12. duben 2002

Včerejšek patřil do sorty dní tzv. elektrizujících, byl plný napětí a občas jsem dostal i ránu. Hned ráno jsem koukal, že mi u telefonu dochází baterka. To nevadilo až do té doby, než mi volali z kabelové společnosti a chtěli potvrdit, kdy mi mohou nainstalovat internetové připojení.
Hovor byl dlouhý, hlavně proto, že mi mezi objednávkou a tímhle hovorem elektické podniky odstřihly přívod proudu -- a bez elektřiny se prý internetové připojení instaluje dost těžko. To mi připomnělo, že jsem chtěl zajít stav s elektřinou nějak vyřešit, ale na všech kontaktních místech pražské rozvodné společnosti končí pracovní týden někdy ve čtvertek ve tři hodiny, takže to vypadá, že vyjednávání bude moct začít nejdřív v pondělí.
Takhle dlouhé rozhovory ale zatěžují baterie. Přesvědčil jsem se o tom hned při příštím hovoru. Volal Badu (předchozí nájemník mého bytu), že se dneska pro tu svou skříň, kterou mám pořád ještě v předsíni, už nezastaví -- kdyby se prý ptala jeho žena, mám tvrdit, že to nějak nevyšlo mně. Bude nadávat, tvrdil, ale nemusí přece nadávat pořád jemnom mně, ne? Chtěl jsem na to nějak zareagovat, ale telefon najednou zapípal, napsal na displej "Akumul. vybitý" a vypnul se.
Takže jsem se potom už s nikým na ničem nedomluvil.
A protože na někoho se to svést musí, volám: Zatracená elektřina!