Co přinesl den (středa 22. července) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (středa 22. července)

Bohumil Doležal23. července 2009 • 11:57
Co přinesl den (středa 22. července)

Jen velmi málokdy se ocitám v situaci, kdy musím souhlasit s dr. Rathem, ale na tom, co říká o možné pandemii „prasečí chřipky“, něco je. Jde podle něho o mediální bublinu, nebezpečnost choroby se přeceňuje.

reklama

Jen velmi málokdy se ocitám v situaci, kdy musím souhlasit s dr. Rathem, ale na tom, co říká o možné pandemii „prasečí chřipky“, něco je.


Jde podle něho o mediální bublinu, nebezpečnost choroby se nesmírně přeceňuje. Opravdu, vypadá to, jako by se celý svět už nějakou dobu třásl na nějakou pořádnou morovou ránu, a ona pořád ne a ne přijít.
Rath upozorňuje na to, že virus může samozřejmě mutovat, ale například i tak, že se stane totálně neškodným. Doufám, že jako lékař ví, o čem mluví.
Něco hysterického na tom, jak se na nemoc reaguje (je to zatím v příkrém rozporu s její dosavadní faktickou nebezpečností) opravdu je.

Krátký život homunkula

Schwarzenbergově straně TOP 09 se možná podaří zničit senátorský klub KDU-ČSL. To, že utvoří klub vlastní (spolu se „Starosty“) je v podstatě jisté, protože zhltne „Klub otevřené demokracie“ (jakýsi pozůstatek Unie svobody) a přetáhne dva senátory z KDU-ČSL. Pokud by přetáhla ještě jednoho, spekuluje se o exministru Jehličkovi, klub KDU-ČSL vezme za své. To, že se senátorský klub nové strany v Senátu montuje v podstatě z trosek US-DEU, je hrozivý signál a pro budoucnost ještě nevzniklé strany neznamená nic dobrého. Kalousek by musel být přímo politický kouzelník, kdyby se mu takového homunkula podařilo udržet při životě delší dobu, než jaká byla vymezena Straně zelených.

Pochybnosti o úspěchu

Jiří Paroubek podrobil v interním bulletinu strany tvrdé kritice místopředsedu ČSSD Onderku kvůli prohlášení, že osobní odpovědnost za výsledky podzimních voleb spočívá na předsedovi strany. Není divu, že ho to znervózňuje, Onderka mu signalizuje, že pokud strana nezvítězí (a je otázka, co vlastně lze považovat za vítězství, a co ne), nedopadne to s Paroubkem dobře (tím si pan Onderka zároveň dělá sám pro sebe alibi). Zároveň dává najevo, že má o úspěšnosti ČSSD ve volbách jakési pochybnosti. Paroubek se zlobí, a potvrzuje tak, že před volbami vládne ve straně poměrně velká nervozita.

Ukázněné přeběhlictví

KDU-ČSL se ústy svého předsedy zavazuje, že nebude podporovat politické přeběhlíky. Prý se poučili z minulosti, z trojkoaličního vládnutí, a už takovou chybu neudělají. KDU-ČSL je nyní ovšem ovlivněna tím, že trpí problémem ne snad přeběhlíků, ale tak říkajíc uběhlíků (Kalousek ad.) Kromě toho, KDU-ČSL je strana schopná – zase podle svého nynějšího předsedy – vstupovat do koalice na pravici i na levici. Z toho plyne, že je schopna provozovat přeběhlictví nikoli individuální a anarchické, nýbrž celostranické, kolektivní, a ukázněné.

Souhlasím s Bardotovou

Brigitte Bardotová se obrátila na Sarkozyho manželku, aby přesvědčila prezidenta, že je nutno zakázat „odpornou smrtící podívanou“, tj. býčí zápasy. Musím se přiznat, že v této věci s bývalou filmovou hvězdou souhlasím. Pokud už se mají takové zápasy v aréně a před publikem pořádat, tak by měly být postaveny na principu fair play, tj. býk by měl být stejnou šanci na vítězství jako toreador. A pokud to někomu připadá nehumánní, pak by bylo dobré zápasy nepořádat, protože jinak je to jen zbabělé trápení zvířat. (Je to něco jiného než jatka: jatka nejsou simulované sportovní utkání).

Přes berlínskou zeď směrem na východ
V roce 1986 prý překonal jeden obyvatel Západního Berlína berlínskou zeď tak říkajíc z druhé strany. Po zadržení dederonskou pohraniční policií prohlásil: Dobrý den, soudruzi, přicházím ze Západního Berlína a chci sloužit v Národní lidové armádě NDR nebo u vašeho útvaru. Vzhledem k tomu, že dotyčný na sobě měl při tomto prohlášení župan a pyžamo z blízké (západoberlínské) psychiatrické kliniky, nebylo jeho přání vyhověno a dederonské úřady ho promptně odlifrovaly zpátky na Západ. Myslím, že pokud ten člověk ještě žije, zasloužil by si Pamětní medaili Josefa Švejka první třídy.

Poslanecké náhrady jsou vlastně prkotina

V dnešní Mladé frontě Dnes bouří expublicista a předseda strany Věci veřejné Radek John proti systému nezdanitelných náhrad. K tomu třeba říci: to, o co nyní opravdu jde, je, zda Paroubek uspěje ve volbách nebo ne. Na tom závisí další osud této země. Poslanecké náhrady jsou proti tomu nezajímavá prkotina. Je to ovšem příležitost pro různé populisty, aby se na nich jako na falešném tématu dne profilovali a požírali voliče, kteří by jinak hlasovali efektivně proti Paroubkovi, to znamená odevzdali svůj hlas volitelným občanským stranám, těm, které mají naději se dostat do parlamentu. Dokud není prokázáno, že to pan John dělá schválně, je třeba vycházet z toho, že to dělá z hlouposti.

Hrobky – mimořádný výrone české velkorysosti

Český národ a jeho volení představitelé dávají mimořádný pozor na to, aby se různí cizozemci a zrádci nedostali zpátky k majetku, který jsme jim naším jánošíkovským právem momentálně silnějšího po 2. světové válce uloupili. Zdá se ovšem, že v poslední době je neúprosnost tohoto postoje změkčena velkorysým milosrdenství v jedné věci, totiž pokud jde o rodinné hrobky.
Mimořádným výronem české velkorysosti bylo, když zásahem Ústavního soudu dostala dědička hlubocké větve Schwarzenbergů rodinnou hrobku přímo zpátky. Dědicové hraběte Kinského sice svou hrobku zpátky nedostanou, ale nedávno zesnulý hrabě by tam směl být pochován, ovšem jen pod dohledem českého státního úředníka. Protože dohled státního úředníka ovšem platí jen pro samotný obřad, hrozí nebezpečí, že urnu s ostatky, pokud bude např. bronzová a ne z papíru nebo z umělé hmoty, pak někdo ukradne.
Pokud jde o Lichtenštejny, vypadá to na kompromis: hrobku sice zpátky nedostanou, ale smějí si zaplatit její opravu. „Je to pro ně velmi silná emocionální záležitost,“ řekl k tomu jihomoravský hejtman Hašek. Myslím, že by pan Hašek měl prosadit, aby si Lichtenštejnové směli zaplatit opravu své hrobky jen tenkrát, když ze svého nakřečkovaného bohatství podpoří nějaký výrazně sociální český projekt, např. vybudování nadstandardního útulku pro sociálně demokratické a komunistické politické důchodce (nevztahovalo by se na Miloše Zemana; Miloš Jakeš by naproti tomu zahrnut býti mohl).

Sbližování podle Čarnogurského
Jedním z dodnes plně nedoceněných důsledků klidného rozdělení Československa je, že někdejší místopředseda federální vlády Ján Čarnogurský zůstal na druhé straně společné hranice. Dnes se – naštěstí tam – vyjadřuje kriticky k dopisu středoevropských politiků Obamovi. Slovensko by prý nemělo západ a východ rozdělovat, nýbrž naopak spojovat. USA jsou „vzdálený spojenec“, Putin by zjevně měl být spojencem blízkým. Ochlazování vztahů mezi východní a západní Evropou (zjevně je pod východní Evropou potřeba rozumět Rusko) mu připomíná Mnichovskou dohodu. Nevím proč. Mně koncept sbližování podle Čarnogurského připomíná léta 1945-47 a Edvarda Beneše, a proč, to vím zatraceně dobře.





AUTOR JE POLITOLOG


Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama