Rád jezdím městem na kole. Zvlášť jsem si oblíbil jízdu Hradcem Králové. Jak by ne, je to rovina a kolo tu všichni hodně využívají.
Rád jezdím městem na kole. Snad vám to připadá zvláštní, protože například v Praze se na kole jezdí docela blbě. A nebezpečně. Ale přesto tvrdím, že i v hlavním městě existují pozoruhodné a dobré cyklocesty.
Můžete jezdit v parcích, podél řeky, na periférii, ale můžete projíždět třeba i mnoha vilovými čtvrtěmi, kde je malý provoz. A pořád je spousta věcí k vidění. Zcela jsem si ovšem oblíbil jízdu ještě jedním městem: Hradcem Králové. Jak by ne, je to rovina a kolo tu všichni hodně využívají. Je tu množství cyklostezek, cyklista se tu může cítit relativně chráněně. Místní také vědí, že musí na kolaře dávat pozor.
Do Hradce většinou dojedu po nějaké delší celodenní cestě, nasednu tu na vlak a vracím se do Prahy. Ale snažím se přijet do města vždycky o něco dřív, abych se tu ještě mohl projíždět po ulicích. Tím mám na mysli především oblast na pravém břehu Labe, která má jedinečné urbanistické řešení. Zdejší čtvrť byla vystavěna v první půlce 20. století a jsou tu vkusné činžáky z dob první republiky. Ulice jsou široké, relativně světlé, město je velice přehledné. A působí nesmírně vzdušným dojmem. Nejhezčí bývá v sobotu, v neděli v podvečer, kdy na ulicích už skoro nikdo není, slunce zapadá, je tu klid.
Hradec má zhruba 100 000 obyvatel, není tedy už maloměstem. Ale není také přidušeným velkoměstem. Je veliký tak akorát. Pro mne má Hradec na rozdíl od některých jiných českých měst punc velkorysosti, ba téměř evropskosti. Je dobré připomenout, že zásluhu na tom má především někdejší starosta města František Ulrich, který stál v čele města pětatřicet let, až do roku 1929. Právě on prosadil mnohá moderní řešení, například městský okruh navržený Josefem Gočárem, obepínající střed města. Okruh předběhl dobu a dodnes městu významně pomáhá řešit dopravní situaci.
Skoro nikdy nezapomenu zajet si také k jedné z nejskvělejších Gočárových staveb, souboru budov gymnázia a základní školy. Je v nich tolik elegance, tolik promyšlenosti! Celek působí velice rozmanitě, a přitom nepostrádá jednotnost stylu. Hned kousek odtud je pak soubor několika obytných domů, které na školní komplex přirozeně navazují. Mají stejnou červenou kachlovou úpravu, jednoduché tvary. Výtečně jsou tu řešena veliká okna, která bytům dodávají dostatek světla.
Takhle bych ale mohl pokračovat téměř donekonečna, protože v Hradci Králové je zajímavých budov i míst mnoho. A komu se nezamlouvá 20. století, ten najde starší domy v oblasti okolo Velkého náměstí – je na vršku, na levém břehu Labe. Tady doporučuji návštěvu Bílé věže, odkud je na celé město výborný rozhled. Vidět je také Sněžka, resp. Krkonoše, ale také Orlické hory, blízká Kunětická hora atd.
Myslím, že smělý stavařský a architektonický duch zasetý v Hradci už před 1. světovou válkou trvá dodnes. Zrovna nedávno tu dostavěli moderní autobusové nádraží. I to je podle mne stavba hodná pozornosti. Její konstrukce se lehce vznáší nad zemí.
Mívám v Hradci vlastně jediný problém: mám co dělat, abych nezmeškal ten vlak do Prahy. Člověk by tu mohl jezdit i chodit celý den a stejně by to bylo málo.
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Další články z rubriky KOLEM CESTY
