného nezpochybnění. Taková jistota nebude nikdy, všechno se dá vždycky zpochybnit a každý má právo volby zpochybnit. Klaus dále považuje za zcela nutnou alespoň elementární dohodu na politické scéně o pevném a jasném mandátu vlády premiéra Fischera na zbytek tohoto volebního období. Je přitom zcela zjevné, že taková elementární dohoda mezi ODS a ČSSD je prakticky vyloučena. A s Paroubkem není možné se „nezpochybnitelně“ dohodnout na ničem. Fischerova vláda bude mít minimální prostor k nějakým zásadnějším opatřením a zároveň se v příštích osmi měsících bude moci zásadnějším opatřením jen stěží vyhnout.
Paroubek by měl dostat šanci, o niž si svržením vlády na jaře řekl, a udělat si vládu podle svého gusta. Hned teď. Třeba za cenu domluvené tolerance několika poslanců bývalé koalice. A to přesto, že se to vzhledem k psychickému ustrojení předsedy ČSSD zdá být velmi riskantní. Na tiskovce po setkání s Klausem mluvil o „štvanici proti jeho osobě“, kterou spustila média, o tom, že politické strany jeho a sociální demokracii „zběsile a hystericky kritizovaly“.
V dopise pro vnitrostranický bulletin, který citují LN, prý dokonce píše: „Obdrželi jsme signály o tom, že v hlavách některých amerických poradců (nemá být správně amerických imperialistů? –BD–) nebo snad někoho jiného se zrodil plán ještě zrůdnější, který počítal s možností rozhodnutí Ústavního soudu po proběhnutých volbách,“ což by poškodilo v očích veřejnosti vítěznou ČSSD. Ten člověk je opravdu nebezpečný, o tom, co říká, se dovede následně skálopevně přesvědčit.
Podle LN se prý Paroubkovi bouří strana. Ozývá se nesouhlas s odstřelem předčasných voleb. Bouří se, holoubci, bouří, ale dopadne to po česku: zaremcají si – a dají Paroubkovi znovu důvěru.
Co bude s balíčkem?
Informace o tom, zda ODS souhlasí, nebo nesouhlasí s Janotovým balíčkem, se v poslední době v médiích diametrálně rozcházejí (jakýsi zásadní souhlas vyjádřili Topolánek i Nečas). Balíček zřejmě dozná ještě nějakého dopracování a sněmovna ho bude ve zkráceném řízení projednávat od 24. září.
Bude to výrazný symptom toho, zda je totálně rozložená PS vůbec schopná se na něčem shodnout a zda je slabá Fischerova vláda schopná něco prosadit.
Premiér neustále podivně lavíruje kolem toho, zda spojí žádost o silnější mandát, respektive vyslovení důvěry, s nějakým konkrétním opatřením (např. s Janotovým balíčkem). Zjevně se mu do toho moc nechce. Role, která ho bez toho (a možná i s tím) čeká, je nezáviděníhodná a zároveň nedůstojná.
Německé rady
Deset dní před volbami vypadá situace v SRN podobně jako u nás. Slušný úspěch si může slibovat s ostatními zatím nekompatibilní Levice (podobá se, částečně i původem, naší KSČM). Rozdíl je jen v tom, že v Německu je pořád ještě možná velká koalice mezi CDU/CSU a SPD. Chybí jim zatím Paroubek. Ale co není dnes, může být zítra, zvlášť když velká koalice není natrvalo dobré řešení.
Z této pozice nám Němci mohou uštědřovat dobré rady. V MfD to dělá Hans-Jörg Schmidt, český zpravodaj Die Welt: „Konec konců, vláda pana Fischera dělá svoji práci dobře. Snad budou mít politici alespoň tolik pochopení, aby tuto vládu podporovali.“ Ten člověk si snad nevšiml, že máme už skoro dva roky úplně nefunkční Parlament.
Kverulanti a rebelové
Jana Bendová taktéž v MfD přirovnává přeběhlíky, kverulanty a „rebely“ v českém Parlamentu k francouzskému poslanci Louchetovi z doby jakobínské diktatury, o němž nikdo předtím neslyšel (asi opravdu ne, na Internetu jsem ho nenašel, jméno je bohužel ve francouzsky mluvících zemích dosti běžné) a který se zasloužil o zatčení (a tedy i pozdější likvidaci) Maxmiliána Robespierra. To je nespravedlivé. Ten člověk třeba udělal jen jednu věc, ale i kdyby tomu bylo tak, zaslouží si uznání: pomohl zbavit Francii a zeměkouli mimořádně ohavné, krvavé bestie. A co udělali „rebelové“ z PS, které paní Bendová jmenuje?
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
