Tohle město není masokombinát | Reflex.cz
reklama
nahoru

Tohle město není masokombinát

Andrej Halada16. října 2009 • 11:48
Tohle město není masokombinát

Některá historická města i místa v Česku jsou už docela nesnesitelná. Míří sem takové davy turistů, že přes ně jen těžko vnímáte jedinečnost místa i jeho hodnotu. Podobné „neštěstí“ naštěstí nepotkalo Litomyšl.

reklama

Některá historická města i místa v Česku jsou už docela nesnesitelná. Například Praha. Nebo Český Krumlov. Případně Karlštejn či Hluboká.
Míří sem takové davy turistů, že přes ně jen těžko vnímáte jedinečnost místa i jeho hodnotu. Připadáte si tu jako v nějakém výletnickém masokombinátu.


Myslím, že tohle „neštěstí“ naštěstí nepotkalo Litomyšl. Na rozdíl od výše jmenovaných destinací sem jezdí turisté v rozměru o řád nižším. Svoji roli jistě hraje umístění města, leží totiž trochu mimo hlavní turistické tahy, uprostřed republiky, není ani v blízkosti velkého města. Litomyšl je dodnes půvabné maloměsto, které občas zeje prázdnotou. A to je na něm vlastně taky půvabné.
V Litomyšli jsem byl už několikrát a vždycky jsem se tu cítil příjemně. Vnitřní město se svými uličkami není veliké, je sevřené a obejdete ho za hodinku, dvě. Zajímavé je zdejší náměstí, neobvyklé svým rozvržením do dvou částí. Najdete tu domy z období renesance, ale také baroka, klasicismu a jsou tu i moderní domy z 20. století. Docela dobře zapadly do celku.

Hlavním turistickým tahákem je nicméně zdejší zámek, významná renesanční stavba, která je i na seznamu památek UNESCO. Právě tady se také každoročně koná hudební festival. Město skutečně dýchá kulturním dědictvím, odkazuje se k tak odlišným umělcům, jako byl třeba Bedřich Smetana, který se tu narodil, nebo Josef Váchal, který tu pobýval, pracoval a vytvořil malby tzv. Portmonea.
Seznam dalších umělců s městem spjatých je dlouhý: Alois Jirásek, Božena Němcová, Tereza Nováková, Julius Mařák, ze současných třeba sochař Olbram Zoubek.

Zoubkovy sochy stojí také v místě, které jsem si z Litomyšle oblíbil snad nejvíce. Je to komplex zahrad u piaristického kláštera. To místo je skvělým relaxačním koutem. Nevelká zahrada mezi dvěma kostely je výtečně upravena pro povalování, je tu trávník, malá vyhlídka, terasovité sezení s dřevěnými lavicemi.
A je tu také bazének se sochami právě od Olbrama Zoubka. Málokde najdeme tak přirozené spojení historického prostoru s moderním uměním. Málokde se vidí taková symbióza starého s novým. Funguje tu také malá kavárna, a když se posadíte u bazénku, uslyšíte z „neviditelných“ reproduktorů hudbu. Žádné komerční rádio, ale klasika. Do místa se hodí skvěle.

A stejně tak mi zapadly do celého prostoru města i zámku objekty Aleše Veselého. Jeho obří koule, masivní plechy, kameny spojené s ocelí, monstrózní konstrukce v čele s monumentálním dílem Kaddish (z konce 60. let), to vše může zprvu působit šokujícím dojmem.
Litomyšlské ulice, domy, stromy mají lidská měřítka – Veselého objekty jsou až „nelidsky“ obrovité, mimoplanetární. A přece se na svých místech vyjímají dobře, vytvářejí bizarní kontrast. Díla byla v Litomyšli umístěna celou letošní sezónu a říkám si, jaká to je škoda, že budou zase odvezena. Městu dávají jiný rozměr. A jsou i unikátní turistickou atrakcí.


V Litomyšli se šťastně prolnula minulost se současností. A myslím, že tohle město, i když je do něj cesta z jiných částí země možná trochu dlouhá, si zvýšenou pozornost zaslouží. A měl jsem i dojem, že na rozdíl od jiných maloměst Litomyšl skutečně žije. Byť na ulicích žádné davy nepotkáváte…





ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz


Další články z rubriky KOLEM CESTY

Andrej Halada


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama