O sebevražedných iniciativách, virtuálním stěhování, lití vody do kyseliny a mesianismu
Šéfredaktor Práva Porybný se ohradil proti údajnému tlaku blíže neurčených subjektů na jeho list, který prý nepíše dostatečně vstřícně o sociální demokracii. Volební manažer ČSSD Tvrdík označil spor za nedorozumění, Paroubek Porybného vyzval, aby svá slova buď doložil, nebo se omluvil.
Je pozoruhodné, jak sebevražedné iniciativy je ve své umanutosti a sebestřednosti předseda ČSSD Paroubek schopen vyvinout. Mediálních spojenců má pramálo a ani ti, jež má, mu nejsou dost dobří a snaží se je co nejvíc popudit. Předseda klubu ODS v Evropském parlamentu Zahradil coby ohnivý bojovník za svobodu slova obvinil „lidi okolo opoziční ČSSD“, že využívají zadávání reklamy státními a polostátními firmami jako nástroj vydírání. Je mi líto, ale ODS se v době své největší vládní slávy (hlavně na jejím sklonku, v letech 1994–96) taky pokoušela dostat média, i když jinými prostředky, pod jistou kontrolu (a třeba říci, že se jí to, doufejme, že budeme moci říci také, nepovedlo).
Stěhování ministra Kocába do Chomutova mezi „nepřizpůsobivé občany“ má zatím jen virtuální podobu. Je to ostatně blbost, ministr má celý rok pořádně pracovat v Praze na problému, se kterým si zatím nikdo pořádně neporadil (tím více bylo kolem něho kýčovitých pseudohumanistických řečí), místo aby se okázale jeden týden předváděl na „problémovém“ sídlišti, což nikomu nepomůže.
Americký politolog Joshua Muravchik prohlásil: „Má levicové ideologické kořeny, což s sebou nese přesvědčení, že veškeré americké problémy jsou způsobeny naší přílišnou útočností.“ Nevím sice, jak a nakolik to souvisí s prezidentovou levicovostí, ale je tomu tak. A upozorňuje, že „hlavním cílem Ruska je obnovit svoji pozici jako velmoci. Aby toho dosáhlo, tak musí oslabit Spojené státy.“ Je nepochybné, že Obama na to nakonec taky přijde, ale co všechno bude mezitím svět a střední Evropa muset zažít a co to s nimi provede? Američtí prezidenti (někteří) mívají sklon ověřovat si experimentálně věci, jež už byly poměrně jasně prokázány. Ovšem, lít vodu do kyseliny je nepraktické.
V únoru Václav Klaus v Davosu mj. řekl (cituji dle dnešních Lidových novin): „Ekologický militantismus a alarmismus ohledně oteplování ovzduší jsou výzvou naší svobodě.“ Pokud jde o výrazivo, připomíná to řeči o světovém imperialismu a západoněmeckém revanšismu. O globálním oteplování by měli na stranách přívrženců i popíračů mluvit odborníci, ne ideologové. Dokázali by – snad – zbavit debatu mesianismu a hysterie.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
