Co přinesly dny <br/>(7. a 8. srpna) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesly dny <br/>(7. a 8. srpna)

Bohumil Doležal10. srpna 2009 • 11:51
Co přinesly dny <br/>(7. a 8. srpna)

Jiří Paroubek si v magazínu MF Dnes postěžoval, že prý by se v současné době v Česku i v celé Evropě těžko našel někdo, kdo je tak soustavně napadán.

reklama

Jiří Paroubek se opět obětavě omluvil veřejnosti a obětem komunismu za média, která překroutila jeho výroky. Jiří Paroubek je beránek boží, který snímá naše hříchy. V celé Evropě podle jeho slov neexistuje politik, který by tak strašně trpěl podlými útoky svých nepřátel, a on, místo aby se jim mstil, bere jejich provinění na sebe, a dokonce se za ně omlouvá! Nechápu, jak relativně přece jen civilizovaný národ může takového politika vůbec brát vážně.




Politolog Bohumil Doležal komentuje, co se dočetl v tuzemském tisku o uplynulém víkendu...




Pátek 7. srpna


Toskánská aféra je soustavně a zdárně přikrmována. Dalíkova smlouva s Raben Anstalt byla psána původně česky, zjistili jazykovědci. V Monte Argentario a jeho čytřicetikilometrovém okolí se v inkriminované době potulovala nejrůznější podezřelá individua jako např. bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil nebo podnikatel Pitr, psanec na úprku před spravedlností. Generál Randák dostává z neznáma esemesky věštící ještě větší problémy pro Topolánka a Dalíka.

Opět zneuctěná Paroubková
Manželka předsedy Paroubka žádá omluvu od výtvarníka, který ji zneuctil (tedy obrazně, samozřejmě, ale obrazně do slova a do písmene) nezdvořilými fotomontážemi, použitými bez jejího souhlasu a „proti její vůli“, jak píšou v Právu (to je zvláštní, ona o těch fotomontážích předem věděla?). Pokud se jí omluvy nedostane, hodlá sáhnout k žalobě. Jednu už před časem prohrála. (S Reflexem stran vyobrazení v Zeleném Raoulovi). Fotomontáže jsou docela nevinné a netýkavým českým politikům i jejich rodinným příslušníkům by se nemělo ustupovat, protože to znamená dobrovolně omezovat prostor pro svobodu projevu.


Související:
CO JE VLASTNĚ TO PORNO? (Štěpán Mareš, Reflex.cz – 29. 5. 2009)



Nejednoznačnost nebo zhovadilost?
Nového slovenského jazykového zákona si všimli i v britském listě Economist. V té souvislosti MfD píše s odvoláním na jakési nejmenované „kritiky“, že zákon je „nejednoznačný“, a proto jej mohou maďarští politici „využívat“ v předvolebním boji (od MfD je velmi ohleduplné, že nenapsala rovnou „zneužívat“). Ve skutečnosti se věci mají tak, že zákon je zhovadilý, a proto ho mohou kritizovat i v Británii.


Mučedník Paroubek
Je pravda, že čelný politik na sebe přitahuje pozornost, která mu často může být nemilá, a občas dokonce právem. Ti čeští to zpravidla řeší neurotickými reakcemi, arogancí a hulvátstvím. Člověk, který se v politické špičce nikdy nepohyboval, to snadno odsoudí, většinou si ale nedovede představit, jaké to je, být neustále pod drobnohledem a občas i nechutně otravován. Jiří Paroubek na sebe ovšem značnou část pozornosti přitahuje sám svým nemožným chováním, a navíc, když se stylizuje do největšího trpitele v Evropě (nebo snad na zeměkouli?), obludně přehání. Je to tak nepřiměřené a vyšinuté, že se jednoho zmocňuje hrůza, co bude provádět člověk, který vidí svět a sebe v něm tak deformovaně, až se mu dostanou do rukou mocenské instrumenty. Jiří Paroubek je nebezpečný člověk.




















Sobota 8. srpna

Průzkum agentury Median se podle agentury konal od 2. července do 1. srpna, mohl tedy už (teoreticky) být částečně ovlivněn „toskánskou aférou“. Autor průzkumu to sice nepředpokládá, ale úplně vyloučeno to není. V každém, případě průzkum chtě nechtě vysílá signál, že situace se mění, neboli, jak to velmi pěkně vyložil sociolog Hampl z agentury STEM, „deprese ČSSD posledních měsíců byla jen dočasná a odrážela jen nelibost lidí kvůli pádu vlády během evropského předsednictví a vajíčkovou kampaň a teď se ČSSD vrací zpět na své pozice“. To je výklad pro STEM a ČSSD optimistický a říká občanům, jak mají výsledky průzkumu „číst“ a jak se do budoucna rozhodovat.

Ani četník, ani grafolog
Noviny dále rozpatlávají toskánskou aféru: Mladá fronta Dnes skrovněji (zjevně mají oprávněný dojem, že hlavní práci už odvedli), Právo středně a Lidové noviny mocně. Hlavní problém je momentálně podpis zástupce firmy Raben Anstalt Haslera na smlouvě o pronájmu vily v Monte Argentario. MfD „se podařilo získat“ jiný Haslerův podpis z roku 2005 a vyjádření soudního znalce, podle něhož „je patrné, že to zcela nekoresponduje, ale pan Hasler může používat více druhů podpisů“. Jiná expertka tvrdí, že „jsou tam některé podobnosti i shody“, ale „na druhou stranu takovýhle čmár by dokázal vyhotovit kdokoli“, a třetí, že se z toho nedá jasně určit, zda dokument podepisoval stejný člověk. Člověk by řekl, že v takové situaci by bylo nejjednodušší se zeptat Haslera, zda to podepsal, nebo ne. Možná že se zatím na Haslerovi pracuje. LN se kromě expertů (kteří se vyjadřují podobně jako ti, jichž se dotazovali v MfD) obrátily i na zástupce řádu svatého Lazara v ČR, který prohlásil: „Nejsem četník ani grafolog, mohu si podpisy pouze položit vedle sebe a porovnávat. Když to dělám, tak z toho mám smíšené pocity.“ Opravdu zajímavé (podotýkám, že Haslera z řádu vyhodili a nemají ho rádi, což vím rovněž z LN).
Josef Kopecký v MfD zase píše: „Problém je, že stále nevíme, zda není Topolánek někomu nyní zavázán.“ Nezbývá než dokázat, že je někomu zavázán, a pak se o tom bude moci mluvit. Místo toho naléhají na Topolánka, aby se přiznal, a on se k tomu nezná, což se bere jako důkaz viny.

Má pravdu, předseda (Filip)
Právo přineslo rozhovor s předsedou KSČM Filipem. Filip opakuje svou paranoidně předvolební tezi o „dohodě ODS s ČSSD“ ohledně obsazení vlády (Fischerovy), k níž byla prý dodatečně přizvána Strana zelených – ve skutečnosti původní koncept byl, že se na vládě budou podílet všechny parlamentní strany kromě KSČM, ale KDU-ČSL považovala za vhodnější zůstat před volbami mimo. Filipova paranoia je účelová, na rozdíl od Paroubkova stihomamu, že je „nejpronásledovanější politik v Evropě“ (viz výše). Paroubek to totiž myslí upřímně, a o to je, jak bylo řečeno, nebezpečnější. Filip však kromě toho mluví i o tom, „že tady fungují jakési zpravodajské služby politických stran. To musím zcela odsoudit. Protože pokud má fungovat stát, tak zpravodajskou činnost má vykonávat stát a má být pod kontrolou ústavních orgánů. Jestliže začnou policejní metody používat mezi sebou v politické práci špičky politických stran, tak jsme těsně před Watergate.“ (Já bych řekl daleko za Watergate.) V této věci má předseda KSČM bohužel pravdu. Jen ji (příznačně) považuje až za třetí v pořadí. Podle mě je první a jediná.


Neobyčejné Rusko
Jan Rybář píše v MfD o Putinovi. Za Jelcina se podle něho Rusko ocitlo na pokraji krachu, ovládali je nemilosrdní gangsteři a byznysmeni. To je do slova a do písmene pravda. Pak přišel Putin, píše Rybář, a dal lidem naději, že Rusko bude znovu velká země. To je taky pravda. A dnes prý čeká Putina tatáž mise jako před deseti lety, totiž „udělat z Ruska docela obyčejnou evropskou zemi“. A k tomu je nutné přece jen něco připodotknout. Putin se ujal vlády, když hrozilo, že se v Rusku v procesu jakési podivné pseudodemokratizace úplně zhroutí centrální státní moc a zemi rozchvátí regionální oligarchové a emancipující se neruské národy. Putin tomu energicky zabránil (což udělat musel a těžko mu to vyčítat), ovšem za tu cenu, že Rusko (už zase) ani náhodou nebude docela obyčejnou evropskou zemí, nýbrž tím, čím bylo odjakživa předtím, neobyčejnou a neevropskou zemí. A to udělat nemusel a neměl. Obávám se, že tento trend je zatím nevratný, a pokud by snad Putin ve víru hospodářské krize padl, může ho vystřídat jen někdo ještě horší. Rusové bohužel už zase svou šanci propásli. O naší se bude rozhodovat v podzimních volbách, a to vidím velmi černě.

Důvěra a důvěryhodnost
Podle agentury Factum Invenio je nejdůvěryhodnějším českým předsedou politické strany Schwarzenberg, následuje Paroubek a pak (se stejným výsledkem) Filip, Svoboda a Topolánek. Poslední je Liška. Průzkum byl dělán jen mezi stranami, které už v Parlamentu jsou nebo mají šanci se tam dostat. Paradoxní je, že byl pořízen na objednávku ČSSD. Schwarzenbergův náskok před Paroubkem je ovšem minimální a všichni ti politici mají společnou jednu věc: daleko víc lidí jim nedůvěřuje. Nejméně nedůvěřují Liškovi, trošku více Schwarzenbergovi, ještě o malounko více Filipovi, o dost víc Paroubkovi, ještě víc Svobodovi a nejvíc Topolánkovi. Na těch průzkumech zase až tak nezáleží, nepromítají se přímo do stranických preferencí, ale trochu přece jen, a masívní mediální kampaň proti ODS, která právě probíhá, má v situaci, kdy přízeň a nepřízeň voličů k dvěma hlavním blokům je v rovnováze, slušnou naději na úspěch. (Samotný průzkum proběhl v době od 19. do 23. července a nemohl ještě zachytit „toskánskou aféru“).


Hezky zformulovaný cíl
Daniel Kaiser píše v Lidových novinách: „Svět, který randí na molu v Monte Argentariu, se nemůže zamlouvat nikomu kromě jeho vlastních obyvatel. Nebude se líbit ani takovým tradičním příznivcům ODS, jako jsou zaměstnavatelé a normální podnikatelé, tedy podnikatelé bez možnosti přiživit se na nějaké velké státní zakázce … Fotkami z mola se Mirek Topolánek zřejmě definitivně zařadil do kategorie postkomunistických parvenu, lidí, kteří se shodou okolností často, aniž to sami čekali, ocitli na vrcholu a rozhodli se žít ze vzájemných dohod uzavíraných na úkor zbytku světa.“ Tady je velmi hezky zformulován cíl celé kampaně proti ODS. To se má stát.





AUTOR JE POLITOLOG

Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama