Do úřadu vstupovala s heslem »prostě to zařídíme«. Po čtyřech letech primátorka Adriana Krnáčová v rozhovoru pro Blesk připouští, že vládnout městu je složitější, než si představovala. Pyšná je ale například na Lítačku, která nahradila problémový projekt Opencard. Pražané však mají dobu její „vlády“ spojenou především s nejspíš největším dopravním kolapsem v dějinách hlavního města a svůj slovník obohatili termínem „krndovat“, tedy popojíždět v kolonách.
Pouštěla jsem si videa, kde jste chodila s paní Kaplický a popisovala jste, co všechno v Praze změníte. Měla jste slogan Prostě to zařídíme. Máte pocit, že jste to „prostě zařídila“?
Adriana Krnáčová: „»Prostě trvalo trochu déle. Ale myslím, že se podvedlo skoro všechno, co jsem slibovala v těch videích. Nejpyšnější jsem, že jsem vyřešila tu nešťastnou kartu – openkartu, která zatěžovala Prahu celkem velkou finanční zátěží – 1,7 miliardy, v průběhu celého období trvání. A povedlo se nám to udělat po roce. A celý software stál do deseti milionů. Velice brzy, myslím, že to bude začátkem července, představíme virtualizovanou podobu na integrování Středočeského kraje (Středočeši budou moci taky užívat Lítačku, pozn. red.). Řekla jsem, že se vypořádám se špatnými smlouvami. Vodu jsme koupili zpátky, osvětlení je zpátky. Já jsem nešla na radnici s tím, že postavím barák, ale s tím, že vyřeším věci, které tu dlouho nikdo neřešil. Otevřeli jsme ten tunel, který se nedařilo otevřít.
Ovšem třeba s přípravou metra D se příliš nepohnulo…
Já jsem metro D neslibovala.
V kampani ANO se o něm mluvilo.
Já jsem o něm nemluvila. Nicméně doufám, že se co nejrychleji začne minimálně s geologickým průzkumem, což už by mělo být záhy uděláno.
Ale o propojení města s letištěm jste mluvila. Říkala jsem, že v roce 2015 by se mohlo začít s prvními stavebními pracemi na železničním koridoru…
Ale to není městská stavba. My součiníme se Správou železniční dopravní cesty. Město nemůže stavět železnice, může jen zásadním způsobem pomoci, aby se tak stalo, což děláme. Děláme územní změny, přispíváme k tomu, ale to je tak to jediné, co můžeme dělat.
A to je právě to. Pro Pražany není důležité, kdo konkrétně co staví. Pro ně je důležité, když volí v komunálních volbách, kdo jim co slíbí a kdo to pak skutečně dokáže zařídit.
Je pravdou, že to slibovali všichni... Ale já jsem dopravní stavby neslibovala. Protože jsem věděla, že můžu udělat jen to, co jsem schopná udělat, a to jsem i udělala. Protože dopravní stavby typu okruh nebo železniční spojení jsou státní stavby. Proto jsem si i vydupala tu komisi u pana Sobotky, tehdejšího premiéra, abychom byli u toho, až se o tom bude mluvit, a aby Praha věděla, co má dělat, jakým způsobem má pomoci. Proto jsme se celkem zásadním způsobem dohodli na propojení D10 a D1, kde je schválená EIA a ŘDS připravuje dokumentaci k územnímu rozhodnutí, což by mělo být v dalších týdnech hotovo.
Víte, kam směřuji těmi otázkami? Jestli jste na magistrátu nezjistila, že „prostě to zařídit„ je přece jen složitější?
Ale to jo. To jasně.
A v čem to bylo složitější, než jste si představovala, když jste nastupovala do úřadu?
Já jsem věděla, že to nebude procházka růžovým sadem, ale netušila jsem, že ta rezistence bude tak obrovská. Rezistence na straně úřadů, rezistence na straně politiků z městských částí, společností a firem, které ve městě působí, dodavatelů, kteří byli zvyklí na nějaký způsob jednání. Dodavatelé pro tunel Blanka, tehdejší majitelé licencí pro Opencard si uvědomili, že sedí s někým, kdo nenechá to město vydírat. Takže možná moje nestandardní chování bylo v tom, že jsem neustoupila.
