Za stepí je atom

V minulém výletníku jsem psal o kouřící hoře v Českém středohoří, kde je klima jarní a ne zimní. A teď tu mám další tip na zvláštní místo, kde bývá i v zimě tepleji než jinde. To místo se jmenuje Mohelenská hadcová step.

Mohelno je obec na jižní Moravě, zhruba čtyřicet kilometrů západně od Brna. Kousek odtud teče hlubokým kaňonem řeka Jihlava, na jejím protějším břehu najdete jadernou elektrárnu Dukovany. Jsou tu také dvě přehradní hráze, jedna vyšší sypaná a druhá nižší betonová. Ta první je Dalešice, ta druhá Mohelno.
Mohelenská hadcová step, která se zvedá nad betonovou hrází Mohelno, je skutečnou stepí. Rostou tu především traviny, ale také menší borovice. Celá oblast je přísně chráněná, její jádro tvoří přírodní amfiteátr, který se zvedá nad meandrem Jihlavy. Na svažující se stráně není vstup dovolen, ale nahoře nad amfiteátrem vede pěší stezka. Když sem pojedete autem, na okraji Mohlena je parkoviště, odtud je to jen pár stovek metrů.


Step má svá přídavná jména v názvu jak podle obce Mohleno, tak podle hadce, což je hornina, na které celá oblast leží. Hadec má zvláštní charakter, je totiž „výhřevnější“ než ostatní, a tak se není co divit, že právě tady se daří rostlinám teplomilným, které by na jiných místech Česka nemohly růst. Myslím, že člověk to moc nepozná, že to tady hřeje „odspodu“, nicméně zdejší flóra je opravdu hodně jiná. A místo je také celé otevřeno slunečním paprskům, je otočeno na jižní stranu. Vyhříváno je i v zimních měsících, kdy je slunce nízko nad obzorem.


Mohelenská hadcová step je skutečně unikátním místem, příroda tu vytvořila nádhernou scenérii. Ovšem i lidská ruka do těchto míst přinesla své. Na jednom místě stojí decentní kříž, na jiném zase bílomodrá boží muka nazvaná poeticky Antoníček. A pak je tu stavba poněkud jiné dimenze, jiného charakteru i z jiného času: jaderná elektrárna Dukovany. Je sice na druhém břehu, vzdálená, ale její obrovité odpařovací věže jsou ze stepi dobře vidět.
Myslete si, co chcete, ale mně se tahle stavba docela líbí. Má v sobě jistou monumentální elegantnost. Věže jsou tvarově jednoduché, s čistými liniemi. Asi jako pyramidy. A je docela možné, že tu po naší civilizaci zůstanou právě jako ty pyramidy.


Do oblasti Mohelna a Dukovan jsem vyrazil dva dny po Vánocích, kdy se udělalo docela teplo. Ale hlavně: den byl jako malovaný, modrá obloha. Jedinými mraky na obloze byla pára ucházející právě z těch odpařovacích věží Dukovan. Hadcová step zase byla při zapadajícím slunci ozářena oranžově, barevný kontrast modré oblohy a šedé, hnědé krajiny společně s vyschlou trávou vytvářel úžasnou barevnou paletu. Válet se v takové dny u televize a koukat na vánoční filmy, to je fakt hřích. Tedy pro nás bezvěrce: kravina.
Výlet kombinující národní přírodní památku s návštěvou jaderné elektrárny je sice poněkud bizarní, ale přesto doporučuji. Na step vám stačí půl den, zbytek dne můžete strávit v informačním centru elektrárny. Je příkladně uspořádáno, je moderní a dovíte se o jaderné energetice docela hodně. Mimochodem, víte že Dukovany patří mezi 13% nejbezpečnějších jaderných elektráren na světě, že tu nedošlo od zahájení provozu v roce 1985 k žádné nehodě, která by stála za zaznamenání na stupnici nehod (má čísla 0-7, Černobyl byl 7)?


Ale komu by se do elektrárny nechtělo, ještě jeden tip na pěší výlet: od horních partií stepi sejdete dolů k přehradě Mohelno, pak podél řeky údolím a zase nahoru po silnici zpět přes step do Mohelna. Tuhle cestu si ale projděte v létě, teď v zimě je v údolí chladno a slunce brzy zapadá.




ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz

---

Další články z rubriky KOLEM CESTY