Já nevím, jak to ti lidé dělají. Když někam jedu tramvají nebo se plazím po chodníku, vidím na spoustě lidí docela pěkné oblečení. Když pak zajdu někam do obchodu, vidím jen naprosto nemožné a k tomu ještě (i po dvou či třech superakčních slevách) předražené rádobymódní kusy hadrů, ze kterých se mi někdy skoro až zvedá žaludek. A aby toho nebylo málo, většinou tam ještě někde poblíž zevluje jakási zmalovaná slečna s podivným pachem a pohledem, z něhož čiší pohrdání. Zpravidla si nejsem jist, jestli by bylo lepší, aby se ta z vnější strany výlohy obvykle slibovaná LIKVIDACE týkala spíše toho oblečení nebo těch slečen.
Kde ti lidé z chodníků a tramvají nakupují oblečení, je mi záhadou. Jediné, co mě uklidňuje, je fakt, že v tom zcela zjevně nejsem sám. Zrovna dnes jsme si s kolegyní Petrou notovali, jak se vždycky stydíme se těch pěkně oblečených lidí zeptat, odkud ty svoje věci mají. Dospěli jsme k názoru, že příště už se stydět nebudeme a zeptáme se. Ale možná by bylo ještě mnohem jednodušší prostě k tomu dotyčnému přistoupit se zbraní a s tvrdým výrazem v obličeji poručit, aby si sundal gatě.
Ale TOHLE by možná působilo ještě hůř než ten dotaz.
