Ombudsman Motejl prohlásil, že ve sporu o předčasné volby nejde o krizi ústavy, ale o krizi politiků, kteří by za volby museli utratit další peníze a paní Paroubková by zřejmě musela znovu otěhotnět.
Ombudsman Motejl, který se ve sporu o předčasné volby postavil na stranu Ústavního soudu, prohlásil, že nejde o krizi ústavy, ale o krizi politiků, kteří by za volby museli utratit další peníze a paní Paroubková by zřejmě musela znovu otěhotnět.
Sesypali se na něho za to politici ČSSD i média. Paroubkovi ho ovšem žalovat nebudou, a to kvůli jeho lepší minulosti. Možná by bylo třeba přijmout zákon (nejlépe ústavní) o trestání urážek paní Paroubkové. O tom, co je a co není urážka, budou rozhodovat manželé Paroubkovi.
Pokud v době takto okvalifikované urážky bude paní Paroulková v jiném stavu, bude to zvlášť přitěžující okolnost. Nepochybuji, že něco podobného, i když třeba neformulovaného přímo zákonem, se u nás záhy stane součástí právního úzu, a že paní Paroubkové se dostane (samozřejmě v sekulární rovině) podobného postavení, jaké má panna Maria v katolické věrouce. Jen na okraj podotýkám, že kromě politické korektnosti, multikulturality ad. je nálepka tzv. sexismu další obludná kravina, která záhy udělá všem Evropanům ze života peklo.
Kdy budou volby?
Sociální demokracie trvá na volbách v původním termínu, ostatní strany jsou ochotny změnit ústavu a v důsledku toho posunout termín voleb o měsíc (nanejvýše), aby se zabránilo další ústavní stížnosti.
Předpokládají, zjevně právem, že na další brutální zásah do politiky by si pak už Ústavní soud netroufl. Paroubek se staví do role jakéhosi vyděrače, je otázka, proč to dělá. Zjevně se obává, aby se během odkladu neposunuly preference, nyní výhodné pro ČSSD. Kromě toho by byl rád, kdyby byl Ústavní soud politickým tlakem donucen potupně couvnout, a tak by podstatně klesla jeho autorita (což by byl důležitý precedens pro budoucí Paroubkovo vládnutí, protože při jeho letoře se dá předpokládat, že vláda ČSSD bude s ústavností výrazně na štíru).
Také tu nepochybně hraje roli i psychické založení Jiřího Paroubka, který není, mírně řečeno, zrovna člověk konsensu. Pokud by se ČSSD podařilo úplně odbouchnout předčasné volby, vznikla by nepředvídatelná situace; nedovedu se představit, že by jí to na preferencích přidalo. Pokud by si ovšem parlament odhlasoval ústavní změny bez ČSSD, šlo by to jednak ztuha, protože by ústavní většina v PS visela poměrně na vlásku, a jednak by měl Paroubek silný argument: on, když jde o zásadní věc, na spojení s komunisty rezignuje, kdežto ODS, když jí teče do bot, se přes všechnu rétoriku s komunisty klidně spojí. To by bylo pro ODS (a asi i pro TOP 09 a lidovce) velmi nepříjemné.
Prezident se odmítl zúčastnit nedělní porady politiků a ústavních činitelů v Senátu. Zval ho Paroubek a totéž tvrdí i Topolánek; Paroubek prohlásil, že prezident pozvání přivítal a s účastí souhlasí. Klaus se ovšem očividně nechce plést do tak nepřehledné záležitosti, která, jak se zdá, míří k další krizi; má dojem, že už udělal dost. To, co tvrdí Topolánek i Paroubek, mi proto připadá zvlášť nevěrohodné.
Začalo to Melčákem...
V politických kruzích se objevily úvahy o tom, že by na poslance Melčáka mohlo být podáno trestní oznámení za maření přípravy a průběhu voleb. Nápad je to nehorázný. Problém není v Melčákovu dovolání, ale v rozhodnutí Ústavního soudu.
Mladá fronta Dnes přinesla pozoruhodný rozhovor s někdejším soudcem ÚS Vladimírem Klokočkou. Dr. Klokočka zdůrazňuje, že Melčák měl právo stížnost podat, ale že stížnost není opodstatněná, protože k základním právům poslance nepatří být volen na čtyři roky. Obojí je zcela zjevné.
Dr. Klokočka závěrem říká: „Vycházím ze zkušenosti německého právního systému, kde se u každého rozhodnutí zvažují výhody a nevýhody toho řešení. A tam, kde převažují negativní stránky, je třeba uvažovat. Tím nemyslím, že by se mělo rozhodovat výhradně jen takto – tedy podle momentálních výhod či nevýhod. Ale je to jakási pomocná úvaha. Soudci by tedy měli k tomu přihlédnout, ale ne za každou cenu. Nemohu kvůli momentálním výhodám dělat něco, co je vysloveně protiústavní.“
To je velmi pěkně zformulováno, myslím si, že právě to ale ústavní soudci v tomto případě neudělali. Dr. Klokočka se dále domnívá, že zákon na jedno použití sice odporuje stabilitě právního řádu, ale že zásah do ústavy, který vznikl, není tak závažný, aby se dal kvalifikovat jako změna podstatných záležitostí demokratického právního řádu. Není si jist, zda má ÚS právo rušit ústavní zákon, protože se nemůže stavět do stejné role jako ústavodárce. Postavení Ústavního soudu nemůže být takové, aby stál nade vším. S tímhle závěrem (ač ÚS za jeho jednání kritizuji) zcela zásadně nesouhlasím, proto se k věci ještě vrátím.
Války předem prohrané
NATO zaútočilo na cisterny s palivem, které uloupil Tálibán. Při útoku zahynuli i civilisté. Je z toho velký kravál. Bohužel, války se až doposud nikdy nedaly vést bez toho, aby v nich hynuli i civilisté. Vojenská technika je nedokonalá, neumí dosud přesně vyhodnotit, kdo je civilista a kdo ne. Nesmyslná ideologie, která zachvátila západní svět, mu brání vést jiné války než předem prohrané.
Další podmínky Miloše Zemana
Miloš Zeman si položil další podmínku, po jejímž splnění by byl ochoten se posadit na Libušin stolec. Je pozoruhodné, že si klade podmínky, po jejichž splnění by byl ochoten udělat to, co na něm v podstatě nikdo nechce.
Jaké jsou DALŠÍ PODMÍNKY MILOŠE ZEMANA?
(CO PŘINESL DEN – PÁTEK 6. ZÁŘÍ; Reflex.cz, 7. 9. 2009)
Zeman trpí představou, že po něm česká veřejnost touží jako Tristan po Isoldě. měl by se obrátit na svého psychiatra.
Trvá na přímé volbě prezidenta. To je racionální, zvolení Miloše Zemana za prezidenta je představitelné jen tehdy, pokud by se veřejnosti zmocnil jakýsi davový amok (v politice se to občas stává, důsledky bývají strašlivé). Instituce zastupitelské demokracie jsou důležité i proto, že jsou schopny takový davový amok do určité míry úspěšně odfiltrovat (působí tedy podobně jako v lidském organismu imunitní systém). Miloš Zeman ovšem, upřímně řečeno, není nebezpečný. Nemůže být ani užitečný, jeho čas už uplynul, jen on se s tím ještě nesmířil. Nebezpečný je Jiří Paroubek.
Neplodní? Ze skály s nimi!
Předseda KDU-ČSL Svoboda obhajuje v rozhovoru pro Právo neslýchané rozhodnutí, aby (v podstatě) bezdětní manželé neměli právo na důchod (tj. musili by si na něj sami šetřit). Nebylo by jednodušší neplodné ženy a muže, jakmile se zjistí jejich hřích, rovnou svrhnout ze skály do moře, podobně jako se tomu dělo s nedochůdčaty ve Spartě? No, moře nemáme, ale dal by se použít lom Amerika u Berouna... Nápady tohoto druhu jsou frontálním útokem na rovnoprávnost občanů.
Česká hrouda másla
V reakci na vykrucování ruského premiéra Putina (pro spravedlnost třeba říci, že Putin se tentokrát jenom nevykrucoval) se polský prezident Kaczyński vyjádřil k otázce polského záboru českého území bezprostředně po Mnichovské dohodě. Nepatřím k fanklubu polského prezidenta, ale musím uznat, že udělal to, co udělat měl, a že jeho vyjádření je zároveň spravedlivé i politicky prozíravé. Teď je ale míč na české straně, protože na rozdíl od Poláků nám naše hrouda másla ne hlavě zatím spočívá.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
