Jsme vlastně jenom veverky uvězněné v bubnu, které běží pořád dopředu, pořád a pořád, dokud nepadnou. Já jsem jenom obyčejný pisálek, ale také jsou dny, kdy padám na hubu. To mám nakoupit, zajít do banky a na úřad, donést do opravny, tamhle tohle napsat, odeslat, zavolat, zaskočit k lékaři, zaskočit k rodičům a večer ve vinárně jsem ta polomrtvá veverka, kterou vytáhli z bubnu, dali jí napít – a ráno znova!
A to jsem jenom šéfredaktor měsíčníku! Velmi tenkého!
Co chudák takový Topolánek!
Ráno ho probudí malý synek hladovým pláčem.
Pak honem na pracovní snídani (s Dalíkem, s lobbisty za stravenky, s lobbisty proti stravenkám, za radar, za stranu a vládu atd. atd.). To se člověk v klidu ani nenasnídá.
Pak honem na vládu, seřvat to tam, aby to tam trochu šlapalo, dále příprava vládních návrhů zákona (na ochranu střevlíků, na prodej nemocnic, vyvlastnění zahrádek atd. atd.), podepsat, prostudovat, přijmout tamhletoho a tamhletoho, zavolat na Hrad …
Pak pracovní oběd (s Dalíkem, lobbisty nebo nějakým modrým ptákem), pak honem Parlament, Jánský vršek, támhle přestřihnout pásku u nové mateřské školky, támhle u nového úseku silnice, tamhle u nového krematoria … pak do televize, do rádia …
A přitom na něm leží tíha celé země, všichni se na něj obracejí, všichni do něj něco pořád hučí, poradci, tajemníci, podržtažkové, kupci a prodejci, novináři, pořád a pořád, a on by si chudák tak rád odpočinul, aspoň zalyžoval, ale zalyžujte si, když v Česku není sníh … a když si odskočíte do Alp, tak se můžou všichni po..… Tak aspoň si zajezdit v autě nebo plácnout tenis, jenomže jak to všechno stihnout, co sto sedmdesátkou, třístovkou byste to všechno nestihli! Tryskáčem!
Jo, není lehké býti občanem této republiky, uživit sebe, svou rodinu, zachránit vlast, čest a nenasrat Boha! Amen.
Autor je šéfredaktorem časopisu Sorry
STOPTIME FEFÍKA: OBČAN TOPOLÁNEK - aktuálně v Reflexu č. 8/2008
