Co přinesl den (čtvrtek 23. července) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (čtvrtek 23. července)

Bohumil Doležal24. července 2009 • 14:54
Co přinesl den (čtvrtek 23. července)

Paroubek buď ve volbách uspěje a zavře kritikům huby, nebo neuspěje a přátelé ho rozkrájejí na nudle i bez podobných manifestů, jakým je tzv. Vyšehradská výzva.

reklama

Nespokojenost v ČSSD neutichá. Vznikl dokonce manifest jménem Vyšehradská výzva (podepsali ho mj. poslanec Šplíchal, který se nedostal na volitelné místo pražské kandidátky, a profesor Kohák).
Signatáři žádají dodržování demokratických pravidel řízení strany a zdůrazňují při té příležitosti, že ČSSD je politická partaj a nikoli obchodní společnost. Upozorňují, že úspěchy ČSSD byly spíš důsledkem chyb protivníka než průbojností jejích vlastních idejí, což se pak projevilo ve volbách do EP. Souhlas s výzvou vyslovil už sociálně demokratický „rebel“ Foldyna (proč by se mu nemohlo říkat rebel, když tak říkali Tlustému a jeho suitě), místopředseda Sobotka pokládá prohlášení za „běžnou součást vnitrostranické debaty“ (až tak běžné to zase není, je to signál velkého neklidu ve straně), jen si není jistý, zda by vhodnější čas ke zveřejnění nebyl až po volbách.
Po volbách by podobné prohlášení bylo zbytečné – buď Paroubek uspěje a zavře kritikům huby, nebo neuspěje a přátelé ho rozkrájejí na nudle i bez manifestů. Upřímně řečeno, nechtěl bych být teď v Paroubkově kůži, bojuje o holou politickou existenci. Sám to tak rozehrál: musí uspět, a to velmi výrazně. Jinak je s ním konec.



K tématu:
Petr Holec: HLEDÁNÍ NEPAROUBKA (Reflex.cz, 24. 7. 2009)



Ústavním činitelům přidat

Je otázka, nakolik mu k úspěchu pomohou takové jeho iniciativy, jako je ta s platy ústavních činitelů: vlast je v ohrožení a ústavní činitelé (tedy ti, kteří by svou práci vlastně měli dělat zadarmo, protože za službu vlasti se neplatí, jak říkával známý český šovinista Rašín) musí jít příkladem vstříc. Platy dolů o 20 %, poslanecké náhrady zdanit 23 %. Až krize pomine, může se zase všechno vrátit k normálu.
Protože jeho poslanečtí kolegové napříč politickým spektrem v zásadě souhlasí (zatím nikdy se jim ale ještě nepodařilo něco podobného odhlasovat), dovolím si vyjádřit zcela zásadní nesouhlas já. Jde o vlezlou populistickou potěmkiniádu, která nic neřeší, jen uspokojí jánošíkovsky naladěnou část českého publika: když už mně nikdo nepřidá, tak aspoň ať „těm nahoře“ uberou. Představa, že se něco vyřeší krkounstvím, je směšná. Vzhledem k vážnosti úkolů, které musí nyní řešit, jsem pro to, aby ústavním činitelům bylo po dobu krize ještě přidáno.

Místopředseda už není smradlavý skunk

Vzhledem k nespokojenosti ve straně Jiří Paroubek na tiskové konferenci zmírnil svou kritiku místopředsedy Onderky: jeho slova o Paroubkově osobní zodpovědnosti za výsledek nadcházejících voleb nejsou hloupá, jak napsal předseda v interním stranickém bulletinu, ale jen „nerozumná“. Místopředseda tedy před veřejností není přímo smradlavý skunk (takový otevřený názor je možné ventilovat jen ve vnitrostranické diskusi), ale jen individuum s intelektuálním deficitem. Onderka se k věci nevyjádřil, podle Práva drží na doporučení svých stranických přátel do konce týdne bobříka mlčení.

Janeček a Paroubek – kamarádi do deště

Staronový generální ředitel ČT Janeček se jako s prvním potentátem sešel s předsedou ČSSD Paroubkem. Jejich vztahy byly vždycky přátelské a loajální a pan Janeček dělal Paroubkovi v době jeho premiérování, co mu na očích viděl (viz zákaz pořadu Bez obalu po zřetelných a silných projevech Paroubkovy nelibosti). Do budoucna se tedy můžeme těšit na pokračování plodné spolupráce – zvlášť pokud Paroubek vyhraje volby a vstoupí hlavním vchodem do Strakovky. Zbývá jen otázka, zda je v ČT ještě co zakázat.

Otesánek TOP 09 se má k světu

TOP 09 se má čile k životu: malý otesánek slupl senátorský klub „Otevřené demokracie“ a stane se nejspíš v Senátu třetí nejmohutnější politickou silou, což není až tak těžké. Senát je pořád ještě trochu poznamenán někdejším náporem „osobností“, jímž byl volební zákon šit na míru.

Bělohradský proti dopisu Obamovi

Václav Bělohradský tepe v Právu signatáře dopisu Obamovi. Šikovně si vybral z textu zjevný lapsus („Je nepochopitelné, že kritik jako francouzský antiglobalista José Bové nežádá o vízum do USA, zatímco bývalý aktivista Solidarity a nositel Nobelovy ceny míru Lech Wałęsa o něj žádá. Tato věc může být vyřešena, jen když se stane politickou prioritou prezidenta USA.“ Z toho by vyplývalo, že možnost navštívit USA bez víza není praktická záležitost, ale jakási pocta a měla by se udělovat individuálně – v Polsku přece nežijí jen nositelé Nobelových cen, ale taky různí klerofašisté, antisemité a političtí populističtí rabiáti, kdežto Francie není obývána samými agrorevolucionáři, kteří čas od času podpalují městské radnice).
Bělohradskému se ovšem taky nelíbí nevyslovený předpoklad, že boj za občanská práva v komunistických zemích byl něco docela jiného než všechny ostatní zápasy občanů o jejich práva, že by měl být zapsán v paměti americké veřejnosti jiným písmem než boj jednoho francouzského sedláka proti snaze nadnárodních koncernů ovládnout světové zemědělství. V dopise se ovšem neříká, že boj za občanská práva v komunistických zemích je něco jiného než ostatní zápasy za občanská práva, nýbrž (nepřímo) že je něco jiného než zápas pana Bového za větší státní dotace do zemědělství, a to je. Protože šlo o vybojování prostoru svobody v podmínkách rudého samoděržaví – prostoru svobody, v němž by se mj. mohla uplatnit i individua typu pana Bového se svými výstředními požadavky (což je nutný důsledek občanské svobody, ale nikoli její smysl).

Proč jezdí Laštůvka do Moskvy

Exposlanec a bývalý zahraničněpolitický expert Laštůvka jezdí do Moskvy na stáže do exkluzivního Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů, který bolševickému Rusku vychovával kvalifikované diplomaty (a tu a tam taky nějakého špiona). Protože odmítá, že by tam snad jezdil přednášet („Pravdou je, že na MGIMO občas vystupuji, ale nikoliv jako stálý profesor.Jsem tam ale často zvaný, takže tam několik dnů nebo nějaký ten týden v roce pobývám.“), nabízí se domněnka, že tam podobně jako kdysi Klement Gottwald jezdí, aby se naučil, jak nám zakroutit krkem. Protože Gottwald tam získal v tomto směru velmi solidní kvalifikaci, kterou pak plně uplatnil, je se čeho bát. Pan exposlanec pak mluví o tom, že rusofobie je u nás bohužel stejně rozšířená jako antisemitismus v 19. století.
Zjevně mu zcela nedochází rozdíl mezi po zuby ozbrojeným ruským impériem, které navíc drží Západ v šachu rukou na kohoutku od plynu a ropy, a někdejším porobeným židovským obyvatelstvem ruské veleříše, vydaným všanc útisku, pogromům atp. Řekl bych, že je to drzost. Konečně pan Laštůvka tvrdí, že „současné Rusko má mnohem blíže k Rusku carskému“, jako by to byla nějaká pochvala. Podstatné je, že má pořád stejně daleko do Evropy.



AUTOR JE POLITOLOG


Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala


K tématu:

Petr Holec: HLEDÁNÍ NEPAROUBKA
(Reflex.cz, 24. 7. 2009)
Není poslední dobou snadné probudit se do dne, kdy by někdo z ČSSD nekritizoval politický styl jejího předsedy Jiřího Paroubka. Naposled tzv. Vyšehradská výzva.



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama