Hrozby 21. století / Případy pro Bohnice / Sýroví vlastenci / Oko za oko či dvě
HROZBY 21. STOLETÍ / PŘÍPADY PRO BOHNICE / SÝROVÍ VLASTENCI / OKO ZA OKO ČI DVĚ
NATO se rozhodlo normalizovat vztahy s Ruskem. Zmrazilo je loni v létě kvůli ruské okupaci části gruzínského území. Od té doby se nezměnilo nic jiného než americký prezident. Vztahy budou normalizovány až po dubnové schůzi NATO, protože se zapříčil jeden stát. Litva. Jeden jediný. Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer prohlásil, že Rusko je důležitý a globální hráč. Zajímavý postřeh. Vzhledem k tomu si zjevně může leccos dovolit. Americká ministryně zahraničí Clintonová zase řekla v sídle NATO, že Evropa má právo se bránit novým hrozbám 21. století. Problém je v tom, že pro střední (středovýchodní, východní) Evropu je hrozbou 21. století Rusko. Ještě štěstí, že to dvě třetiny našeho národa tak necítí! Jinak by paní ministryně mohla narazit. Jiří Roškot si v Právu pochvaluje, jak Obama smetl „animozity svého předchůdce“ a hodlá mít s Ruskem co nejlepší vtahy, i když se na něčem třeba neshodnou. A se zalíbením cituje slova „mluvčího Aliance“: „Chcete li být v této konkrétní manéži, musíte být s to jet na dvou koních současně.“ To je nejlepší způsob, jak si pořádně rozbít ústa. NATO nyní posuzuje „návrh prezidenta Medveděva na vytvoření nového bezpečnostního prostoru v Evropě“. To zní slibně – jsou v něm zhodnoceny i pozitivní zkušenosti se zařízením zvaném železná opona? (Mělo přece i své světlé stránky, ne?!) Bylo by dobré, kdyby se s detaily „Medveděvova plánu“ mohla seznámit i veřejnost.
Městský soud v Praze zamítl žalobu Tomáše Peciny proti ministerstvu spravedlnosti. Pecina s odvoláním na zákon o svobodném přístupu k informacím žádal o seznam soudců z Vrchního soudu v Olomouci, kteří byli k 17. listopadu 1989 členy KSČ. Ministerstvo (a před ním i dotyčný Vrchní soud) Pecinovi na jeho žádost odpověděly, že poskytnutí takové informace by byl nepřiměřený zásah do práv na ochranu soukromí soudců. To je pozoruhodné. Berou to stejně jako informaci o tom, že soudce je, jak se dnes říká, „gay“. Tedy něco, co sice není nic proti ničemu, ale někteří hlupáci to berou jako ostudu. Jsou (nebo lépe řečeno byly, je to už dávno) v Německu považovány informace o tom, kdo byl členem NSDAP, za nepřiměřený zásah do soukromí dotyčného? Pokud byl někdo v KSČ řadový člen a nic víc, není jistě důvodu, proč by nemohl soudit. Zároveň platí, že tam neměl lézt a že je ostuda, že tam vlezl (pokud by to snad neudělal z čistého přesvědčení, pak by to byl případ pro Bohnice). A že není důvod, proč by se to nemělo vědět.
Jiří Paroubek je zvyklý nechodit při očerňování svých odpůrců daleko pro slova a argumenty. Teď, jak se zdá, narazila kosa na kámen. Šéfredaktor Práva obvinil blíže nespecifikované lidi, že mu vyhrožovali odejmutím inzerce v případě, když jeho list nebude psát vstřícněji o ČSSD (obávám se, že to skoro už nejde). Předseda ČSSD jej oplátkou nařkl z manažerského a podnikatelského selhání při obstarávání inzerce. Vydavatel Práva (společnost Borgis) teď žádá na Paroubkovi omluvu, jinak ho bude žalovat, protože může prokázat úspěšnost svého podnikání v uplynulém roce. Vyskakovat si na Borgis je zjevně něco jiného, než vyskakovat si na dobráka Topolánka, a Jiří Paroubek se možná přesvědčí, že svou nezávislost na čemkoli trochu přecenil. Jeho obrana útokem je legrační: „Počkám si, jestli se pan šéfredaktor omluví za své insinuace, a pak se podle toho zařídím.“ Pan Paroubek se zjevně omlouvá jen v tom případě, když se někdo napřed omluví jemu. Možná ale, že tentokrát bude muset udělat výjimku.
Svatovítská katedrála na Pražském hradě patří státu. Rozhodl o tom nejvyšší soud, čímž katolická církev vyčerpala všechny opravné prostředky. Být katolickou církví, přenechám teď katedrálu státu, ať si s ní podniká, co uzná za vhodné (kostel by po tomto soudním rozhodnutí stejně bylo nejspíš třeba znovu vysvětit). Ještěže Josef II., blahé paměti, kdysi rozhodl, že evangelické kostely nesmějí mít věže, zvony a vchod z ulice. Vzhledem k tomu tu zatím není co znárodňovat.
Nejvyšší správní soud odmítl návrh ministra vnitra na zákaz Dělnické strany. Chomutovská primátorka Řápková se zřejmě jen tak nehodlá vzdát ve věci exekuce sociálních dávek (vlastně jejich části) chronickým neplatičům. Město Litvínov plánuje podobný, o něco opatrnější postup (všechno se dá zlepšovat) a přidají se nejspíš i další.
Vláda schválila novelu insolvenčního zákona. Novela umožní lidem z krachujících soukromých firem, aby dostali aspoň část mezd, které jim jejich zaměstnavatel dluží, a podnikatelské organizace si libují, že změny v zákoně budou znamenat větší ochranu pro firmy, které se v této složité době mohou dostat do vážných problémů. Vůbec nechci bagatelizovat víc než nepříjemnou situaci nešťastníků, kteří už delší dobu neviděli výdělky, na něž mají právo. Ani to, že by jim stát měl nějak pomoci. Na druhé straně každá doba je složitá. Člověk se může dostat do problémů, když podniká i když nepodniká, celý život sestává z řady problémů, odehrávajících se ve vesměs složitých dobách. Může někdo (např. stát) sejmout z beder smrtelníků tyto starosti a vzít je na sebe? Jistě, je to otázka míry, zákon detailně neznám, jde mi jen o princip. Zdá se mi coby laikovi, že nynější krize je něco jako Boží trest za to, že lidé (i obyčejní lidé, nejen hrstka opovrženíhodných „bankéřů“) si zvykli peníze napřed utrácet a až potom vydělávat, a že „sociální stát“ jim slíbil, že jejich případné problémy při tomto výstředním počínání citlivě ošetří. Je to něco jako pokus přelstít smrt.
Holandsko žádá, aby Evropská komise uznala ochrannou známku „Holandský edam“. To by nemělo bránit výrobcům v jiných zemích EU, aby vyráběli sýr s názvem eidam. Europoslanci Březinovi to nestačí, a dožaduje se ochranné známky „Český eidam“. Připadá mi to, věcně vzato, jako šílenství a třesu se, až tenhle sýrař-vlastenec zasedne po Čunkovi do křesla předsedy KDU-ČSL. Ještě horší zpráva je, že podobně protestuje asi osm dalších zemí. Utopí se nakonec EU v problémech tohoto druhu?
V Íránu nalil odmítnutý ctitel své lásce do obličeje kyselinu, zdevastoval jí tvář a oslepil ji. Podle íránského práva bude nyní podroben obdobné proceduře, kyselinou mu však bude vypáleno jen jedno oko, protože hodnota dvou ženských očí je v íránském systému jedno oko mužské. Nic však není ještě ztraceno, dotyčná prý může dosáhnout toho, aby ten, kdo ji zmrzačil, přišel i o druhé oko, ale musela by si na to náležitě připlatit, prý 25 tisíc dolarů. V českých médiích se šíří zprávy, že dr. Rath usiluje v budoucí sociálně demokratické vládě o křeslo ministra vnitra. Doufám, že ho tahle story bude inspirovat.
Prezident Klaus zatím nepodepsal smlouvu o mezinárodním trestním soudu. Proti smlouvě se namítalo, že schválením statutu seč umožní potenciální stíhání představitelů ČR. Předseda zahraničního výboru PS Hamáček ovšem řekl, že by to bylo absurdní, protože (mimo jiné) domovský stát stíhaných musí být v naprostém rozkladu, což si u České republiky nedovede představit. Představivost pana Hamáčka je velmi omezená, nejsme od toho stavu zase až tak daleko a pracuje na tom usilovně i jeho partaj, ČSSD.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
