V Česku najdete jeden kouřící kopec. Pro výšlap na něj je teď ideální čas. Protože ten kopec kouří jenom v zimě a navíc je na něm teplo skoro jako na jaře. Řeč je o vrchu Boreč v Českém středohoří, který najdete kousek od Lovosic.
V Česku najdete jeden kouřící kopec. Pro výšlap na něj je teď ideální čas. Protože ten kopec kouří jenom v zimě a navíc je na něm teplo skoro jako na jaře. Řeč je o vrchu Boreč v Českém středohoří, který najdete kousek od Lovosic.
Když jedete z Prahy do severních Čech po dálnici a vjíždíte do Středohoří, máte ho po levé ruce. Je vysoký 446 metrů a svým tvarem je to kupa, jakých okolo najdeme víc. Hezky oblá, rostoucí pozvolně nad okolní krajinu. Pěkné ženské ňadro… Tvar ale rozhodně není to, čím je Boreč jedinečný. Unikátnost spočívá uvnitř kopce. Je protkán sítí puklin, které jím procházejí od spodu až k vrcholu. A právě tyto pukliny jsou příčinou, proč kopec v zimě kouří.
Je to jednoduché: spodními otvory na úpatí vstupuje do kopce chladný, mrazivý vzduch. Jeho teplota se ale postupně uvnitř hornaté masy zvyšuje, na pět i více stupňů nad nulou. V kopci není nikdy chladněji než devět stupňů nad nulou. Vzduch pak horními průduchy vychází ven. A to je právě ten „kouř“ – neboli pára, protože během své cesty také vzduch nasaje hodně vlhkosti. A kopec kouří tím více, čím větší je rozdíl teplot venku a uvnitř kopce. Tahle záhada kouřícího kopce byla odhalena až v 80. letech 19. století, jde o jediný kopec tohoto druhu u nás. I proto byl Boreč vyhlášen národní přírodní památkou, území je chráněno už od roku 1951.
Na Boreč jsem poprvé vyrazil před několika lety na konci prosince, kdy člověk uvítá každý záchvěv tepla. Z vesnice Režný Újezd vede nahoru zelená značka. Nejdřív jsem šel normální zimní krajinou, okolo bílo. Ale když dojdete na vrchol, nemůžete si nevšimnout, že sníh či námraza z některých míst zmizely, je tam jen hnědé listí z podzimu. A právě tady někde najdete díry, kterými proudí vzduch ven. Skutečné překvapení na vás ale čeká, pokud k některým výduchům dojdete co nejblíže. Jednak uvidíte zelený mech a za druhé se můžete u díry docela slušně ohřát. Neříkám, že to je na sundání bundy, ale ten teplotní rozdíl určitě pocítíte.
Zůstal jsem sedět u tepelné jámy pár minut, bylo tam fakt příjemně. Skoro si říkáte: nač se všichni táhnou do teplých krajů, když máte teplo přímo tady, v Čechách! Ale pravdou je, že jako na Kanárech to není… Mimochodem, pokud ale skutečně toužíte po tropickém podnebí, tak si zajděte do skleníku Fata Morgana v pražské Botanické zahradě, tam máte dvacet pět nad nulou celý rok.
Ale zpátky k Středohoří. Když jsem se dost nabažil teplých proudů, jejichž vlhký vzduch vytváří na kopci i unikátní rampouchy a ojínění, sestoupil jsem zase do studené reality. Cestou jsem si říkal, jak asi tenhle kopec funguje v létě? Taky jednoduché: nasává nahoře teplý vzduch a dole vychází studený. Takže pokud se chcete v červenci nebo srpnu ochladit, sedněte si u průduchů dole…
Pokud vás tahle malá vycházka, co má asi jen dva kilometry, moc neunavila, a pokud máte čas, zkuste vyrazit i na protější kopec, podstatně vyšší Lovoš. Ten má 590 metrů a z nedaleké Bílinky sem vede žlutá turistická značka (z Lovosic velmi prudká zelená po pěšině). Z Lovoše je nádherný výhled do okolí – ovšem za předpokladu, že není mlhavo. Když se ale mlha převaluje jen dole, pak při pohledu z výšky vystupují zdejší homole nádherně nad celou krajinu.
Tak hezký Nový rok a vyražte na kopec, ať vidíte v roce 2010 svět z nadhledu!
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Další články z rubriky KOLEM CESTY
