Ráno chcípám. Nějak se ochladilo. Nemůžu dýchat, nemůžu polykat, nemůžu nic. Za pár minut mám mít vstup do rádia. Jdu se vykloktat a uvařit kapučíno.Došel cukr, tak si do něj nalévám zbytek Irské whiskey. Je to mňamka.
U metra ke mně vztahuje můj bezdomovec zbožně oči a já to nevydržím. Davide, Davide, doufám, že mi máš aspoň co říct.
Ve dvanáct dostávám smsku. Doufám, že je od Filipa, ale je to Oskar. Vzkazuje mi, že jsem se zdržela s platbou. To vím taky, mrmlám si. Snad to dneska dostanu.
Hurááá, přišla. Výplata je krásné slovo. Krásné jako.. -nic vtipného mě nenapadá.
U stolu se mi v krabici povalujou mé kouzelné boty. Dneska tam musím. Dám si panáka a natřu jim to. Ukážu těm zmalovaným blondýnkám, kdo je tady zákazník, kdo je tady pán.
No.. v nejhorším tam zajdu až v pondělí.
Nechce se mi psát, co mám psát, a tak si projíždím časáky. V Reflexu se ptaj, jestli náhodou neexistuje nějaká úchylná exhibicionistka. Hmm.. tomu říkám výzva.
