Co přinesl den (středa 25. 3. a čvrtek 26. 3.) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (středa 25. 3. a čvrtek 26. 3.)

Bohumil Doležal27. března 2009 • 08:33
Co přinesl den (středa 25. 3. a čvrtek 26. 3.)

Všechny průvodní jevy pádu Topolánkovy vlády a Obamova „cesta do pekel“

reklama

VŠECHNY PRŮVODNÍ JEVY ÚTERNÍHO PÁDU TOPOLÁNKOVY VLÁDY A OBAMOVA PROTIKRIZOVÁ „CESTA DO PEKEL“


Vážení čtenáři, nejprve mi dovolte se omluvit za včerejší výpadek POLITICKÉHO DENÍKU na stránkách Reflexu online – byl způsoben mým onemocněním. Děkuji za pochopení.
Shrnu teď tedy to, co se odehrálo za poslední dva dny:

Pomalu vychází najevo, jak skutečně pád vlády probíhal. V této souvislosti musím přiznat, že jsem poslance Tlustého poněkud démonizoval. Raninec se (možná pod tlakem své základní organizace, která by ho např. při hrozícím vyloučení z ODS nepodpořila) odhodlal hlasovat pro vládu sám od sebe. Tlustý pak byl odkázán jen na Schwippela, jenž se podle vlastních slov rozhodl až poté, „když něco podobného ohlásily“ obě ze zelených „rebelek“. Vykládá to tím, že se nechtěl pouštět do marného zápasu. Dobře, dalo by se to formulovat i méně lichotivě.

Premiér ve středečním rozhovoru pro Právo (obsahově prakticky totožný rozhovor vyšel i v Mladé frontě DNES a Lidových novinách) prohlásil, že se v žádném případě nechtěl nechat vydírat. To není docela pravda, vydírat se dal (např. donutil ministryni Filipiovou, aby jednala s poslancem Hovorkou o změnách zdravotní reformy), jen vysloveně provokační požadavky poslankyně Jakubkové připravené tak, aby na ně přistoupit nemohl, mu nezbylo než odmítnout.
V předvečer hlasování o důvěře jednal se dvěma podnikateli, Soukupem (bývalý náměstek ministryně Kuchtové) a Cibulkou (za Tlustého poradce na ministerstvu financí). Musel se jim pokorně omluvit za to, že je v minulosti kritizoval, schůzka však pád vlády neodvrátila. Podle Lidových novin nejprve Topolánek nabídl uznání Demokratické strany zelených jako parlamentní strany, Paroubek ovšem později trumfoval nabídkou, že zelené „rebelky“ dostanou možnost ovlivnit složení úřednické vlády. Z toho hlediska je možná dobré, že vláda padla, neměla už žádnou šanci. Pořádně stinná stránka věci je, že vznikla situace, která má spoustu řešení. Bohužel, všechna jsou špatná. Dobré řešení tato situace nemá. Topolánek ve zmíněném rozhovoru řekl, že 101 poslanec bez komunistů se pro podporu libovolné vlády nenajde. Je jen otázka, nenajde-li se 75 poslanců, kterým vláda s komunistickou tolerancí v zádech nebude vadit (poslankyně Jakubková už dala v Právu najevo, že jí komunisté ve vládě nevadí). Řekl také, že ODS nepřipustí jinou vládu než tu, kterou by sestavoval on. Ale kdo ví, jak bude vypadat ODS za měsíc!

Premiér se v rozhovoru vyjádřil taky k Marku Dalíkovi. „Marek Dalík nic neudělal, ta kauza Wolf je zcela umělá, vykonstruovaná. Můžu se zlobit na jeho neprofesionalitu, že se nechal natočit od nějakého šmejda, to je tak všechno.“ Premiér se mýlí! Pan Dalík si o to, co se mu přihodilo, přímo řekl. Obracet se na novináře (a zejména na pracovníka média, které, jak se zdá, jemně preferuje protistranu) je harakiri, a Topolánek je zodpovědný – za neprofesionalitu ovšem, protože k tomu Dalíka vybídl. Vůbec role pana Dalíka v malérech, jež postihly vládu, je nezanedbatelná: od hloupých řečí, jež vedl před novináři těsně před jejím vznikem (nejdřív je – tj. ČSSD – budeme nějakou dobu tahat za nos a pak je kopneme do prdele), až po poslední záležitost s Wolfem. Nedovedu si představit, jak by mohla delší dobu rozumně fungovat vláda ovlivňovaná takovouhle šedou eminencí. A zvláště vláda tak vratká, jako ta Topolánkova.

Je ovšem taky pravda, že média (hlavně MfD) sehrála při postupném propadu vlády významnou roli. Kauza Morava vypadá jako řízená provokace, na níž se tou či onou měrou podíleli reportér Novy, poslanec Tlustý a MfD. Někteří pánové z vedení MfD si zřejmě nevšimli, že už nesedí v PR agentuře. Taky jejich někdejší manipulace s policejními odposlechy byla té povahy, že zákaz jejich zveřejňování považuji za vynucený a nevyhnutelný.

Svržení vlády bylo provedeno takovým způsobem, že na ně jeho aktéři sotva mohou být pyšní. Čtyři „disidenti“ (Tlustý, Schwippel, Jakubková a Zubová) jednali bezprostředně před schůzí s předsedou ČSSD Paroubkem a jeho blízkými spolupracovníky. Je zjevné, že od toho, jakým způsobem získala kdysi Topolánkova vláda podporu poslanců Melčáka a Pohanky, se to nijak výrazně neliší. Podle průzkumu veřejného mínění, který udělala agentura Median, se taky svržení vlády právě v tuto dobu většině veřejnosti nezamlouvá (70 %). O tom, že vláda neměla být svržena vůbec, je přesvědčeno 47 %, svržení samo o sobě podporuje 43 %. Ale lidé, a politici obzvlášť, rádi zapomínají. Premiérova představa, že vláda v demisi bude dál vládnout a možná bude méně potřebovat sněmovnu, protože nebude předkládat zákony, o nichž ví, že neprojdou, dostává trhliny už teď. Opozice se zjevně chystá postavit vládě pomocí zákonů, které ve sněmovně pohodlně prosadí, velmi těsné mantinely. Už teď hodlá zrušit zdravotní poplatky, zakázat zákonem privatizaci ruzyňského letiště a prosadit zákonem svá populistická „protikrizová“ opatření a má velkou šanci uspět. Vláda bude pak muset provádět v podstatě to, co je proti jejím záměrům a v zájmu opozice. A opozice ji pak bude kritizovat za to, že to při provádění kazí a sabotuje.

Rovněž spekulace o tom, že svržení vlády nepoznamená české předsednictví v EU, jsou poněkud předčasné. V každém případě socialistická frakce v Europarlamentě zjevně podporuje Paroubka a její předseda Martin Schulz se už do Topolánka mocně obul. Topolánek zas dostal od Barrosa striktní rozkaz přijmout Lisabonskou smlouvu, ačkoliv je zjevné, že ji v této situaci není schopen prosadit.

Šéfredaktor Mladé fronty DNES Robert Čásenský píše, že „zejména Bursíkova silová řešení stranických problémů byla tím, co vládu zahubilo“. To je podobná, v podstatě propagandistická teze, jako že Topolánek je největší hulvát na české politické scéně. Jestli něco vládu zahubilo, tak to byla neschopnost Strany zelených udržet se pohromadě (na tomto stavu má Bursík taky svůj podíl, ale nikoli silovými řešeními, nýbrž nedostatkem síly). Nezbylo mu nic jiného než své „rebely“ ze strany vyhodit – potvrdil tím jen skutečný stav věcí.

Vyslovená radost z pádu Topolánkovy vlády zavládla i v Moskvě. Ruští politici se domnívají, že tím je americký radar v podstatě pohřben. Bohužel mají pravdu. A předpokládají, že příští česká vládní garnitura bude k Moskvě podstatně vstřícnější. V čemž ovšem pravdu mají rovněž ...

Výkonná rada ODS se rozhodla doporučit vyloučení Schwippela a Tlustého ze strany. Místní organizaci v Zadní Třebani, kam Schwippel patří, ovšem předsedá jeho matka (v českých politických stranách jsou zjevně, pokud jde o členskou základnu, neuvěřitelné poměry, související s tím, že ta členská základna je, s výjimkou komunistů a lidovců, tak malá, že tam ani normální poměry panovat nemohou; pak je např. představitelné, aby jádro organizace tvořil rodinný klan nebo aby se ve velkém před sjezdy nakupovaly černé duše, které pak mohou podstatně ovlivnit situaci). Ta odmítla svého syna vyloučit, a dokonce prohlásila, že pokud by Tlustého vyloučili v Rakovníku (budou o tom jednat), nabídne mu členství u sebe. Výkonná rada má pak už jen možnost celou místní organizaci rozehnat.

Podle CVVM má pro volby do Europarlamentu vyšší preference ODS (31 %) než ČSSD (29 %). Dále by uspěli ještě komunisté s 12,5 %, zelení s 6,5 % a lidovci s 5 %. Podle agentury to potvrzuje známou věc, že potenciální voliči ČSSD se pro eurovolby hůře mobilizují než voliči ODS. Spíš bych si to vysvětloval tím, že se voliči přiklánějí k ODS jako k nejsilnější straně vlády, která v době, kdy se dělal průzkum, už mlela z posledního. Paroubkovská silová politika (to je velmi slušné označení) se líbila, dokud byla ČSSD v opozici. Navíc vítězství ODS v eurovolbách bude vítězstvím Zahradilovým, a tedy Pyrrhovým.
To, jak se opozice chová teď, trochu připomíná převrat. Ve sněmovně se ministr Langer nechal vyprovokovat dr. Rathem, schůzi řídil místopředseda Zaorálek. Ten Langra napomenul (k tomu měl právo), nicméně udělal to neslýchaně hrubým způsobem. Langer se nechal vyprovokovat ještě víc, ale poukázal právem na to, že stejně jako on si počíná i dr. Rath. Zaorálek mu pak vypnul mikrofon. Svůj postup zdůvodnil dodatečně tím, že opozice má prý právo na silnější výrazy, a navíc dr. Rath použil stejná slova, jaká často používá premiér Topolánek. To je naprosto skandální argumentace (když je jeden údajně sprostý, smějí být sprostí všichni, ovšem jen za předpokladu, že jsou opozice) a napovídá, na co všechno se můžeme v budoucnu – a nejen v Poslanecké sněmovně – těšit. V této situaci pan prezident ujišťuje, že zvrat polistopadového vývoje nehrozí. To je pozoruhodné! Položil si otázku, zda hrozí zvrat polistopadového vývoje, a pak na ni odpověděl. Proč si ji asi položil? Připomíná mi to ujišťování jeho nepřímého předchůdce Svobody a dalších po 21. srpnu 1968, že obrodný proces bude pokračovat. Ostatně zaplať Pán Bůh za tenhle obrodný proces. Trval celých dvacet let. Co bychom chtěli víc!

Z Hradu jdou zvěsti, že Klaus chce jmenovat premiérem jen toho, kdo mu přinese 101 poslanecký podpis (to je podmínka jako z pohádky o dvanácti měsíčkách) a že preferuje dohodu ČSSD a ODS. K tomu by se ovšem musela ODS změnit k obrazu jeho. O což mu nepochybně ve všem, co v poslední době dělá, jde.

Poslankyně Jakubková Právu řekla: „U obou jednání, s panem Topolánkem i s panem Paroubkem, jsem říkala, že jsme ve strašlivé situaci, do které jsme se dostaly ne vlastní vinou. Ať jsme pro důvěru, nebo proti důvěře, vždycky bude podezření, co za to máme.“ Milé děvče, všimněte si, že v této strašlivé situaci není ani poslanec koalice hlasující v zásadní věci (důvěra vládě) loajálně s koalicí, ani poslanec opozice, hlasující v téže věci loajálně s opozicí. Zato v téhle strašlivé pozici byli poslanci Melčák a Pohanka, když dali důvěru Topolánkově vládě. Ale neztrácejte naději, hlavní je si to nějak umět zdůvodnit a to, jak vás odhaduji, určitě dokážete.

Poslanec Hovorka, který se nakonec poté, co mu Topolánek nasliboval hory doly, strašlivé situaci vyhnul, je udiven, že ministryně Filipiová dál připravuje zdravotní zákony, jako by se nechumelilo. Panu poslanci nějak nedošlo, že hlasováním o nedůvěře jeho hvězdná hodina pominula. Ministři prostě dál připravují zákony. Problém je v tom, že sociální demokraté si nově získanou většinou prosadí zákony vlastní.

Paroubek ostatně dělá politiku po technické stránce velmi podobnou té, kterou dělá Moskva. Ta teď hodlá požádat mezinárodní justici, aby stíhala gruzínské vedení za genocidu v gruzínsko-ruské válce. Je jen otázka, jakým způsobem svrhne současnou světovládu a nastolí vlastní.

Premiér Topolánek bezprostředně po pádu vlády kritizoval v Europarlamentu ve Štrasburku protikrizová opatření prezidenta Obamy jako „cestu do pekel“. Opatření jsou nepochybně problematická a v Evropě se nesetkala s nadšeným souhlasem. Je ale otázka, zda si Topolánek k tak tvrdé kritice zvolil vhodnou chvíli. Vicepremiér Vondra se pak pokoušel formulaci o cestě do pekel zapřít, ale shodil se (byla na záznamu). Vicepremiér Vondra je – přesněji řečeno byl – jedním z neštěstí této vlády. ČT v hlavním zpravodajském programu zlomyslně informovala o tom, jak hned na české ambasádě ve Washingtonu zvonily telefony – z amerického ministerstva zahraničí, pochopitelně. No a co! Nikdo není povinen jednat tak, aby telefony z amerického ministerstva nezvonily. Navíc věcně má Topolánek pravdu.






AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama