Co přinesl den (pátek, sobota 3.–4. 4.)

Co přinesl den (pátek, sobota 3.–4. 4.)

Co přinesl den (pátek, sobota 3.–4. 4.)

Obama přiváží líbivé gesto / Mých třináct amerických prezidentů / Bémovi narostl hřebínek / Krakatice ve sněmovně / Jednání koalice s ČSSD / Zeman hodlá založit novou stranu / Komu vadí zákoník práce

Sobota 4. 4.

OBAMA PŘIVÁŽÍ LÍBIVÉ GESTO / MÝCH TŘINÁCT AMERICKÝCH PREZIDENTŮ / BÉMOVI NAROSTL HŘEBÍNEK / KRAKATICE VE SNĚMOVNĚ / JEDNÁNÍ KOALICE S ČSSD / ZEMAN HODLÁ ZALOŽIT NOVOU STRANU / KOMU VADÍ ZÁKONÍK PRÁCE

Do Prahy s mírným zpožděním přiletěl americký prezident Barack Obama. Setká se tu se šéfy států a vlád EU a pronese projev na Hradčanském náměstí. Tématem projevu je vytyčení smělého cíle – světa bez jaderných zbraní. Prezident nepochybně ví, že cíl je neuskutečnitelný, a kdyby se jej podařilo uskutečnit (tak aby přitom nikdo, a tím nikdo mám na mysli samozřejmě především Rusy, nefixloval), znamenal by nikoli menší, ale podstatně větší nebezpečí pro celý svět, než je to dnešní. A pokud by to snad Obama nevěděl, vědí to bezpochyby jeho poradci, kteří mu toto líbivé a pokrytecké gesto doporučili.

Zažil jsem za svého života celkem třináct amerických prezidentů, doposud jsem za největšího hochštaplera mezi nimi považoval Jimmyho Cartera (většiny těch ostatních jsem si vážil). Velmi se obávám, že Obama ho přetrumfne. Viliam Buchert píše v MfD, že se „Obamova řeč v Praze“ může stát podobným pojmem jako „Kennedy v Berlíně“. Jo, nejspíš jako protipól. Kennedy přijel do svobodné části Berlína, aby jejím obyvatelům řekl: „Nedáme vás“. Velmi bych si přál, aby v mírové kanonádě prezidenta Obamy neznělo kdesi v pozadí „Prodáme vás“. Prezident Obama si před studenty ve Štrasburku (?) pochvaloval: „Měl jsem výbornou schůzku s ruským prezidentem Medveděvem.“ Zapomněl už jen dodat: „Myslím, že mne má rád.“ (To je prosím historická narážka).

Jan Gazdík srovnává tamtéž Obamovu návštěvu Prahy s řadou jiných slavnostních uvítání, mj. s Chruščovovou návštěvou v roce 1964 a s Gagarinovou návštěvou někdy předtím, nevím už kdy. Obojí jsem zažil. Plešatého darebáka čekalo v Praze průměrné uvítání, spontánně ho šli vítat snad jen různí lektoři marx-leninismu z Vokovické Sorbonny. Viděl jsem záběry v televizi a zaujalo mne, jak je ten syčák rozladěný – nejspíš už tušil, co ho za pár týdnů čeká. Taky na Gagarina normální lidi kašlali a odporného songu „Dobrý den, majore Gagarine“ měli všichni plné zuby. Zase kromě lektorů marx-leninismu... Všeobecně sdílený pocit byl vztek, že se to Rusům povedlo dřív než Američanům. Cítím ho dodnes.

S pádem vlády narostl hřebínek pražskému primátoru Bémovi, který potupně prohrál na kongresu ODS s Topolánkem. Teď mu Paroubek s komunisty vybojovali slušnou nástupní pozici (o jeho podílu na tomto vývoji lze jen spekulovat). Nyní poskytl rozhovor Právu. Opakoval v něm nesmyslné tvrzení, že o pád vlády se zasloužil Bursík, když vyloučil dvě poslankyně-kverulantky ze strany. Obě už dávno hlasovaly v podstatných věcech s opozicí a byly zjevně domluveny s Paroubkem. Správně by mu měl vyčítat, že nezabránil Topolánkovi, aby vyhodil Kuchtovou z ministerstva školství. Tím vznikl problém Jakubková a Zubová. To ovšem Bém nedělá. Vytýká Topolánkovi, že nejednal s Paroubkem o politické dohodě, ale zároveň i s Klausem za předpokladu, že by dohoda s Paroubkem nebyla možná. Topolánek samozřejmě nemohl jednat se svým úhlavním nepřítelem, který se na pádu vlády zpoza hradního křoví podílel. Správně by mu měl vyčítat, že se s Klausem nerozešel jednoznačně a radikálně už daleko dříve. Klíčový citát z Béma, který Právo citlivě vypíchlo, zní: „Mirek Topolánek postavil zeď mezi ODS a Václava Klause, čímž ztratil na politické šachovnici silnou figuru.“ To je do nebe volající drzost, co má být co prezident figurou na šachovnici jedné politické strany? Bylo by to protiústavní.

Poslanec Schwippel „ukončil své členství“ v ODS. Údajně se obával, že by jinak místní sdružení v Zadní Třebáni, jemuž předsedá jeho paní matka, přišlo o licenci. Dá se říci, že mu selhaly nervy – a vzhledem k tomu se zachoval o něco slušněji než jeho kolega Tlustý (ten si sám pozastavil členství, což podle stanov strany není možné).

Česká média publikovala výzvu prezidentu Obamovi a šéfům zemí EU, která je upozorňuje na omezování svobody slova v ČR. Považuji to za dosti hnusnou denunciaci. K tématu se samozřejmě ještě vrátím.

V Poslanecké sněmovně se má projednávat případ Krakatice. Sněmovna zbavila mlčenlivosti jednoho bývalého policejního úředníka. Zřejmě bude svědčit proti ministru Langerovi. ODS žádala, aby byli zbaveni mlčenlivosti i další, to se nepodařilo prosadit, ČSSD argumentovala tím, že pokud se to ukáže potřebným, může o to požádat sama komise. V komisi panuje nejspíš přinejmenším parita mezi koalicí a opozicí, takže nepožádá o nic. Připadá mi to, jako kdyby u soudu připustili jen svědky obžaloby a svědkům obhajoby zavřeli ústa.

EU a USA se předhánějí v horlivosti ohledně příštích vstřícných kroků vůči Rusku. V rámci této vstřícné politiky uloží nejspíš projekt protiraketové základny k ledu. Tím dají Rusku de facto právo mluvit do toho, jak si malé východoevropské země smějí zajišťovat svou bezpečnost. Měli nechat na Poslanecké sněmovně českého parlamentu, aby smlouvy zabila. Tím bychom Rusům to právo přiznali sami a byl by to náš problém.

Ke včerejší informaci o jednání koalice s ČSSD o překlenovací vládě doplňuji, že se v poledne sešel poslanecký klub ODS a podle MfD „přijal veřejný slib Paroubka, že vláda bude bez komunistů, a Topolánkovi dal mandát jednat dál o vládě a hlavně o předčasných volbách“.

Miloš Zeman hodlá založit novou stranu. Sám by to nedělal, má jak známo politiky až po krk, ale přátelé ho nutí. Vytvoří tak předpoklad k dosud nebývalému jevu, integraci malých levicových stran (už totiž existuje jakási pastrana jeho někdejší přívrženkyně Volfové, takže jakmile Zemanova strana vznikne, integrace může začít). Bude zajímavé, zda zákony, které jsem kdysi formuloval pro proces integrace malých pravicových stran, platí i pro levici.

Podle expapaláše v oblasti normalizačního podnikání a nyní předsedy ČSSD Paroubka prý zákoník práce vadil zaměstnavatelům už za komunistického režimu. To nedovedu posoudit, zato mohu říci zcela zodpovědně, že mně coby zaměstnanci vadil extrémně. Zaváděl v podstatě nevolnictví: pracovní poměr nebylo možné rozvázat tak, abyste měli šanci na pouze tříměsíční (a ne devítiměsíční) výpovědní lhůtu, a tedy na to, aby na vás druhý zaměstnavatel s volným místem počkal víceméně jen na přímluvu pomazaných. Když jste měl např. „kádrový škraloup“ jako já, byl jste odsouzen makat pořád na jednom a tomtéž místě a ještě tomu být rád. Jedinými dvěma vymoženostmi této obludné normy bylo, že jste nemusel žádat na kádrovém oddělení o povolení k sňatku a že vašemu podnikovému řediteli nenáleželo jus primae noctis.


Pátek 3. 4.

AKTIVITY NA VNITROPOLITICKÉ SCÉNĚ / INTEGRACE PRAVICOVÝCH PIDISTRAN / ŽELEZNÝ A MACH NA LOVU

Celá Česká republika žije nadcházející návštěvou prezidenta Obamy. Vůbec si nedovedu představit co (a hlavně co užitečného) se od ní dá očekávat, a proto budu komentovat až výsledky, budou-li nějaké.

Zato na vnitropolitické scéně proběhla řada aktivit, které za komentář stojí. Shrnul jsem je v glose BLESKOVKA. Zbývá doplnit, že Paroubek udělal dva kompromisy: volby nebudou 16. a 17. října, ale už 9. a 10. října, tedy o celý týden dřív (na první pohled se může zdát, že zašel ve své vstřícnosti příliš daleko a že by stačilo stanovit je na 15. a 16. října, ale to by nebyl podle českého zvyku pátek a sobota, takže o míň je uspíšit už vlastně nešlo). Taky dovolil Topolánkovi, aby jmenoval premiéra, ale musí tak učinit do pozítří. Pokud Topolánek a koalice Paroubkovy instrukce nedodrží, práskne je prezidentovi a vydá mu je na pospas. Na televizních záběrech z dnešních schůzek se uprostřed normálně se tvářících zástupců koalice zarputile škaredil, asi chtěl dát svým voličům najevo, jak je mu odporné, scházet se s takovou verbeží, a kdyby nešlo o zájem vlasti, už teď by s nimi pořádně zatočil. Takto se zatočení odkládá až na dobu po volbách, až bude mít pod palcem ministerstvo vnitra i ministerstvo spravedlnosti, po nichž tolik touží; komunisté se kdysi taky cítili pořádně pevní v kramflecích až tehdy, když měli na vnitru Noska a na spravedlnosti Čepičku.

Ve víru těchto událostí by nebylo dobré přehlédnout, že začal proces integrace pravicových stran. Proces začíná tak, že vzniknou nejméně dvě pidistrany. Zakládají je ti, kteří se v rámci stran příliš velkých necítí dobře (například proto, že je nafoukaní kolegové považují za blby nebo podrazníky), zmocňuje se jich horror vacui a nedokážou se proto politicky profilovat. Dvě musí být proto, aby bylo co integrovat. A tak na podporu Hradu proti zpronevěřilé ODS (spustila se s pravdou a láskou a se zelenými a stali se z ní „eurohujeři“, což je v očích kovaného konzervativce něco ještě strašnějšího než gay) vznikly hned dva autentické pravicové subjekty: Strana svobodných občanů Klausova oddaného úředníka Petra Macha a Libertas.cz – česká odbočka celoevropské strany Libertas irského eurokverulanta Declana Ganleye. Pobočku, jak to u integrující se pravice má správně být, bez vědomí Ganleye založil Vladimír Železný (Ganleyovi zjevně nezbylo, než se posléze s existencí samozvané české odbočky smířit). SSO i Libertas hned od počátku své existence usilují o integraci. Úsilí trvá údajně už tři měsíce.

Železnému se podařilo získat na kandidátku Tlustého a Schwippela (právě potopili jednu vládu, čímž prokázali značný integrační talent). Pan Železný při té příležitosti zdůraznil, že Tlustý byl „po dlouhou dobu představitelem klausovského jádra ODS“. „Naplňujeme Klausovy myšlenky,“ pokračoval, „budeme přistupovat k jeho majestátu a k jeho úřadu s neobyčejným taktem, velmi obezřetně, nebudeme se domáhat viditelných gest a velkých objetí.“ Možná se obávají, že by se jich hned tak nedočkali.

Zatímco Železný ulovil Tlustého, Mach zase korunního prince Jana Klause (a Železný se mu za to pošklebuje). Teď se jimi budou bít po hlavě. Neshoda prý panovala v tom, že Železný chtěl být lídrem společné kandidátky, kdežto Mach měl podle jeho představ být až dvojkou. V té souvislosti pak panu Machovi vadí, „že pan Železný byl odsouzen ke dvouletému trestu s podmínkou, teď ho čeká odvolací soud a věc není uzavřena“. Tento kvas vykazuje všechny podstatné rysy integrace pravice a bude nepochybně probíhat až do té doby, dokud obě strany integračnímu procesu nepodlehnou a nezaniknou. Železný prohlásil: „Také chceme vyplnit prostor, který tak bezhlavě a překotně vyklidila ODS.“ Bohužel se zdá, že v tomto směru je Libertas.cz příliš malý špunt na vzniklou díru – i když si nejsem jistý, zda prostor, který ODS vyklidila, je dost velký, aby se do něj vešla parlamentní strana; ale nelehký úděl parlamentní strany straně Libertas.cz nehrozí, a je to dobře: pak by se totiž už nemohla integrovat.




AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala