Co přinesl den  (29.–30. května)

Co přinesl den (29.–30. května)

Co přinesl den (29.–30. května)

CzechTek 2005 – nešlo jen o kus pošlapané louky / Kalousku, neposlouchej psychopaty z Internetu / Vajíčková kontrarevoluce a kdy se to smí / Lidovci se zbavili Čunka, předsedou byl zvolen Cyril Svoboda

Pátek 29. května
Kalousku, neposlouchej psychopaty z Internetu / Vajíčková kontrarevoluce a kdy se to smí / CzechTek 2005 – nešlo jen o kus pošlapané louky / Zákon o předčasných volbách prošel Senátem

Miroslav Kalousek oznámil, že po volbách do Evropského parlamentu z KDU-ČSL vystoupí. Dalo se to čekat. Nijak se netají s tím, že se vzápětí pokusí založit novou, konzervativně a křesťansky orientovanou stranu. Jedním z důvodů, proč odchází, je, že se prý rozhodl vyhovět členstvu, které ho k tomu vyzývá (zjevně na internetových stránkách strany) mj. slovy jako „Nakopeme Kalouska do zadku“, „Pryč s prašivým Kalouskem“, kripl, ksindl apod. V této věci je možná pan Kalousek příliš citlivý, na internetu se pohybují řádově stovky psychopatických cvoků, kteří těží z výsady být anonymní, není těžké je zmanipulovat; a nechají se zmanipulovat rádi. Není radno je přeceňovat, to by pak člověk nemohl dělat vůbec nic.

V Právu se pozastavují nad tím, proč se v pátek náhle změnilo chování asociálně demokratické pořadatelské služby a ochranky: přestala být najednou vidět, na mítinku u Anděla sice byla v plné síle, ale vůbec prý nezasahovala, ani když se jakási mladá dáma pokoušela zmocnit násilím plakátů ČSSD, které držely dvě důchodkyně, a několikrát je při tom uhodila. (Protože to bylo zdokumentováno videozáznamem, předpokládám, že bude dopadena, přizná se, že ji navedl a podplatil sám Topolánek, dostane pokutu pět tisíc a v zápětí odměnu deset tisíc, to samozřejmě jen fabuluji; kdybych chtěl fabulovat ještě víc, uvedl bych ještě druhou verzi: „přizná se na mučidlech a nedostane nic.“) Podle slov hlavního manažera volební kampaně sociálních demokratů se v ČSSD rozhodli nechat dav u Anděla vyřádit. Mediálně se jim to velmi vyplatilo. Jen se mi nechce věřit, že by šlo o čistě pasivní akci typu „ať se na nás vyřádí“. K záležitosti se vyjádřily mediální hvězdy (šéfredaktor MfD), prezident, ministr vnitra (chovali se jako fašistické bojůvky, policie bude „konat“). Čím dál tím víc mi to připomíná hezké dny mého mládí (rok 1969).

Václav Bělohradský brojí v Právu proti vajíčkovému násilí s poukazem na to, že násilí plodí zase jen násilí. Zejména se tak nemá činit, když jde o volené představitele svrchovaného lidu. Výjimky jsou případy jako exprezident Bush, po těch se vajíčka házet smějí, pokud je to gesto jednotlivce a je zdůvodněno eticky a historicky. To je vykutálené. A kdo rozhodne o tom, zda je to zdůvodněno, nebo ne? Pan Bělohradský? To znamená každý podle libosti? Buď se něco zásadně nesmí, nebo se to zásadně smí, ale tvrdit, že se to podle okolností na někoho smí a na někoho nesmí, je obezlička leninského typu (na nepřítele se smí).

V souvislosti s vajíčkovými akcemi se Jiřímu Paroubkovi vytýká zásah proti CzechTeku v roce 2005. Například Petruška Šustrová mluví v LN v souvislosti se zásahem proti účastníkům o „nakládačce naprosto neúměrné kusu pošlapané louky“. Musím poctivě přiznat, že jsem tenkrát s Paroubkovým rozhodnutím zakročit souhlasil a souhlasím s ním i dnes (jiná věc je tak říkajíc „technika provedení“). Nešlo o žádný kus pošlapané louky. Šlo obecně vzato o megaakce, kdy se pošlapal nejen pronajatý pozemek, ale všechno kolem, kdy byli neslýchané buzeraci a kraválu vystaveni po několik dní a nocí obyvatelé obcí v nejbližším okolí. Sjížděli se sem účastníci z celé Evropy, protože v její západní části se už úřadům podařilo tohle řádění zarazit. Pokud jde o tu poslední akci (pak proběhla už jen jedna c. a k., vládní, povolená a naorganizovaná ve vojenském prostoru; to účastníky, kterým zjevně šlo o protest proti establishmentu a paďourům, nebavilo, a tak veleparty u nás skončily), jen příjezd účastníků zablokoval na počátku víkendu v nesnesitelném vedru na několik hodin dálnici Plzeň–Rozvadov. A je mi líto, všechen ten bordel, který akci provázel, byl právě to, oč „tvrdému jádru“ účastníků šlo. (Teď probíhají technoparty podstatně menších rozměrů a zdá se, že s nimi není problém).

Zákon o předčasných volbách prošel nad očekávání hladce Senátem. Schválilo ho 56 ze 71 přítomných senátorů. Proti bylo 8 senátorů: Töpfer z ODS, skoro všichni lidovci (Čunek, Jílek, Koukal, Pithart, Slavotínek), Paukrtová a Štětina z Klubu otevřené demokracie. Kubera a Oberfalzer z ODS, Jehlička z KDU-ČSL, Juřenčáková z KOD a všichni tři komunisté se zdrželi. Ústavní zákon není vázán na podpis prezidenta. S ústavní stížností Pithart nejspíš neuspěje, musel by sehnat dalších šestnáct lidí. Pokud by se mu to ovšem povedlo, podařilo by se mu v této zemi vyrobit obrovitý politický chaos: byl by to zřejmě jeho zatím zdaleka nejmasivnější zásah do české politiky.

Podle Evropského statistického úřadu nemá v ČR každá osmá domácnost na to, aby si mohla opatřit auto nebo počítač. Tomu autu bych ještě jakž takž věřil, ale obstarožní funkční počítač přijde, řekl bych, sakumprásk na nějakých maximálně čtyři tisíce Kč.

„Výhoda malé středové strany je, že je schopna být ve vládě jak s ČSSD, tak s ODS,“ řekl MfD Cyril Svoboda. Úplně dokonalé by bylo, kdyby se jí povedlo obojí najednou.

Unie vydavatelů vyhlásila už počtvrté časopisem roku týdeník Respekt (v kategorii Časopisy s prodaným nákladem od 25 000 do 50 000 ks, –red–). Zaslouží si to zejména za publikaci pozoruhodného článku o Milanu Kunderovi, za níž ho různí Kozlové Zahradníčkové vyhlašovali v českých supermédiích za žumpu. Gratuluju.



Sobota 30. května
Lidovci se zbavili Čunka, předsedou byl zvolen Cyril Svoboda / Prezident hypnotizuje Topolánka jako kobra králíka / Kapitulace prvních „vajíčkářů“ / Facebooku bude třeba přistřihnout křidélka / Studentskou revoltu v Německu z roku 1968 vyprovokoval agent STASI / Vyšleme Ondráše do Afghánistánu

Předsedou KDU-ČSL byl na sjezdu strany ve Vsetíně zvolen Cyril Svoboda. Dosavadní předseda Čunek vypadl hned v prvním kole. V prvním kole dostal většinu europoslanec Březina, ale stačila jen na postup do druhého kola, v něm Svoboda získal skoro všechny hlasy od příznivců obou vyřazených kandidátů, Čunka a Šojdrové. KDU-ČSL se tak vrací ke své tradiční politice totální kompatibility na všechny strany. Kalousek se snažil být loajální k ODS v obtížných situacích až na jednu jedinou – když ho v létě 2006 Topolánek poněkud proradně odkopl a on se pokusil o koalici s Paroubkem s komunisty v zádech. Ten krok byl zároveň nepochopitelný a sebevražedný a zjevně zničil jeho pozici ve straně. Svoboda tak ztratil konkurenci. Čunek se jako politicky nevěrohodný odepsal sám (sotva se v české politice najde někdo, kdo by způsobil všude kolem sebe tolik škody, aniž by to komukoli kromě ČSSD pomohlo). Svoboda zvítězil slabou nadpoloviční většinou, ale Březinu přitom porazil přesvědčivě (Březinovi se nepodařilo Kalouska jako vůdčí osobnost konzervativního křídla strany nahradit).
Pozitivní je, že se lidovci zbavili Čunka. Méně pozitivní je, že konzervativní křídlo ve straně je, jak se zdá, výrazně oslabeno. Svobodovo vítězství posílí Kalouska a jeho novou stranu (je ovšem otázka, v jaké míře). V té souvislosti také není jasné, zda se Svobodovi podaří stranu protlačit do Parlamentu – ale řekl bych, že většina tradičních voličů KDU-ČSL na Moravě volí značku, ne lidi nebo program.

Mirek Topolánek prohlásil ve Varšavě na sjezdu strany Právo a spravedlnost, že Lisabonská smlouva je bez ohledu na to, zda bude ratifikována nebo ne, dnes už mrtvý dokument. Neodpovídá prý realitě 21. století a skutečná diskuse o podobě Evropské unie je teprve před námi. Téhle politice nerozumím. Pokud neodpovídá realitě, neměla pro ni ODS hlasovat, a pokud pro ni hlasovala, nemá co říkat, že neodpovídá realitě, protože si už jen technicky vzato podřezává sama pod sebou větev. Zdá se, že předseda ODS by se sice rád distancoval od Klause, ale nějak na to nemá, prezident ho hypnotizuje jako kobra králíka. Jeho politika je nekonzistentní a nemůže to s ním dopadnout dobře.

Ti, co v Kolíně zahájili vajíčkovou ofenzívu proti Paroubkovi, teď demonstrativně složili své „zbraně“ před kolínským městským úřadem. Přiznali, že „akce se jim vymkla z rukou“, a zcela nepochopitelně na sebe vzali zodpovědnost za něco, co přece vůbec nezorganizovali. Bylo to (až na ten mítink u Anděla, kde mám o spontánnosti jakési pochybnosti) docela živelné; jen jeden z bezpodmínečně kapitulujících lehce zaremcal, když prohlásil v souvislosti s Andělem že „je dost možné, že si to ČSSD vyprovokovala sama“. To bych taky řekl.

Na mítincích ČSSD už opravdu vajíčka nelítají. Prý zabrala výhružná slova ministra Peciny o fašistické sebrance, lidé se bojí. Jiné projevy nespokojenosti ovšem neustaly, to se snad prozatím ještě smí.

Podle Práva se už „mezi odborníky“ objevily v souvislosti s vajíčkovými ataky na předsedu ČSSD úvahy o tom, že internetové servery typu Facebook „mohou být nástrojem pro vznik nebezpečných hnutí“ a tedy zneužitelné. Bylo by třeba jim přistřihnout křidélka. Zkušenosti bude nejspíš možné načerpat v bratrské Číně.

Německo je šokováno, že studentskou revoltu z roku 1968, na niž jsou tak pyšní, vyprovokoval policista - agent STASI, který při demonstraci v roce 1967 zastřelil studenta Ohnesorga. Prý se tehdy vymkl vedení východoněmecké špionáže z rukou. Spekuluje se ovšem i o tom, že ho řídila také KGB. Spolehlivě to bude možné ověřit za pět set let, až v Rusku zavládnou normálnější poměry. Celá akce má ruský rukopis – když už nemůžeme svým soupeřům konkurovat svými výkony, budeme jim při závodě aspoň zezadu stahovat trenýrky.

Sláva! Podařilo se zvrátit rozhodnutí bývalé ministryně Parkanové o zrušení vojenského folklorního souboru Ondráš. Zůstane české kultuře zachován, bude i nadále součástí armády stejně jako posádkové hudby. Až bude u moci ČSSD, snad všechno ostatní kromě posádkových hudeb a Ondráše zruší, k čemu by nám to bylo. A Ondráš by mohl být vyslán do Afghánistánu, bylo by to hezké gesto vůči NATO a americkým imperialistům.


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala