Vláda maňásků / Medaili „Cyklon B“ pro Děti Země / Kdo poslal Paroubkovi vulgarity? / Vzniknou romské ochranné hlídky? / Zemanova pitomá analogie / Čí je Entropa? / Hromadný úprk z Ministerstva zahraničí
Sobota 25. dubna
Vláda maňásků / Mimořádně obratná imitátorka paní Borůvkové / Názorové rozdíly a shody mezi ODS a Havlem / Medaili „Cyklon B“ pro Děti Země / Kdo poslal Paroubkovi vulgarity? / Podpora komunistů menšinové vládě / Klaus o keynesiánství
Spěch prezidenta Klause se jmenováním nové vlády je poněkud podezřelý. Od designovaného premiéra Fischera v pátek očekával, že mu přinese kompletní seznam navržených ministrů. Všichni prý vidíme, že vláda bez mandátu svou funkci normálně vykonávat nemůže. Moc by mne zajímalo, jak bude vykonávat svůj mandát vláda maňásků pod premiérem Fischerem. Jiří Paroubek se už v rozhovoru pro MfD nechal slyšet, že „ministři budou muset neustále s politickými stranami komunikovat a zajišťovat si podporu pro každý zákon jednotlivě“. Klaus se už celý třese na to, až se zbaví nenáviděného Topolánka. Prostor pro intriky se mu pak nepochybně zvětší, ale jeho radost je termínovaná dnem voleb do PS. Pak i pro něho spadne klec a ocitne se v pozici podobné té, v jaké byl prezident Beneš po únoru 1948. Podobné jen vzdáleně, samozřejmě. Ale podobné.
Kandidátka na místopředsedkyni ČSSD Borůvková označila za podvrh nahrávku, která sloužila redaktorovi Práva jako podklad pro rozhovor s ní (měla tam údajně říci, že ji na funkci místopředsedkyně doporučila mj. i Paroubkova manželka). Zdá se, že Právo disponuje mimořádně obratnou imitátorkou paní Borůvkové. Bude ji zapotřebí odhalit a přísně potrestat.
Místopředseda ODS Langer prohlásil v rozhovoru pro Právo, že mezi ODS a Havlem existovala, existuje a také bude existovat řada zásadních názorových rozdílů. Jistě, to je normální. Neexistují náhodou mezi Havlem a ODS taky nějaké zásadní shody? A pokud ano, proč se to nesmí říci? To přece normální není.
Ekologická organizace Děti Země a sdružení Arnika udělilo své šaškovské anticeny za tento rok. „Zelenou perlu“ za „antiekologický výrok“ dostal poradce předsedy dopravní komise Plzeňského kraje. Inkriminovaná věta zní: „My v současné době připravujeme vznik občanského sdružení pod názvem Stromy zabíjejí, protože lidí, kteří skončí svůj život na stromech, neustále přibývá.“ Ocenění zvlášť sedí od organizací, které systematicky pečují o to, abychom perspektivně skončili na stromech (odkud naši předkové před nějakým tím miliónem let slezli na tvrdou zem) všichni. Taky nevím, zda by si vzhledem k iniciativám Dětí Země v případě plzeňského dálničního obchvatu, díky nimž museli obyvatelé Plzně dýchat o pár let déle výfukové plyny tisíců aut projíždějících denně prakticky přes centrum města, tento spolek nezasloužil medaili „Cyklon B“.
Jiří Paroubek v již zmíněném rozhovoru pro MfD říká se svým nenapodobitelným šarmem, který mu v české veřejnosti vynesl třetí místo na žebříčku popularity: „Vládní koalice bude předsednictví dál zdůrazňovat, ale to není perspektivní téma, nad tím pořád kňučet…“ Sám pak kňučí nad tím, že v on-line rozhovoru na iDnes dostal otázky s desítkami vulgarit, a domnívá se, že jde „zčásti“ o spiknutí PR agentur, které spolupracují dlouhodobě s ODS. Pan Paroubek se mýlí, jde o mraky docela obyčejných cvoků a psychopatických sprosťáků, kteří využívají anonymity, jakou jim poskytuje internet, aby si odreagovali mindráky (aby vystoupili veřejně a pod vlastním jménem, na to jsou moc podělaní). Tito lidé jsou plodem politické kultury, kterou u nás svým veřejným vystupováním formují lidé jako Jiří Paroubek (samozřejmě v tom není sám, i ODS má na situaci svůj podíl viny). „Budete si to vykládat jako moji osobní paranoiu“, říká Paroubek Viliamu Buchertovi, který s ním rozhovor pořídil. Bude si to tak vykládat daleko víc lidí.
Pro příští volby má Paroubek „trhák“ v podobě otázky „Chcete návrat vlády Mirka Topolánka?“. Výborně, jen bych doporučoval tutéž otázku pro kontrolu položit po dvouletém Paroubkově vládnutí. Obávám se ale, že už to nepůjde. A předseda ČSSD dále říká: „Česká veřejnost si musí zvyknout na jedu věc – že nepovažujeme za možné spolupracovat na vládní úrovni s komunisty. Jejich podpora menšinové vládě je něco jiného.“ Řekl bych, že česká veřejnost si bude muset za Paroubka zvyknout na spoustu dalších věcí. Jinak taktika podpory komunistů z pozadí nebude v budoucnu nejspíš fungovat tak hladce jako před červnem 2006: komunisté budou zvyšovat svou cenu, budou koketovat s protiparoubkovskou opozicí, získají výhodnou pozici jazýčku na vahách.
V rozhovoru, který pořídil Martin Weiss v LN s ministrem Římanem, klade novinář ministrovi otázku: „Člověk ale slyší málo o sporech programových a hodně o marketingu a taktice: tvrdé jádro, měkký obal, otevřít se těm od Havla, ODS + KDU. Jak dlouho se s tím dá vyžít?“ Nemyslím, že by šlo jen o marketing, je to jen signál přeměny fundamentalistické izolované strany s nesnášenlivou fanatickou ideologií v normální politickou stranu, která nevidí všude nepřátele a je schopná komunikace s partnery. Je pravda, že v tom Topolánek nebyl a není důsledný, že to bylo víc instinktivní než programové, ale nemělo by se to podceňovat.
Podle Ondřeje Neffa tamtéž europoslankyně Hybášková „osočila“ Klause, že připravoval pád vlády a že hraje ruskou kartu. Klaus na to reagoval tím, že ji označil za eurofanatičku a dodatečně řekl, že po tom, co o něm Hybášková řekla, je to označení „jen velmi milým a v podstatě přátelským výrokem.“ Prý je s tím těžko polemizovat, píše Neff. Je mi líto, ale Hybášková má do slova a do písmene pravdu.
A ještě jednou Václav Klaus. V článku o keynesiánství v příloze LN Orientace píše: „Keynes svým geniálním citem vystihl, po čem byla společenská poptávka. Podařilo se mu dostatečně přesvědčivě dezinterpretovat kapitalismus (a karikaturou významného klasického ekonoma Jeana-Baptista Saye i celou dosavadní ekonomickou vědu) a podařilo se mu vnutit ekonomům, politikům i médiím, že jedinou budoucností kapitalismu je razantní vstup státu do ekonomiky formou rozsáhlých „státních výdajů“, které budou doplňovat inherentně nedostatečnou „efektivní poptávku“ nestátního sektoru ekonomiky, tedy nás všech - v roli spotřebitelů či investorů.“ Nechci polemizovat s obsahem, ale s (příznačnou) formou: Podařilo se mu dezinterpretovat, podařilo se mu vnutit… takové formulace vyvolávají dojem, že to dělal schválně. A na to jsem z doby bolševismu citlivý, tak se tenkrát psalo o třídních nepřátelích. Je to neslušné. Stačilo by snad říci, že se mýlil.
Pátek 24. dubna
Vzniknou romské ochranné hlídky? / Zemanova pitomá analogie / Čí je Entropa? / Hromadný úprk z Ministerstva zahraničí / Pirátem kvůli rybám. A penězům. / Děsivé výsledky šíření Pravdy a Lásky v Pákistánu / Výstava Petera Fusse je nevkusná drzost / Doklady bez rodných čísel, bez fotky a bez jména / Ruská zákonodárná fantazie
Klaus přerušil výkon trestu otci dívky těžce zraněné při požáru domku ve Vítkově. Policejní šetření dospělo k závěru, že šlo o žhářský útok. Prezident rozhodl přerušit výkon trestu až do doby, než bude standardním způsobem rozhodnuto o udělení milosti. Podle toho, co se psalo v novinách, se v případě toho člověka nejednalo o nějakou závažnou kriminální činnost a dá se očekávat, že ho prezident omilostní. Je ovšem taky dobře, že se prezident drží standardního postupu.
Romští aktivisté chystají začátkem května demonstrace, jimiž chtějí protestovat proti vzrůstajícímu extremismu v ČR. Někteří též uvažují o zřízení neozbrojených „romských ochranných hlídek“, které mají monitorovat aktivity extremistů. Aktivity extremistů by měly především monitorovat státní orgány. Je to celé klubko problémů, s nímž si vůbec nikdo neví rady. Proto ta hysterie.
Miloš Zeman napadl sociální demokraty mj. za jejich postoj k vojenským misím v Afghánistánu. To by bylo bývalo docela OK, kdyby se přitom neodvolal na známý bolševický slogan, že se v Madridu (v tomto případě v Kábulu) bojuje za Prahu. V Madridu nakonec měřili síly (na cizím území) hnědí socialisté z Třetí říše a rudí socialisté z Moskvy. Výsledkem tohoto střetnutí byl nevábný režim, kterému se sice nakonec podařilo zabránit nejhoršímu (země se nestala vazalem Hitlerova Německa ani Stalinova Ruska), ale cena, kterou za to Španělé zaplatili, byla i tak dost vysoká. Zato Praha, o niž se tam údajně bojovalo, se pak postupně stala obětí Hitlera i Stalina. Snad si tedy pan Zeman mohl najít nějakou méně pitomou analogii.
Výtvarník David Černý chce odstranit z bruselského sídla Evropské komise svou Entropu, aby protestovat proti tomu, jak komunisté a socialisté společně s Klausem deinstalovali českou vládu. Rozhořčení pana Černého chápu a jeho definice toho, co se stalo, je stručná, leč vyčerpávající. Co nechápu je, jak může disponovat s dílem, které dal k dispozici České republice a způsobil jí tak dosti velkou ostudu. Tu věc tam snad proboha instalovala ČR, ne soukromník pan Černý, a jen představitelé ČR ji mohou zase odinstalovat.
Ve zjevně oprávněném očekávání velkých změn po podzimních volbách se objevují jakési signály hromadného úprku z Ministerstva zahraničí: velvyslanci, kterým končí působení v jedné zemi (Kolář, Žantovský) se honem přesunují do jiné, vysocí představitelé ministerstva (Pojar, Povejšil) odcházejí do diplomatických služeb. Je to svým způsobem pragmatické počínání, ale před novou garniturou, která se v říjnu velmi pravděpodobně ujme moci, se asi moc nepojistí. Změny budou, jak se říká, „radikální“.
Šifra –mcm– se v Právu snaží vysvětlit čtenářům, co vede somálské piráty k jejich aktivitám. Je to boj za spravedlnost. Jeden, který byl původně rybář, byl získán tím, když mu organizátoři vysvětlili, že cizí lodě drancují zásoby ryb v somálských vodách a připravují tak rybáře o obživu. Proto je třeba ty lodě (např. tankery a transportní lodě dopravující zbraně, ty ničí zásoby ryb zvlášť intenzivně) zajímat. První akcí, které se mladý bojovník za národní spravedlnost zúčastnil, bylo zajetí lodě přivážející Somálsku (tj. taky jemu) potravinovou pomoc. Pomoc piráti zdanili mastným výkupným. Práce bojovníka za svobodu, jak dotyčný vypráví, je těžká a strastiplná: „Nejsou to snadno získané peníze. Někdy strávíte celé měsíce honem na loď a minete ji. Jindy… čelíme drsným větrům a někteří z nás onemocní nebo zemřou.“ V každém případě se boj za právo a spravedlnost, jak to taky má být, poměrně rentuje: „Teď mám dvě nákladní auta a luxusní vůz, začal jsem vlastní podnikání ve městě.“ Nechce svou živnost provozovat natrvalo: „Chtěl bych mít ještě jednu příležitost k pirátství, abych zvětšil svou hotovost, pak se ožením a nechám toho.“ Jenže: „Jediný způsob, jak může pirátství skončit, je, pokud Somálsko bude mít vládu, která dokáže bránit naše ryby.“ A dokud ta vláda nebude, má dostatečný důvod, lépe po českém způsobu řečeno příčinu, aby toho hned tak nenechal. Již vzhůru, psanci této země!
Tálibán je v Pákistánu na postupu. Jeho jednotky operují už několik desítek kilometrů od Islamabádu. Až se země zmocní, budou mít k dispozici jaderné zbraně. V rámci šíření demokracie a lidských práv napomohly západní země a zejména USA ke svržení prezidenta Mušarafa, který zemi spravoval diktátorským způsobem. Díky tomu tam budou mít Tálibán. Když padne Pákistán, dostane se do beznadějné situace Afghánistán. Jednotky NATO se octnou v pasti. Západní země rezignovaly na tradiční pojetí politiky, které spočívá v hájení životních zájmů státu nebo států, ve jménu misijní činnosti, šíření Pravdy a Lásky. Výsledky, jak se zdá, budou dosti děsivé.
S touto záležitostí zprostředkovaně souvisí pražský skandál: V galerii Roxy/NoD vystavili fotomontáže polského výtvarníka Petera Fusse, na nichž jsou vyobrazeni vojáci Wehrmachtu (nebo SS, na fotografii, kterou jsem viděl, se to nedá poznat), kteří mají na rukávech pásky s Davidovou hvězdou. Dotyčný tím chtěl prý upozornit na to, že se Židé chovají k Palestincům, jako se za druhé světové války chovali Němci k nim. Vykutálené přitom je, že dům, v němž se výstava koná, je majetkem Židovské obce. Zmíněné dílo pana Fusse je také politická, nikoli jen umělecká záležitost, a hlavně vrcholně nevkusná a neslušná mnichovanská drzost. Povinností Židů je nechat se palestinskými a vůbec arabskými extremisty pokorně vyvraždit, protože když se budou bránit, poruší tou obranou lidská práva útočníků. Povinností amerických vyšetřovatelů je pokusit se vymoci výpovědi z islámských radikálů podezřelých z terorismu po dobrém, nejspíš vlídným přemlouváním. Somálské piráty, zajaté při přepadání neozbrojených civilních plavidel, nasytíme, napojíme, pokud jsme některé z nich nedopatřením zranili, ošetříme, a pak v pokoji propustíme. To jsou všechno náměty pro reklamu pivovaru Bernard: Svět se zbláznil, držte se.
Mladá fronta Dnes píše o spekulacích s pozemky. Je pozoruhodné, že politickou příslušnost uvádějí u třech ze sedmi jmenovaných činovníků, a ta náhoda, všichni jsou z ODS.
Po roce 2010 se u nás budou vydávat občanské doklady bez rodných čísel. Je to krok správným směrem, ale nedostatečný. Pořád tam ještě zbude fotografie a jméno. Teprve až bude odstraněn i tento nešvar, budou naše osobní údaje chráněny v té míře, jak toho vyžadují naše lidská práva.
Petra Procházková píše v LN o zákonu, který chystá ruský parlament. Původně měl trestat ty, co popírají, že bývalé republiky SSSR byly za druhé světové války osvobozeny od Němců výhradně Rudou armádou. Nyní má být rozšířen na „snižování podílu Sovětské války na vítězství nad německým nacismem“. Navrhovatelé se inspirovali zákonem o trestnosti popírání holocaustu (popírat holocaust je hnusná drzost, ale nemyslím, že by to mělo být trestné, co se tím spraví), ale velmi výrazně přitom pokročili. Zákon se nebude vztahovat jen na Rusy, ale na celou zeměkouli. Když snižovač-cizozemec vleze do Ruska, přemístí se do novogulagu. Pokud je to „oficiální osoba“, např. prezident cizí země, může dostat i pět let, jinak „jen“ tři (a pokud pak v base nějaký spoluvězeň potvrdí, že v trestné činnosti i za mřížemi pokračuje, zůstane tam na furt). Takovou zákonodárnou fantazii neměl ani sám veliký Stalin. Ze zákona plyne, že se např. nesmí tvrdit, že pobaltské státy se z jedné okupace (ruské) napřed dostaly do jiné, německé, a pak zase zpátky do ruské, v prvním a třetím případě šlo totiž o (opakované) osvobození. Problém je, že některé země asi nebudou ochotny vydávat delikventy s jejich občanstvím ruským soudům k náležitému potrestání. Náprava je jednoduchá a Rusko i jeho bývalé kolonie mají v tomto směru zkušenosti: dotyčný se prostě k soudu v Moskvě dobrovolně dostaví v doprovodu několika silných a obratných chlapíků, kteří mu k uskutečnění jeho svobodného rozhodnutí výrazně napomohli (nezapomínejme na to, že svoboda je poznaná nutnost). U nás určitě nebude problém takové ruské vlastence shromáždit a zorganizovat, kandidátů žije mezi námi zejména na Karlovarsku, ale i v Praze nepochybně kvantum.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
