Co přinesl den (pondělí 2. 3.) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesl den (pondělí 2. 3.)

Bohumil Doležal3. března 2009 • 16:37
Co přinesl den (pondělí 2. 3.)

Reflex uvádí poprvé pravidelný sloupek známého politologa a glosátora Bohumila Doležala

reklama


Na summitu EU v Bruselu, jenž se konal za předsednictví Mirka Topolánka, se evropští papaláši shodli, že nezaznamenali žádný případ protekcionismu. To, co říkal prezident Sarkozy o stěhování automobilových montoven francouzských značek do Francie, se nám asi jen zdálo. Pravda, pan Sarkozy o tom jen povídal, asi aby se předvedl doma a zlepšil si upadající preference. Ale od nemravných nápadů k nemravnému jednání je vždycky blízko. Ostatně v MfD dnes píší, že západní země sledují nové východní sousedy s obavami a Sarkozy na to téma v Bruselu prý řekl: „Je tu ekonomické riziko pro ně i pro nás - je tu politické riziko rozdělení Evropy!“ (Takže nejlepším řešením bude francouzský protektorát, dodávám já.)
Trpasličí země v teritoriu, kde kdysi explodovala habsburská monarchie, mají v této situaci, jak se zdá, jedinou starost: jak se proti západoevropským obrům, kteří občas myslí na to, jak si řešit své problémy na jejich účet nebo jak je tak trochu prodat Rusku, pokud možno v ničem nespojit. V čele jde jako obvykle tvrz demokracie ve střední Evropě, která svým rozdělením posílila. Maďarský premiér mluvil o tom, že nelze připustit, aby v Evropě (mezi „novými“ a „starými“ členy EU) vznikla nějaká nová železná opona. Naše starost je, jak zabránit tomu, aby nás někdo s těmi ostatními, špinavými primitivy cpal do jednoho pytle. Jistě, hospodářsky jsme na tom teď lépe než Maďarsko a není důvodu, aby to na Západě přehlíželi, což se zjevně aspoň v tisku občas děje. Jenže z vystoupení slovenského premiéra Fica přímo čiší protimaďarská zášť, kterou ČR nemá ani ten nejmenší důvod sdílet, navíc kvůli krásným očím jednoho postkomunisty a Putinova kamaráda. Dobrá zpráva je jen jedna: čeština se pomalu, ale jistě stává světovým jazykem: premiér Topolánek uskutečnill svou tiskovku v Bruselu výlučně česky.
Místopředseda KSČM Maštálka se opřel do ústecké hejtmanky Vaňhové (komunisté jsou v Ústeckém kraji v opozici) kvůli hromadnému vyhazovu ředitelů krajských nemocnic a rozvázání pracovní smlouvy s dr. Dernerovou. Arogantní silová politika ČSSD se kritizuje snadno, přesnadno, a je pozoruhodné, že KSČM, která se potřebuje profilovat jako „slušná“ strana (což vůči ČSSD vůbec není obtížné) občas působí jako brzda divokých paroubkovských iniciativ: například aspoň podle toho, co píše dnes MfD - Krajská zdravotní od rozvázání pracovního poměru s dr. Dernerovou ustoupila.
Ve Straně zelených probíhal o víkendu lítý boj nad sestavováním kandidátky pro volby do EP. Nedostal se na ni na předním místě nakonec nikdo z frakce exministryně Kuchtové. Spor o kandidátku mi vzhledem k šancím strany připomíná jednu povídku, už nevím zda z Chaucerových Canterburských povídek nebo z Boccacciova Dekameronu. Vypráví o tom, jak jakýsi umírající stařík, o němž jeho příbuzní věřili, že je velmi movitý, si ke smrtelnému loži sezval celou rodinu, oznámil jim, že mezi ně konečně rozdělí celé své bohatství, a vyzval je, aby všichni vložili své ruce pod tu část jeho jeho těla, která je pokračováním zad, že tam najdou všechno potřebné. Když tak učinili, ubzdil se jim do nastavených rukou, prohlásil, že to je vše, co jim odkazuje, a spokojeně zesnul. Na základě toho pak, jak povídka vypráví, vznikl složitý právní spor, jakým způsobem toto svérázné dědictví mezi pozůstalé spravedlivě rozdělit. A ten spor právě připomíná spory v SZ nad kandidátkou do EP – její politická perspektivnost se zhruba rovná hodnotě staříkova odkazu.
Architektka Eva Jiřičná kritizuje Klause za to, že ve věci, které nerozumí (architektura, Kaplického blob) by se neměl chovat jako despota a měl by dát na názor expertů. To je velmi přehnané, k tomu, jaká budova bude kde stát, se může vyjádřit každý, kdo bude kolem ní muset chodit, expert neexpert, v tomhle smyslu je umění demokratické. Problém byl v tom, že Klaus se choval nedemokraticky, musel vědět, že jeho hlas bude mít nepatřičně větší váhu než hlas jiných lidí, ačkoli před uměním si jsou všichni smrtelníci rovni, prezident neprezident.
Podle nové americké politické garnitury sdílí Obama i ruský prezident Medvěděv názor, že jako vůdci z generace, která přišla po studené válce, mají šanci vytvořit zcela odlišný typ vztahů. To je ze strany USA nebezpečná iluze, na kterou doplatí bohužel nejen Američané. Šance na nový typ vztahů tu byla za Gorbačova a za Jelcina (aspoň v prvních letech jeho vlády). Teď je zcela jasně zjevné, že se to nepovedlo a že se Rusko velkou rychlostí vrací do starých kolejí. Proč se to nepovedlo, by mělo být tématem odborných analýz, zatím se tak bohužel nestalo.
Prezident ČLK Kubek, Rathova pravá ruka (aspoň ještě nedávno) prohlásil, že feminizace ohrožuje úroveň českého zdravotnictví. Jeho guru dal veřejnosti na vědomí další detaily toho, jak bude dělit část jednoho ze svých platů mezi středočeskou chudinu. Protože hejtmanova původní představa (jeden celý plat) se poněkud scvrkla, připomíná i tato forma štědrosti výše zmíněnou Chaucerovu (nebo Boccacciovu?) povídku. Navíc se žadatelé musí zavázat, že dají hejtmanovi k dispozici svou podobiznu i obrazové a zvukové záznamy, které pak budou použity „při prezentaci pomoci MUDr. Davida Ratha“. Protože pan hejtman je řádný člověk, lze oprávněně doufat, že pokud půjde o mladou pohlednou dámu, nebude muset být na fotočce nahatá a záznam se nebude podobat tomu, který před nedávnem stál jednu učitelku angličtiny ve Znojmě místo.
Dnešní Rusko vykazuje na rozdíl od toho Brežněvova jakési rudimenty svobody a demokracie. Proto ho jednak zasáhla plnou silou hospodářská krize, jedna se dá změřit, že klesá popularita jeho čelných představitelů. Ne moc, protože té demokracie nezbylo zase až tak tolik: Putin klesl z 62% na 48. Zajímavé je, že se pod tlakem nutnosti prezident Medvěděv snaží od svého medvědáře emancipovat, začíná ho kritizovat a vytváří si vlastní tým lidí. Pokud by se oba dostali do sporu, mohl by být od Ruska zase na pár měsíců nebo let pokoj. Otázku, kdo z těch dvou je lepší, si netroufám řešit. Je nejspíš neřešitelná.





AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama