Jiří Paroubek realisticky počítal s tím, že se o víkendu stane vítězem ankety o titul největšího českého papaláše. Stalo se. Jsem přesvědčen, že si ocenění zaslouží jako nikdo jiný u nás.
Pátek 19. června
Jiří Paroubek realisticky počítá s tím, že se o tomto víkendu stane vítězem ankety o titul největšího českého papaláše, která probíhá na internetu u příležitosti Festivalu politické písně v Sokolově.
Autor splnil svou občanskou povinnost, hlasování se zúčastnil a zachoval se tuctově – dal svůj hlas favoritovi. Jsem přesvědčen, že si ocenění zaslouží jako nikdo jiný u nás.
Malá, ale podstatná korektura ke zprávě o Topolánkově „mobilizační výzvě“ (viz CO PŘINESL DEN: čtvrtek 18. června). Předseda ODS se s ní vůbec neobrátil na skoro třicet politických stran, nýbrž na osm politických stran a kromě toho na dvacet institucí, které se sice politikou zabývají, ale určitě nebudou kandidovat ve volbách, protože to neodpovídá jejich povaze (např. internetový server Virtually, Občanský institut, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora ČR ad.). To dává jeho iniciativě přece jen normálnější charakter, nebezpečí, že se spustí ničivý proces „integrace pravice“ ve velkém je o dost menší.
Podle zákona o střetu zájmů musí ředitelé škol a různých veřejných institucí (nemocnice, zoologické zahrady) podat do konce června majetkové přiznání. Poslanci chtěli aspoň ředitele škol této povinnosti zprostit, ale kvůli zádrhelu v Senátu se to stihne nejdřív v září. Senátoři se domnívají, že celý zákon o střetu zájmů je špatný a měl by se přepracovat. Jistě, zvlášť by se tam mělo doplnit, že majetkové přiznání se bude vymáhat právem útrpným.
ČSSD bude mít problém dosáhnout plánované úpravy či případně úplného zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Zdá se, že ten, na kom visela jejich naděje, lidovecký poslanec Hovorka, ani jeden z návrhů nepodpoří. Zřejmě se situace v KDU-ČSL po Svobodově nástupu stabilizuje a pan poslanec musí myslet na to, aby se dostal na kandidátku. Pokud tomu tak je, je to výrazný signál normalizace v nejlepším slova smyslu. Za Topolánkovy vlády bylo tomu svatouškovi hej, ale doba se nakonec přece jen změnila.
Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM se šance obou největších stran pro volby do PS vyrovnaly. Zatímco ODS permanentně nabírá, ČSSD ztrácí. A když ztrácí ČSSD, získává KSČM, což se taky děje. Jinak by se do Sněmovny dostali už jen lidovci s 6 %. Situace je tedy obdobná jako někdy v lednu 2006. Pokud se ve volbách prosadí TOP 09 (strašidelné jméno!), je na obzoru pat. Jinak nám bude v tom lepším případě vládnout Paroubek s komunisty v zádech, v horším nás čeká, nedej Bože, velká koalice (taky s komunisty v zádech, ale v zádech je bude mít jen Paroubek). Není také vyloučeno, že ztráta Paroubkova kouzla bude ještě pokračovat, v posledním půlroce to hrozně přehnal a poučit se zjevně není schopen.
Sobota 20. června
V Praze demonstrovalo sedm tisíc středoškoláků proti státním maturitám. K samotnému problému státních maturit jsem se v Událostech nevyjadřoval a vyjadřovat se k nim nehodlám, nerozumím tomu a vůbec mne to nezajímá. K demonstraci ano. Podle toho, co se v novinách (nikoli v Právu) píše, to vypadá, že šlo o předvolební akci tzv. Demokratické strany zelených. Exhibovala na ní poslankyně Zubová, která po své dosavadní parlamentní kariéře, jež vyvrcholila svržením Topolánkovy vlády, před dospělé, řekl bych, předstoupit nemůže. Kdopak asi poskytl celé akci organizační a finanční krytí (na Facebooku se přece nedají volit lídři a organizátoři)? Jistě to nebylo nákladné, ale něco to přece jen stálo. Proč se demonstrace konala v situaci, kdy je jisté, že Poslanecká sněmovna prosadí minimálně odložení státních maturit? Jediné, co je na tom příjemné, je, že takhle si DSZ zajistí tak maximálně půl procenta voličů.
Václav Havel se v rozhovoru pro agenturu Bloomberg vyjádřil velmi skepticky k celému našemu polistopadovému vývoji. O rozhovoru se šíří podivné chýry. Např. podle Martina Hekrdly v Právu „ikona listopadové revoluce po dvaceti letech říká: Po revoluci 1989 jsme bojovali za jiný politický systém, než v jakém jsme skončili, a nové politické strany systém nezmění, protože se nestává, že by zákonodárci, zvolení podle jednoho systému, hlasovali pro jiný systém.“ Ve skutečnosti se v textu, který dal Bloomberg k dispozici, praví: „The revolutionaries of 1989 had hoped for something better, Havel said. The new political parties won’t change the electoral system because it just doesn’t happen that lawmakers elected under one system would vote for a different system.“ Nejsem vůbec silný v angličtině, ale „the electoral system“ je přece volební systém, a ne politický systém (jinak by Havlův výrok byl formálně nesmyslný), nebo snad ne? (Obávám se, že zdrojem dezinformace je v tomto případě ČTK, odkud to pan Hekrdla asi přejal).
Předseda KDU-ČSL poskytl Právu pozoruhodný rozhovor. Především si v něm vyřizuje účty s vypuzeným sokem Kalouskem. Kalousek je prý jediný člověk v dějinách KDU-ČSL, který v době svobody uzavřel pakt s komunisty („dohodu s KSČM“). Rád bych doufal, že pan Svoboda stejně jako já považuje léta 1945–48 za dobu nesvobody, protože tenkrát uzavřel dohodu s komunisty (říkalo se jí Košický vládní program) předseda ČSL msgre Šrámek. Aniž bych chtěl pana Kalouska jakkoli obhajovat, on uzavřel dohodu nikoli s komunisty, ale s Paroubkem. Zároveň bych rád upozornil na to, že v roce 2006, těsně před Kalouskovým „paktem“ s Paroubkem, pan Svoboda, tehdy místopředseda KDU-ČSL, v Právu prohlásil, že je pro jednání s ČSSD v případě, když Paroubek bude sestavovat vládu (byl by ji fakticky mohl sestavit jen s komunisty v zádech). A co je pravdy na tom, že pan Svoboda si v případě úspěchu Kalouskova jednání pro sebe vyhrazoval funkci předsedy Sněmovny? Kalousek tehdy taky tvrdil, že dostal od předsednictva k jednání s Paroubkem mandát (upřímně řečeno je nepředstavitelné, že by to dělal za jejich a hlavně za Svobodovými zády, vždyť pak taky předsednictvo odstoupilo). Druhá pozoruhodná věc jsou představy pana předsedy o roli KDU-ČSL v příštích měsících a letech. Jsou té povahy, že autor panu předsedovi udělí své nejvyšší ocenění, které už dlouho odpočívalo v šuplíku.
MfD, přesněji řečeno Zuzana Kaiserová, se zabývá podrobně „černými dušemi“ v ODS. Aby to bylo vyvážené, píšou tam ještě o černých duších v ČSSD, bez toho by to vypadalo opravdu hodně blbě. Problém je v tom, že po listopadu 1989 se u nás uchytilo pojetí strany jako výtahu ke kariéře. Proto mají jen minimálně členů (řádově skoro desetkrát míň než třeba v sousedním Německu, když se to přepočítá podle počtu obyvatelstva). Kdyby měla ODS sto tisíc členů, dělaly by se tyhle machinace daleko hůř.
Daniel Kaiser (jaká shoda jmen!) si zase v LN podává Karla Schwarzenberga. Jeho výkon dosti kontrastuje s tím, co předvedl v již slavném servilním rozhovoru s Václavem Klausem. Vytýká mu mj., jak se mohl dát dohromady s takovým darebákem, jako je pan Kalousek. Je podivuhodné, jak jsou někteří lidé bezbranní proti demagogii, asi proto, že nemají žádné zkušenosti z výslechů u StB. Místo toho, aby poslal pana Kaisera někam (nechť „domnělé nebo skutečné“ hříchy pana Kalouska doloží, a pokud se ukáže, že jsou domnělé, skončí celá věc u soudu), vykládá mu něco o tom, že se Kalousek již polepšil.
AUTOR JE POLITOLOG
Související články:
Pavel Hořejší: Foto: MEJDAN PROTI MATURITÁM (Reflex.cz, 22. 6. 2009)
V pátek devatenáctého června se pod záminkou protestu proti státním maturitám sešlo v ulicích Prahy asi sedm tisíc studentů a několik méně úspěšných politiků. Vše za asistence policistů a vrtulníků...
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex.cz)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
