Znáte autory s Nobelovou cenou?

"Nikdy mě nenapadlo, že bych tuto podivnou a téměř neuvěřitelnou příhodu mohl zpracovat i literárně. Byl jsem k tomu však přinucen. Žena mi dobře radila, abych o tomto svém nočním dobrodružství raději pomlčel i mezi svými nejlepšími přáteli. Svěřil jsem se s ním jen několika dobrým známým. Ti pak, jistě nikoliv ve zlém, o ní vyprávěli a po čase se mi vracel můj příběh tak zjinačený a deformovaný a někdy dokonce jen jako kleveta a vtip, že jsem se rozhodl v zájmu pravdy napsat, jak to bylo doopravdy."

Který český spisovatel a nositel Nobelovy ceny začíná takto v povídce "Klíč v závěji" líčit příhodu, která se mu stala, když bydlel v domku na Pražském hradě?

Bohumil Hrabal

Vítězslav Nezval

Jaroslav Seifert

Milan Kundera

---

"Rodina nejenže ho brala vážně, ale i s velkým nadšením. Až na Puru Vicariovou, která stanovila jako podmínku, aby Bayardo San Román prokázal svou totožnost. Až do té doby nikdo nevěděl, co je zač. Jeho minulost nesahala dál než k onomu odpoledni, kdy ve své umělecké výstroji vystoupil z lodi, a o svém původu zachovával takovou mlčenlivost, že i ten nejbláznivější dohad mohl být pravdivý. Dokonce se říkalo, že jako velitel oddílu vyhlazoval vesnice a rozséval hrůzu v Casanare, že je uprchlík z Cayenne, že ho kdosi viděl v Pernambucu, jak si vydělává na živobytí s párem cvičených medvědů, a že ve Větrném průlivu vyzvedl z mořského dna pozůstatky španělského korábu s nákladem zlata. Takovýmto domněnkám učinil Bayardo San Román přítrž prostým způsobem: přivedl celou svou rodinu."

Tento úryvek pochází z pera Gabriela G. Márqueze, a sice z knihy

Láska za časů cholery

Kronika ohlášené smrti

Sto roků samoty

O lásce a jiných běsech

---

"Harry Bendiner se probudil v pět hodin s pocitem, že pro něj noc už skončila a že toho víc nenaspí. Každou noc se budil nejmíň desetkrát. Před lety byl na operaci prostaty, ale ustavičného tlaku v měchýři ho to nezbavilo. Usnul na hodinu, někdy ani to ne, a pak ho probudila potřeba jít se vyprázdnit. Kolem tohoto nutkání se točily i jeho sny. Vstal a na vratkých nohou odťapal do koupelny. Při zpáteční cestě vyšel na balkón svého družstevního bytu v desátém poschodí. Vlevo viděl mrakodrapy Miami, vpravo hučící moře. Vzduch se přes noc ochladil, ale pořád byl tropicky vlažný. Byl cítit mrtvými rybami, naftou, snad i pomeranči. Harry tam dlouho stál, protože mořský vánek na zvlhlém čele mu dělal dobře."

Takto začíná povídka "Stará láska" (v češtině vyšla ve stejnojmenném sborníku). Její autor je původem z Polska, později ale odešel do USA. Nobelovu cenu obdržel roku 1978 a jeho jméno je

Volf Tafeler

Moses Mandelštam

Izák Babel

Izák B. Singer

---

"Osobně nemám nic proti hřbitovům, docela rád se tam procházím, dokonce raději než kde jinde, tedy myslím, když už musím někdy ven. Vůně mrtvol, kterou jasně rozeznávám pod vůní trávy, hlíny a tlejícího listí, mi není nepříjemná. Možná trochu sladká, trošku omamná, ale o kolik příjemnější než pach živých bytostí, jejich podpaží, jejich nohou, zadků, jejich voskových předkožek a zmařených zárodků. A když se s tou vůní na hřbitově smísí i vůně ostatků mého otce, třeba i jen skromným dílem, to mě dojímá skoro až k slzám. Marně se ti živí myjí, marně se polévají parfémy, stejně páchnou. Ano, když už musíme někdy ven, nechejte mě procházet se v klidu na hřbitově a vy si jděte do parků nebo do přírody."

Tento text pochází z novely "První láska". Ta byla napsána už v roce 1945, vzhledem k velmi naturalistickému textu ale mohla poprvé vyjít až o čtvrt století později. Její irský autor, který Nobelovu cenu obdržel v roce 1969, je všeobecně známý spíše jednou svou divadelní hrou a jeho jméno je

James Joyce

Samuel Beckett

John M. Synge

Jonathan Swift

---

"To jsme již propluli kolem rybářských šalup se sádkami ve vleku, jež kotvily před Cabaňas, a kolem skifů zakotvených u Morra, kde rybáři lovili na skalnatém dnu ryby, a já jsem ji vedl na volné moře, kde se rýsoval temný pruh Golfu. Eddy na vodu nahodil dvě velké návnady a černoch už měl zatím nachystány makrely na třech prutech.
Vody v proudu bylo již skoro na délku naplno spuštěné olovnice, a když jsme se dostali k jeho okraji, tak se zdálo, jako by se voda barvila od mohutných vírů až do ruda. Zvedal se lehký východní větřík a chytili jsme spoustu létajících ryb, těch obrovitých s černými křídly, jež vypadají, když vzlétnou, jako fotografie Lindbergha při přeletu Atlantiku."

Knihu, ze které pochází tento úryvek, napsal Ernest Hemingway. V těchto odstavcích právě popisuje ranní vyplutí lodi z Havany za rybařením do Golfského proudu. Jméno knihy je

Přes řeku do stínu stromů

Stařec a moře

Mít a nemít

Zelené pahorky africké

---

„Chcete vyniknout ve světě? Musíte pracovat, zatímco se druzí baví. Jste chtiví pověsti o své odvaze? Musíte riskovat svůj život. Chcete být silný, mravně nebo fyzicky? Musíte odolávat pokušení. Za to vše je nutno platit předem. Jsou to investice do budoucna. Pohleďte na druhou stranu obrazu; špatnosti se platí až dodatečně.“

Tyto věty pronáší Savrola ve stejnojmenné knize, kterou v mládí napsal jeden britský politik. Později, roku 1953, obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho jméno je

Anthony Eden

Winston L. S. Churchill

Lord Montbatten

Neville Chamberlain

---

"Spisovatel je slavný až tehdy, když ho víc citují, než čtou."

Autorem tohoto citátu je americký romanopisec, který žil mezi lety 1897 a 1962 a Nobelovu cenu získal v roce 1949. Je jím

William Faulkner

Nathaniel Hawthorn

Walt Whitman

Richard Halliburton

---

„Ne, nechci být učencem – chci být jako ty a roznášet kyselé mléko z vesnice u červené silnice vedle starého banánu, a chci vyvolávat po chalupách. Jak to vyvoláváš – Kyselé mléko, dobré kyselé mléko! Nauč mne tomu nápěvu!“

Tak mluví Amal v divadelní hře "Poštovní úřad", kterou napsal Rabindranáth Tagore (česká transkripce jména se někdy píše také Thákur). Tento spisovatel, který obdržel Nobelovu cenu roku 1913, pocházel z

Jemenu

Indie

Persie, dnešního Íránu

Barmy

---

"Když Rathmines opouštěl Kapské město, dal se Keller se mnou do řeči a deset minut poté jsme už vášnivě debatovali o nemorálnosti telegramů, jež svým rozsahem překračují pevně stanovenou mez; veškerou rezervovanost, jíž jsem se chtěl obklopit, jsem zcela hodil za hlavu. Potom vyšel ze své kabiny Zuyland a ihned jsme se spřátelili, neboť lidé ze stejné branže si nepotrpí na formality s představováním. Zabrali jsme loď, vypáčili dveře od koupelny pro cestující (na linkách do Manily se Španělé nemyjí), vymetli odtud slupky pomerančové kůry a z vany oharky doutníků, domluvili se s malajským sluhou, že nás bude během plavby holit, a nakonec jsme si vzájemně pověděli svá jména."

Spisovatel, který napsal povídku "Věcný přístup, z níž pochází předchozí úryvek, se narodil britským rodičům v Bombaji roku 1865. Nobelovu cenu za literaturu získal v roce 1907. Jeho jméno je

Arthur Ransome

Robert L. Stevenson

Rudyard Kipling

Hector H. Munro

---

"Jednoho krásného podzimního dne seděl pan Ondřej Kmicic pod stinnou střechou altánku, popíjel po obědě medovinu a mřížemi, obrostlými divokým chmelem, pohlížel na ženu, která se procházela po hezky upravené cestě před altánkem.
Byla to žena neobyčejně krásná, plavovláska mírné, přímo andělské tváře.
Chodila pomalu a opatrně, plna důstojnosti v svém požehnaném stavu.
Pan Ondřej Kmicic na ni pohlížel velice zamilovaně. Ať se hnula kam hnula, sledoval ji jeho zrak s takovou oddaností, s jakou pes očima provází svého pána. Chvílemi se usmíval, jak ho pohled na ni těšil, chvílemi si nakrucoval knír."

Tyto řádky pocházejí z pera Henryka Sinkiewicze, který Nobelovu cenu obdržel roku 1905. Úryvek je z jeho knihy

Quo vadis

Pan Wolodyjovski

Křižáci

Ohněm a mečem

Správné odpovědi:
1c, 2b, 3d, 4b, 5c, 6b, 7a, 8b, 9c, 10b