Když výjimečně spím někde v přírodě, bývám překvapena neobvyklým jevem. Tím neznámým je - tma. Tma tmoucí, taková, jakou ji z města vůbec neznám. Navzdory zataženým těžkým závěsům proniká mi do noci pražské ložnice vždy tolik světla, že ani nemusím svítit, abych se orientovala v prostoru.
„Light pollution“ neboli „světelné znečištění“ či „rušivé světlo“ je jedním z problémů naší doby. Pronikání umělého světla, ať již přímého, rozptýleného nebo odraženého, do míst, která osvětlena být nemají, působí přinejmenším nepříjemně, ne-li přímo škodlivě. Podle některých názorů může mít „rušivé světlo“ negativní dopad na zdraví lidí či zvířat. Působí také další problémy, např. narušuje přirozený rytmus rostlin a omezuje astronomická pozorování.
Pouliční lampy mířící do nebe, nasvícené reklamy a výkladní skříně, lasery, neóny, prosklené výškové budovy zářící celou noc... Neměli bychom se pokusit svítit pouze tam, kam potřebujeme?
