Co přinesly dny (17. a 18. 7.)

Co přinesly dny (17. a 18. 7.)

Co přinesly dny (17. a 18. 7.)

Lubomír Zaorálek opět prokázal, že pokud jde o sprosťáctví, jen neprávem zůstává skryt v Paroubkově stínu. O Schwarzenbergovi prohlásil, že nerozumí českému národu a „staví se k němu jako takový chovatel koní...“


PÁTEK 17. ČERVENCE



Poté, co Kanada dala najevo, že nehodlá v Praze zřídit konzulát, aby si lidé nemuseli jezdit pro víza do Vídně (přitom Rakušané víza samozřejmě nepotřebují), rozhodly kanadské úřady, že žadatel o vízum si ho ve Vídni bude moci vyzvednout až druhý den. Kanada podporuje turistický ruch v rakouské metropoli.
Švejk v Europarlamentu
Jan Zahradil se stal místopředsedou nového „eurorealistického“ klubu v Evropském parlamentu. Gratulovat ale není k čemu, protože zároveň přestal být předsedou klubu ODS v EP a tedy také členem grémia strany. Je na tom tedy podobně jako Václav Klaus (vyhozený vzhůru na pražský Hrad) nebo Vlastimil Tlustý… Zahradil je respektive něco mezi těmi dvěma případy: ocitl se v nejfešáčtějším exilu, do jakého se český politik může dostat. (Euroskeptická frakce vůbec nezačala příliš úspěšně: její kandidát na místopředsedu EP nebyl zvolen, zato byl zvolen jiný, který se kandidoval sám a vzápětí byl za to z frakce vyloučen; vypadá to, jako kdyby se s českými zástupci dostalo do uskupení něco z ducha Josefa Švejka).
Moskevské azimuty
V Čečensku byla zavražděna členka hnutí Memorial Natálie Estěmirovová. Unesli ji za bílého dne z Grozného a druhý den ji našli zastřelenou kdesi v Ingušsku. Čečenský satrapa Kadyrov, který je ze zorganizování vraždy podezírán, prohlásil, že smrt zavražděné „bude vyšetřena v souladu s čečenskými tradicemi“. To zní velmi mnohoslibně. Ruský prezident Medvěděv prolévá krokodýlí slzy. Je zajímavé, jakou zálibu mají v zemi, kde zítra znamená včera, ve vraždění žen. Až se u nás dostane k moci Paroubek se svými moskevskými azimuty, může se něco podobného zavést i u nás, v rámci učení se od našich východních sousedů, které nám kdysi, v letech 1945 –1989 tak pěkně šlo.
Jakešova hvězda vs. Poroubkova hvězda
V těchto dnech uplynulo dvacet let od slavného Jakešova projevu na Červeném hrádku. Nahrávka se prý tehdy šířila v zahraničí, a stejně se nyní po internetu řídí Paroubkovo „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás na to má?“ Je tu ovšem bohužel jeden podstatný rozdíl. V době, kdy Jakeš pronesl svůj projev, jeho hvězda nezadržitelně a definitivně zapadala. Paroubkova hvězda v posledních letech bohužel stejně nezadržitelně stoupá.








SOBOTA 18. ČERVENCE

Podle průzkumu STEM by si 31 % lidí přálo za premiéra Paroubka, 28 % Topolánka, 11 % Schwarzenberga. Veřejnost prý není nakloněna velké koalici, přála by si koalici ČSSD s KDU-ČSL nebo s TOP 09, respektive koalici ODS s TOP 09 nebo KDU-ČSL. Komunisté jsou ze stran, které mají šanci se dostat do Poslanecké sněmovny, jako koaliční partneři nejméně oblíbeni (nicméně podle ředitele STEM Hartla už lidé na „hru s komunistickým strašákem“ nevěří). Průzkumy tohoto typu jsou méně sdělné, než to na první pohled vypadá, hlavně o možných výsledcích voleb toho mnoho neřeknou. To neznamená, že by informace o toleranci veřejnosti k osobě Jiřího Paroubka nebyla znepokojivá a hrozivá. Rovněž bagatelizace „komunistického strašáka“, jak o ní mluví pan Hartl, svědčí o tom, že lidé podceňují jak ambivalentní postoj KSČM k totalitní minulosti, tak její tradiční vazby na Rusko, byť i nyní putinovské.
Knížecí trikolóra
TOP 09 představila své nové logo v národních barvách (to původní, které před časem prezentoval Miroslav Kalousek, opravdu nebylo nejšťastnější). Při té příležitosti se předseda Schwarzenberg vyjádřil ve vlasteneckém duchu: Logo „vycházi z trikolóry. Jsem starší ročník, tak pro mě tyto symboly vlastenectví ještě něco znamenají. Tím, jak člověk zažil protektorát, rok 1945 i roky následující, tak tyto tři barvy jsou pro mě významné.“ Obávám se, že na Paroubka a Filipa to příliš nezabere, budou ho dál bít po hlavě jeho nevhodným třídním původem a cizáctvím.
Komunismus a antikomunismus
Václav Bělohradský (Právo) a Eva Hahnová (MfD – Kavárna) spolu vedou jakousi bezděčnou „neantagonistickou“ polemiku o komunismu (Hahnová se odvolává na Bělohradského článek z května t.r.). Přestože mi četba textů obou autorů způsobuje poměrně značné fyzické utrpení, prošel jsem si je tentokrát pozorněji, a k problému komunismu a antikomunismu se ještě vrátím. Bělohradský ve svém článku mj. píše: „Komunismus, především sovětský a čínský, je kolonizací vlastního národa, oligarchií revolucionářů, kteří se považují za nositele vyšší civilizace, proto berou na sebe „břemeno bílého muže“ a civilizují barbary.“ To je, řekl bych, nesmysl, ruský komunismus (tzv. marxismus-leninismus) byla ideologie ruského impéria, které bylo koloniální úplně stejně jako britské, jen mělo tu kliku, že mělo své kolonie srovnané na souši v celistvém území kolem ruské metropole. Stejně ale kolonizovali cizí národy (a přitom taky zotročili ten vlastní).
Jak pro koho...
Komentátor listu The Economist prý (podle MfD) prohlásil v souvislosti s dopisem středoevropských státníků prezidentu Obamovi, že dnes už není Rusko pro Ameriku hrozbou. Má jistě pravdu. Pro nás ale bohužel hrozbou stále je.
Zaorálkův národně internacionální rozhled
Lubomír Zaorálek opět prokázal, že pokud jde o sprosťáctví, jen neprávem zůstává skryt v Paroubkově stínu. O Schwarzenbergovi prohlásil (v souvislosti s dopisem Obamovi), že nerozumí českému národu a „staví se k němu jako takový chovatel koní. On ho často hodnotí, ale připadá mi, že ho nebere vážně“. Je to cizácký aristokrat, žádný vlastenec, na lid to nepochybně zabere a trikolóra ne emblému TOP 09 je proti tomu neúčinná. Naproti tomu další signatáři dopisu nejsou podle Zaorálka zase dost světoví: mají provinciálně hysterický obraz světa, z dopisu vane zápecnictví. Ještě že ČSSD disponuje člověkem Zaorálkova rozhledu! Je, jak se říkalo za totáče, národní formou a internacionální obsahem.
Zrušte majetek!
ČSSD plánuje v rámci své daňové reformy rázná opatření proti těm, co zbohatli neřádným způsobem: kdo byl odsouzen za trestnou činnost a neprokáže, jak přišel k majetku, bude o něj oholen. Lidé, kteří si během jednoho roku nakoupí nemovitosti za víc než deset milionů nebo movité věci za dva miliony, musí podat majetkové přiznání. A kdo nebude schopný doložit legální příjem, za nějž si majetek koupil, nepřijde o všechen, nýbrž jen o tři čtvrtiny (tj. bude mu na něj uvalena 75 % daň). Nebylo by jednodušší majetek prostě zrušit?
O bobříka nehoráznosti
V reakci na dopis Obamovi soutěží čeští politici a publicisté o bobříka nehoráznosti. Podle Jana Jireše (MfD), jenž autory tak trochu omlouvá jako blbečky, kteří to sice mysleli dobře, ale nakonec dosáhli pravého opaku, „dopis reprodukuje zastaralý stereotypní obraz střední a východní Evropy“ jako regionu politicky a ekonomicky nestabilního. Chce ten člověk snad tvrdit, že tenhle region je stabilní? Autoři prý vyčleňováním regionu „střední a východní Evropy“ oslabují hodnotu našeho členství v EU a v NATO – není co (ještě více) oslabovat, EU a NATO nám pomohou (neradi) jen tenkrát, když si dokážeme pomoci sami. Jak nám pomohla EU ve sporu s Kanadou o víza? Tvrdit, že ruská moc ve středoevropském regionu dramaticky narůstá, je prý přehnané. To říká Jireš v situaci, kdy např. Fico soutěží s Paroubkem o to, kdo rychleji a úspěšněji vleze Putinovi do zadnice. S ruskou kartou se tu zachází tak lehkomyslně, jako by zkušenost z let 1945–1989 byla docela zapomenuta. Asi byla. „V Kremlu už nesedí Brežněv“.
Popularita Fischerovy vlády?
Petr Zídek se v LN (sobotní příloha Orientace) zamýšlí nad úspěšností Fischerovy úřednické vlády (podle CVVM má podporu 55 % občanů) a ptá se, zda není na čase revidovat naše pojetí demokracie, např. pokud jde o nadměrné kompetence parlamentu a všeobecné hlasovací právo. Jsem stoupenec „buržoazní demokracie“, ale hlavně si myslím, že popularita dnešní vlády vyplývá z toho, že její mandát je výrazně omezen tím, co si může dovolit (za krkem jí sedí zároveň Paroubek i Topolánek) i časově. Kdyby Fischer zůstal u vesla rok a půl, vypadala by občanská podpora jeho vlády docela jinak. Problém je tedy už ve výchozího základu Zídkových úvah o revizi demokracie.












AUTOR JE POLITOLOG


Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala