Co přinesl den (úterý 12. května) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (úterý 12. května)

Bohumil Doležal13. května 2009 • 09:37
Co přinesl den (úterý 12. května)

Podmínky pro „ano“ vládě / Jak ministr Riedlbauch v listopadu 89 chytal vítr / Kdo má ratifikovat Lisabonskou smlouvu? / Dvojí pitomost Černého Entropy / Tunelem z Budějic až k moři

reklama



Ministryně zdravotnictví Jurásková před pár dny prohlásila, že než dopustit další okleštění regulačních poplatků ve zdravotnictví, bylo by rozumnější je úplně zrušit, protože by tou úpravou stejně ztratily smysl. Na tom jistě něco je. Teď změnila názor a chce je zachovat za každou cenu. ČSSD zase prohlásila, že na postoji vlády k poplatkům (Rath požaduje, aby byl neutrální, ne-li přímo odmítavý) závisí, zda ČSSD vysloví vládě důvěru. Zároveň ČSSD předložila dalších 21 požadavků, jimiž podmiňuje své „ano“ vládě. Postoj ČSSD je maximálně vyčůraný z formálních důvodů: snaží se dát najevo, že jde vlastně o vládu ODS, kterou ČSSD jen toleruje, a že ČSSD setrvává v opozici. Navíc poplatky se staly základní věcí, na níž staví ČSSD své tvrzení o protilidové politice ODS, a to, že se teď ODS napůl poplatků zříká (Nečas: přinesly pozitivní výsledky, ale znovu bychom je už neprosazovali), působí jen jako přiznání slabosti.

Ministr kultury Riedlbauch obhajuje v Právu svůj postoj z listopadového týdne roku 1989, kdy zastával funkci uměleckého šéfa opery Národního divadla: „On byl velký rozdíl v situaci a atmosféře v Národním divadle 18. listopadu a třeba hned druhý den.“ To tedy nepochybně musel být, 18. listopadu se ještě nic nedělo, Občanské fórum vzniklo např. až 19. večer. Situace se měnila den ode dne a pro lidi zvyklé chytat vítr to bylo jistě velmi náročné.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka se ohradil proti tomu, co tvrdí prezident Klaus a jeho nejbližší spolupracovníci o závaznosti prezidentova podpisu pod Lisabonskou smlouvou. Domnívá se, že prezident zpochybňuje horní parlamentní komoru. Explicitně to ovšem učinil jen Ladislav Jakl (Parlament podle něj vyslovuje s ratifikací předběžný souhlas, vlastní ratifikaci provádí až prezident – to je ovšem zjevný nesmysl). Jenže jde o to, zda je podpis prezidenta nezbytnou součástí ratifikace (o nezbytnosti rozhodnutí Parlamentu si nedovolil výslovně pochybovat ani Jakl). Názory expertů se různí, většina soudí, že ano. Hlavní problém Klausova vyjádření je v tom, že se z prezidentského piedestalu plete do vnitřního sporu v ODS, k tomu opravdu nemá žádný mandát a je to v podstatě drzost.
Sobotkovi vyčítají jeho stanovisko z léta minulého roku, kdy se ještě k Lisabonské smlouvě stavěl hodně zdrženlivě. Topolánkova ODS opravdu neměla dlouho odvahu zaujmout jednoznačné stanovisko a velmi si tím uškodila. Nicméně to, co Sobotka podle Práva řekl teď, je „transparentní“ a připadá mi přesvědčivé: „Je v našem zájmu bojovat proti negativům integrace, ke splnění tohoto cíle však nemůže sloužit prvoplánová destrukce Unie, ale naopak trpělivá práce a účast na zlepšení jejího chodu.“

Nový ministr zahraničí Kohout je typický příklad „kariérního diplomata“, mám s ním problém. K aféře s Černého Entropou se však vyjádřil stručně a výstižně: „Jde o dvojí pitomost. První, že tady byla umístěna, druhá, že ji nyní sundáváme.“ Dalších slov netřeba. (Co si o odstranění Entropy myslíte vy? Hlasujte v naší ANKETĚ.)

Českým tiskem proběhla zpráva, že někdejší ČSR (po roce 1945) a v jejích stopách pak v sedmdesátých letech ČSSR plánovala velkolepou stavbu: hodlali vykopat tunel z Budějic až k Terstu (na území Slovinska ovšem, ne do Itálie), z vykopané zeminy zřídit v moři ostrov, který by se po dohodě s Jugoslávií stal součástí ČSSR a československým námořním přístavem. Jakási mezistanice by byla v Linci; s tím, co by tomu řeklo Rakousko, si projektanti nelámali hlavu, zřejmě byli přesvědčeni, že by to Rakušané prostě dostali od Brežněva befelem. Jde o mimořádně choromyslné a směšné zhmotnění českých „jihoslovanských“ sympatií. A jak už to v podobných případech bývá, je to národní formou a megalomanské obsahem. Při četbě článku v LN jsem si vzpomněl na slavný „perestrojkový“ gruzínský film Pokání. Tam byl jeden z hlavních protagonistů ve stalinském procesu obviněn mj. z toho, že chtěl vykopat tunel z Bombaje do Londýna (a byl pochopitelně poslán do gulagu). Naše poměry v sedmdesátých letech minulého století byly už mírnější, přesto bych řekl, že iniciátoři a projektanti onoho austroslavistického ideového projektu by si byli zasloužili odměnu v podobě trvalého, státem plně hrazeného pobytu v bohnickém sanatoriu. Nechápu, jak o takové kravině mohou psát v LN s jakýmsi uznáním.


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala


Související články:

Anketa: CO SI MYSLÍTE O „PÁDU ENTROPY“? (Reflex online, 13. 5. 2009)
„Lituji toho,“ uvedl šéf českého kabinetu Jan Fischer. „Je to autorova osobní pozice, mohu tomu rozumět.“ „Já si myslím, že se jedná o dvojí pitomost," prezentoval rozdílný názor šéf české diplomacie Jan Kohout.



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama