Senát schválil Lisabonskou smlouvu / Buď integrace, nebo rozpad / Co řeknou Irové? / Šéfredaktoři proti zákonu / Vláda pod protektorátem politiků / „Rudý Danny“, neurážejte Čechy!
Senát schválil bohatě dostačující většinou Lisabonskou smlouvu. Je to dobře. Za prvé, evropská integrace chrání pásmo zemí při hranicích ruského impéria, kam patříme i my. Za druhé, přes všechny problémy jsou západní země (ty na západ od Aše) nesrovnatelně civilizovanější a kulturnější než někdejší ruské kolonie – jako například Česká republika – a užší spojení s nimi nás posílí. A konečně, v případě EU jde o pluralitní společenství, v němž se ti, kteří k sobě mají názorově blíž, mohou a musí sdružovat k prosazení společných zájmů.
Evropská unie se může buď integrovat, nebo se rozpadne. Rozhodně nemůže zůstat v podivném stavu na půl cesty. Je třeba konstatovat, že Topolánkova vláda udělala všechno potřebné k tomu, aby smlouva byla v obou komorách Parlamentu přijata. Co bude dělat prezident, je jeho věc. Bude zdržovat, počká si na výsledek irského referenda (zrovna tohle mi nepřipadá úplně nekorektní, ať se Irové rozhodnou relativně svobodně). Pokud Irové řeknou v referendu ano, vsadil bych se, že se náš pan prezident neodváží samojediný Lisabonskou smlouvu shodit: ač to tak na první pohled někdy nevypadá, jánošíkovských vlastností nazbyt nemá. Znepokojivé je jedině, že podle hlasování v obou komorách to vypadá, že za Topolánkem stojí v této věci sotva polovina ODS.
Šestnáct šéfredaktorů českých deníků a týdeníků se obrátilo na premiéra Fischera, aby skoncoval s tzv. náhubkovým zákonem. Patřím k velkým zastáncům náhubkového zákona a své důvody jsem veřejně vysvětlil (viz ATENTÁT NA SVOBODU SLOVA?, Reflex online, 1. 4. 2009). Argument, že zákon neuznává, že údaje, jejichž zveřejnění zakazuje, mohou být zveřejněny „ve veřejném zájmu“, je nesmyslný a v podstatě bolševický: „veřejný zájem“ je nafukovací pojem, pod nějž se vejde všechno a nic. Bude záležet na tom, kdo bude kompetentní rozhodnout, co je veřejný zájem a co ne. Pokud o tom bude rozhodovat soud, změní se v jakobínský tribunál. Podepsaní nakonec stydlivě podotýkají, že jsou „plně připraveni podílet se na veřejné diskusi na téma, zda by nemělo dojít k jistému omezení při práci s informacemi v zákoně zmiňovanými, a to ať již formou samoregulace či… státního zásahu“. Jakápak samoregulace! Naše sdělovací prostředky nejsou v o nic lepším stavu než jiné sféry veřejného života a projevují čas od času výrazné sklony k mediálnímu lynči, vycházejícímu vstříc nízkým pudům ve veřejnosti nebo politické objednávce. Obávám se, že vzhledem k politické situaci budou tyhle sklony v příštích měsících a letech spíš zesilovat. Zákon je sice křehká zábrana proti podobnému jednání, ale zábrana to je.
Vůči nové Fischerově vládě se objevují v tisku výhrady, kterým nerozumím. Půjde prý o vládu zcela poslušnou zájmům politických stran. Za prvé, to je docela v pořádku, vláda má být poslušná zájmům politických stran, protože jinak se nějaký „celospolečenský zájem“ nedá vytvořit. A nechápu, jak může někdo očekávat od vlády se slabým mandátem, vytvořené jen proto, aby do předčasných voleb byl relativní klid a stát se nezhroutil, že se postaví politickým stranám. Ve jménu koho? Čeho? „Občanské společnosti“? „Pravdy a lásky“? A co je to „nestranný odborník“? Existuje něco takového? A pokud ano, má co pohledávat v politice? Vláda bude buď existovat „transparentně“ pod protektorátem politiků (což je podle mého názoru docela v pořádku), nebo bude jurodivá a utržená ze řetězu, anebo konečně – což je ta nejpravděpodobnější možnost – bude simulovat, že není pod protektorátem politiků, a přitom jen uskutečňovat záměry nějakého mocného politického protektora, který jen nechce, aby na něho bylo moc vidět. Jediný smysl, který může Fischerova vláda mít, je zbývajících pět měsíců do voleb bránit nejhoršímu. Na tom se zjevně politické strany nějak dohodly a nové vládě nezbude než to nějak vybalancovat. Jediné, co by mne opravdu zajímalo, je, kolik jejích členů by se mohlo pochlubit (kdyby se jim chlubit chtělo) členstvím v KSČ. Prosím čtenáře o laskavou spolupráci, u úředníků a manažerů se to zjišťuje obtížně.
Daniel Cohn-Bendit, známý bezbombový terorista z roku 1968, vyjádřil podezření, že by se Václav Klaus mohl pokusit zkorumpovat některé české senátory před hlasováním o Lisabonské smlouvě. Závisí to prý na jeho finančních možnostech. Důvodem k podezření, pokud jeho argumentaci dobře rozumím, je panu europoslanci skutečnost, když to převedeme do transparentna, že Češi jsou úplatné svině. Drzost toho individua se dotýká oblaků. Je jistě v pořádku, že se dbá na to, aby nebyli paušálně obviňováni a uráženi Romové. V této souvislosti bych jen chtěl nesměle upozornit, že o Češích platí totéž.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
Související články:
Anketa: HLASOVALI BYSTE PRO LISABONSKOU SMLOUVU? (Reflex online, 6. 5. 2009)
Proti smlouvě se zatím vyslovilo pouze Irsko, kde se občané vyjádřili v referendu. Pokud by se lidové hlasování konalo i u nás, dali byste Lisabonské smlouvě svůj hlas?
Petr Holec: MALÉ DÍTĚ PRSKÁ (Reflex online, 7. 5. 2009)
I malé děti se chovají vzdorovitě jako nyní prezident po schválení smlouvy Senátem – sabotují rozhodnutí ostatních, obvykle rodičů. Na rozdíl od Klause k tomu ale mívají dobrý důvod..
