Co přinesl den (čtvrtek 4. června)

Co přinesl den (čtvrtek 4. června)

Co přinesl den (čtvrtek 4. června)

Bobošíková coby generální ředitelka ČT? Hrůzná představa! / Eurovolby jsou reprezentativním průzkumem stranických preferencí / Člověk má milovat své nepřátele / Proč si na BBC pletou Klause s Topolánkem?

Útoky na starostku zřejmě nesouvisí s ČSSD a volbami / Bobošíková coby generální ředitelka ČT? Hrůzná představa! / Eurovolby jsou reprezentativním průzkumem stranických preferencí / Člověk má milovat své nepřátele / Proč si pletou Klause s Topolánkem / Bojovné prohlášení Jiřího Paroubka / Nesmyslná snaha nakecat lidem, že se věci mají jinak, než jak se mají

Napadení starostky obce Moravany, členky ČSSD, o němž jsem psal včera (Co přinesl den: středa 3. června), zřejmě nemá nic společného s volbami. Je to už čtvrtý útok po sobě, všechny podle dcery zraněné starostky nejspíš nesouvisely přímo s ČSSD, nýbrž se změnami územního plánu Moravan. Cílem posledního útoku asi bylo zabránit starostce v účasti na veřejném projednávání změn, k němuž mělo dojít ve středu (útok svůj cíl splnil, starostka se vrátila z nemocnice až večer). Považuji za velmi korektní, že ta paní poskytla ČTK tuto informaci.


O místo ředitele ČT se bude ucházet mj. europoslankyně Bobošíková. Dostala sice z konečných pěti uchazečů nejméně hlasů, jenže to nejméně je devět ze čtrnácti možných. Na jednom ze zpravodajských serverů se ve čtenářské anketě umístila na druhém místě za dosavadním ředitelem Janečkem. Paní Bobošíková coby generální ředitelka ČT je hrůzná představa. Vzhledem k tomu, že byla ochotna kandidovat na prezidenta za komunisty, lze předpokládat, že by se ve své funkci jistě snesla jak s Topolánkem, tak s Bémem, a rovněž i s Paroubkem, a to za jediného předpokladu: že by ten dotyčný byl zrovna u vesla.

V Právu kritizuje Petr Uhl Václava Klause za výrok, že volby do EP jsou jakési polovolby. Na Klausově výroku je ovšem hodně pravdy. V české předvolební kampani se vedly spory výhradně o vnitropolitických problémech, pokud jde o evropské problémy, řešila se nanejvýš otázka „evropská integrace kontra státní suverenita“ (přitom v této obecné rovině jde o čirou demagogii). Nebyl to střet různých „evropských“ konceptů, respektive různých řešení nějakých konkrétních celoevropských politických či ekonomických otázek – pokud takové otázky skutečně existují, veřejnost o nich neví a drtivá většina „eurokandidátů“ taky ne.
V souvislosti s EU padla spousta docela nesmyslných analogií (např. srovnání s RVHP nebo Varšavskou smlouvou). Mne v souvislosti s eurovolbami napadá docela jiná analogie, totiž s volbami do rakouského říšského sněmu v roce 1848. Volby byly po formální stránce na svou dobu vzorně demokratické, monarchie se pořád ještě chtěla polepšit (dokonale ji to přešlo až po vídeňské revoluci). Problém byl v tom, že většina voličů byla negramotná a vůbec nevěděla, o čem hlasuje, takže nebylo nic snadnějšího než s ní manipulovat, což se taky dělo. Tak se stalo, že ve sněmu zasedl houf rusínských sedláků z Haliče, které při hlasování dirigoval místodržící Stadion.
Dnes naši voliči sice negramotní nejsou, ale v naprosto nepřehledné problematice EU se drtivá většina orientuje jen minimálně. Volby jsou reprezentativním průzkumem stranických preferencí a předstupněm těch voleb, kdy každý bude jakž takž vědět, o co jde a na nichž opravdu a krvavě záleží – totiž těch podzimních do Poslanecké sněmovny.

Poznámka na téma čeští historici: historik František Hanzlík z Brněnské univerzity obrany (předpokládám že je to něco na úrovni Vojenského historického ústavu, že pan Hanzlík má taky uniformu a hodnost jako jeho pražský kolega admirál Stehlík a je rovněž omedailovaný jako sovětský válečný veterán) se v Mladé frontě vyjádřil k masovým vraždám v Postoloprtech, o nichž jsem tu psal (Co přinesl den: pondělí 1. června).
Na vraždění se nejhorlivěji podíleli volyňští Češi z Ukrajiny, tehdy vojáci Svobodovy armády. „Jednou jsem se o tom (o vraždění) před jedním z nich zmínil a on mi připomněl studny plné žen a dětí, na které jako vojáci naráželi při osvobozování Ukrajiny. Neměl jsem k tomu co říci.“ Pan Hanzlík je člověk nebezpečně chudé fantazie. Nechme stranou otázku, zda nešlo o povražděné židovské obyvatele Ukrajiny a zda přitom tamní domorodci, naši slovanští bratři, od pradávna pověstní svým vyhraněným antisemitismem, náhodou Němcům nepomáhali, pokud to nedělali sami z vlastní iniciativy. Ale i pokud tomu tak nebylo, dá se říci: za prvé, když se někdo chová jako prase, je velká iluze si myslit, že něco spravím, když se podle jeho vzoru začnu chovat jako prase taky.
Aby člověk k takovému jednoduchému závěru mohl dospět, musí aspoň trošku, malinko věřit reakční křesťanské zásadě, připisované jak známo nikdy neexistujícímu Ježíšovi (Ježíš je na tom v očích českých ateistů podobně jako Mnichovská dohoda), že člověk má milovat své nepřátele a modlit se za ty, co ho pronásledují. To je kravina, viďte, milí historici! A za druhé, že třeba ti, co teď morduju, nejsou totožní s těmi, co házeli na Ukrajině děti do studen, a že se mstím na nepravých. K tomu ale zase člověk musí dát na nikdy neexistujícího Ježíše, a na zpozdilou představu, že každý je zodpovědný za to a jen za to, co udělá (nebo neudělá) sám.
A vrchol všeho by byla představa (to pan Hanzlík ovšem neříká), že od tak jednoduchých lidí, jako byli volyňští Češi v uniformách Svobodovy armády, člověk tak složité úvahy nemůže chtít. Ty úvahy nejsou složité, jsou strašně jednoduché a taky logické. Respektive žádný člověk není tak jednoduchý, aby se jich nemohl dopracovat. Což je závěr optimistický, ale správný.

Na západě si soustavně pletou našeho prezidenta Klause se slovenským prezidentem Gašparovičem. Činí tak francouzské i italské noviny. Klause s Topolánkem, ač si nejsou ani vzdáleně podobní, si zase pletou v BBC a CCN. Lze z toho vyvodit v podstatě dva závěry: za prvé, jsou to ignoranti; za druhé, jsme poměrně bezvýznamná země.

Jiří Paroubek, jak jsem včera informoval (Co přinesl den: středa 3. června), varuje před možnou provokací ODS. Vydal za tím účelem jakési bojovné prohlášení, které se velmi podobá někdejším mobilizacím ODS („Spojme se, přátelé… Jde o demokracii!“). ODS se kdysi její mobilizace moc nepovedla; jak uspěje Paroubek, se dozvíme v pondělí. Každopádně, pokud už k žádné provokaci nedojde (v podstatě přiznal, že si tu provokaci víceméně vyspekuloval), může se chlubit: zabránili jsme tomu!

V LN je „ukázka z knihy o vědě“. Kniha o vědě se jmenuje Encyklopedie českých vesnic, díl IV., Ústecký kraj, sestavil Jan Pešta. V ukázce se hovoří o „severočeské lidové architektuře“. Padají tu jména jako Žatec, Litoměřice, vesnice Břehoryje. Nikde zato není ani slůvkem naznačeno, že šlo o oblasti osídlené až do roku 1945 v drtivé většině německým obyvatelstvem. Z citátu vyplývá, že je to prostě naše národní bohatství. Zaráží mne ta nesmyslná snaha nakecat lidem, že se věci mají jinak, než jak se mají. Vždyť to nemá do budoucna žádnou vyhlídku, takhle nestydatě lhát. Stejně to praskne (nechtěl bych křivdit autorům publikace, možná o tom mluví na jiném místě; jde mi o zvláštní způsob citace v LN).

AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala