Během nočního jednání se představitelé politických stran v podstatě shodli na tom, že předčasné volby, bude-li to nezbytné, mohou být i počátkem listopadu. Paroubek nakonec přece jen ustoupil.
Během nočního jednání se představitelé politických stran v podstatě shodli na tom, že předčasné volby, bude-li to nezbytné, mohou být i počátkem listopadu.
Paroubek nakonec přece jen ustoupil. Podle Práva se původně obával, že kdyby se termín voleb příliš přiblížil 17. listopadu, mohlo by to poškodit ČSSD, která dosud předváděla velkou vstřícnost ke komunistům (rentovalo se jí to) a teď to verbálně zatlouká. (Možná by si někdo vzpomněl taky na někdejší Paroubkovo působivé vyprávění o tom, jak 17. listopad strávil příjemně u vínečka s přáteli.) ČSSD ovšem udávala jako hlavní důvod svého dosavadního nesouhlasu obavy z rozpočtového provizoria (nestihne se schválit včas rozpočet).
V úterý zasedla Poslanecká sněmovna. Mezistranická dohoda není úplně ve všem. Komunisté chtějí, aby si ústavní většina ve sněmovně odhlasovala datum, ke kterému se rozpustí. Tím by odpadlo provizorní období, ve kterém za sněmovnu (v omezené míře) „zaskakuje“ Senát – datum by mohlo být dnem voleb.
ODS počítá s tím, že tři pětiny poslanců odhlasují jen návrh prezidentovi na rozpuštění sněmovny, kterému prezident musí vyhovět. Zelení požadují formulaci, že prezident bude mít možnost sněmovnu rozpustit a vyhlásit předčasné volby (tedy nemusí vyhovět).
Jednání bylo chaotické, poslanci se hádali o věci, které s tématem rozpravy vůbec nesouvisely (církevní restituce: úřadoval jako obvykle David Rath). Schůze bude pokračovat ve čtvrtek, mělo by se hlasovat v třetím čtení, pak je na řadě Senát a prezident. Další válka s Ústavním soudem není moc pravděpodobná, energie soudců je zřejmě zablokováním říjnového data vyčerpána (není přitom moc pravděpodobné, že by původní ústavní zákon na jedno použití odkývli, byla by to svého druhu kapitulace, politická kapitulace, znovu zdůrazňuji, že jde o politikum, a to vinou Ústavního soudu).
Václav Klaus zásadně nesouhlasí s odsunem. Totiž s odsunem voleb, který provedl Ústavní soud. Prohlásil to opakovaně při své návštěvě Pardubického kraje. Je třeba zdůraznit: Bojovníci nechť se nelekají, jde o jedinou formu odsunu, s níž prezident nesouhlasí.
Předseda ODS Topolánek nazval Melčákova právního zástupce Kalvodu „Humanem Doktorovičem Kalivoděnkem“. Tento druh buranského humoru, kterým v minulosti často hýřil i místopředseda Langer, může ODS prohrát volby. Pochybuju, že by vzbudil veselí někde mimo odéesácké akvárium.
Optimismu je v životě zapotřebí
Pro úterní vysílání Otázek Václava Moravce pořídily agentury SC&C a STEM průzkum v Olomouckém kraji, odkud se tentokrát pořad vysílá. Podle volebního modelu vede ČSSD s 35 % před ODS s 25 %, komunisty s 13 %, TOP 09 s 9 % a KDU se 7 %. Zdá se být zjevné, že ODS tratí, ztracené sbírá TOP 09 a pro občanské strany ten přesun nemá význam.
Postkomunisté celkem přesvědčivě vedou. Toskánská aféra vyrazila špunt z nádoby s preferencemi ODS a ty se teď přelévají do TOP 09. TOP 09 bude muset o tom, že existuje a je životaschopná, přesvědčit během příštího čtyřletého volebního období. Důvěřují jí rození optimisté. Proč ne, optimismu je v životě zapotřebí.
Demokracie podle závodníků
Hlavní pořadatel závodu Diamond Race Milan Markovič si stěžuje na brutalitu, s níž proti účastníkům zasáhla německá policie: zabavili jim nejen auta, ale i ceny pro vítěze (tři diamanty v hodnotě půl miliónu Kč) a další předměty. „Auta nám vrátili, ale věci ne. Nejde jen o diamanty, oni brali lidem i peníze z peněženek, kamery, foťáky. Bez zdůvodnění. Vybrali nejen sejfy v hotelích, ale i věci z baťohů, kufrů i aut.“ Zdá se, že tam není ta správná demokracie, která vládne u nás. Příště se naši motorizovaní demokrati té nedokonalé zemi jistě vyhnou.
Když se perou sochaři
Jiří Franěk už nedokáže psát vůbec o ničem, aniž by do toho hned nezamotal taky Topolánka (např. v Právu o rvačce před hlavním nádražím při zkusmé instalaci modelu Wilsonova pomníku). Je v tom podivná nenávistná posedlost. Sdílí ji se svým redakčním kolegou Jiřím Hanákem. Zatímco domácí zpravodajství Práva doznává už delší dobu zjevný posun k objektivitě, představuje komentářová stránka až na výjimky jezero žlučovité ublíženosti.
A ještě k té rvačce před hlavním nádražím: šlo o jakýsi ideový spor mezi vítězem soutěže na pomník (úkol byl, pokud jsem tomu dobře rozuměl, co nejlépe napodobit ten, co tam stával, než ho Němci za okupace nechali odstranit) a hlavním konkurentem, kterému se povedlo zmocnit Wilsonovy hlavy. Vítěz soutěže zvítězil i coby Rambo v konfliktu, který rychle přerostl z roviny verbální do roviny akční. Podobné scény se po listopadu 1989 odehrávají v okolí hlavního nádraží zejména v nočních hodinách poměrně často, dosud nikdy však v nich nefigurovali umělci na slovo vzatí.
Politici vždy drží své zákopy
MfD pokračuje v tažení proti politikům : podle zástupce šéfredaktora Orálka ne krize, ale oni představují největší nebezpečí. Nejsou totiž schopni opustit své zákopy. Politika odjakživa spočívá v tom, že politici drží své zákopy. To, čemu se říká společenský zájem, se prosazuje v jejich zápase. Doba, kdy všichni táhli za jeden provaz (léta 1948–89), už skončila. Ti, co táhli za jeden provaz, totiž právě z toho důvodu žádní politici nebyli. Názory koryfejů z MfD doprovází čtenářská klaka. Celé je to primitivní, ale primitivy to nepochybně přitáhne. A primitivů je vždycky a všude dost.
Nepřítel číslo jedna
Slovenský premiér Fico žaluje deník Sme za karikaturu, která naráží na jeho údajnou bezpáteřnost. Je opravdu zajímavé, jak se slovenští postkomunisté (už u moci) a čeští postkomunisté (Paroubek, Rath a spol., právě se tam drápou) navzájem podobají. Média a svoboda projevu jsou nepřítelem číslo jedna. Samozřejmě, budoucnost, kterou nám připraví, nebude žádný komunismus, ani náhodou. V něčem se ale bude komunismu podobat jako vejce vejci. Například zrovna v tomhle: médiím je třeba zatnout tipec.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
