Kousek nad Zbraslaví, u jižního okraje Prahy, leží jedno z největších civilizačních center předslovanské éry na našem území. To místo se jmenuje Závist a dneska je to především velký, zalesněný kopec.
Kousek nad Zbraslaví, u jižního okraje Prahy, leží jedno z největších civilizačních center předslovanské éry na našem území. To místo se jmenuje Závist a dneska je to především velký, zalesněný kopec.
Když se řekne „předslovanská kultura“, možná si pod tím moc nepředstavíte. Přiznávám, že mě dějiny českého prostoru taky baví až od posledního tisíciletí, přesněji od posledních Přemyslovců v 13. století, od krále železného a zlatého Přemysla Otakara II., nebo dokonce až od Jana Lucemburského a jeho zdárného syna Karla IV. Ale představa, že se tu před příchodem prvních Slovanů v 6. století nic nedělo, je samozřejmě laická a nepoučená.
Na Závisti žili lidé například už v době, kdy v Řecku dosahovala vrcholu tamní antická společnost, tedy někdy v 6. a 5. století před naším letopočtem. Jenže zatímco v Řecku se hrálo divadlo, konaly se olympijské hry a kultura dosahovala do té doby nepoznaných výšin, ve středu Evropy to vypadalo poněkud drsněji. I proto byla Závist vojenskou pevností a „městečkem“ zároveň - nejpřesnější výraz je hradiště. Sídlili zde Keltové, kteří toto místo pozvedli k největšímu rozmachu zhruba v 2. a 1. století před Kristem. Závist v té době byla jedním z největších hradišť ve střední Evropě, žilo zde několik tisíc lidí. Kapacita více než stohektarového areálu byla ovšem větší, prý několik desítek tisíc lidí, kteří se sem mohli stáhnout v případě vnějšího ohrožení.
Když dnes přijdete na Hradiště, mnoho vám někdejší význam tohoto místa nepřipomíná. Závist je na první pohled kopec jako jiné v okolí. Jen s tím rozdílem, že na vrcholku - tzv. akropoli - najdete informační tabule s altánkem. Tento prostor také byl v minulých desetiletích centrem archeologického pátrání; dnes jsou zdejší výkopy už zase přikryté zeminou. Závist je ideálním výletním cílem právě v tuhle zimní dobu, protože stromy jsou zbavené listí a vy dobře vidíte jediný výraznější důkaz, že tu kdysi žili lidé a že jich nebylo málo.
Tím důkazem jsou valy, které Závist obíhají z různých stran. Byl jsem na Závisti letos v létě a teprve tehdy jsem si uvědomil, že tyhle útvary vytvořila lidská ruka, že mají určitý řád, koncepci. Val je vysoký několik metrů, vede po něm cestička a dá se na ní jet i na kole. Když na valy nevstoupíte, možná si ani nevšimnete, že tu jsou. Za ty stovky let se staly přirozenou součástí přírody. Nicméně při bližším pohledu je patrné, že jde o stavbu, lidský zásah do přírody. Jejich zbudování představovalo důležitý předpoklad pro to, aby tu lidé mohli v bezpečí žít.
Jistě, před dvěma tisíci lety stavěli v antickém Římě chrámy, měli tu vodovod, město bylo z kamene a žilo se v něm v podstatě tak, jak se žije i v dnešních megapolích. Civilizace střední Evropy a její pozůstatky se nemohou srovnávat s těmi antickými. Ale to nic nemění na přitažlivosti Závisti pro nás, kteří kousek od ní žijeme.
Je to zvláštní pocit, když jedete na kole po cestičce a víte, že její podklad je tisíce let starý, že ho navršili nějací lidé, po kterých tu skoro nic jiného nezůstalo. Nač tehdy asi mysleli a co věděli o okolním světě? A jak asi vypadala tehdejší krajina? Dnes, když se díváte z některých srázů u Závisti, vidíte například stavbu mohutného překlenutí Vltavy a Berounky, estakádu patřící k pražskému okruhu. Jestlipak z téhle velké stavby něco zbude za dva tisíce let? Třeba taky jen pár metrů vysoký val, na kterém budou růst stromy.
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Další články z rubriky KOLEM CESTY
