nahoru

Míří Babiš do leva nebo do prava, na Východ nebo na Západ? Nevíme, ani on sám neví, říká politolog Kroupa

Jana Bendová26. dubna 2018 • 11:00
Míří Babiš do leva nebo do prava, na Východ nebo na Západ? Nevíme, ani on sám neví, říká politolog Kroupa
foto: Nguyen Phuong Thao

Dnešní Miloš Zeman je jiný člověk než ten, se kterým se kdysi přátelil. Česká demokracie prožívá zatím NEJHLUBŠÍ PÁD za poslední čtvrtstoletí, říká filozof a politolog Daniel Kroupa (69) – muž, který prošel disentem, Chartou 77, byl žákem filozofa Jana Patočky, topičem, čerpadlářem, šéfem politické strany ODA, poslancem i senátorem. A co mu nejvíc v polistopadové éře vadí? Že se politika vykašlala na lidi, kteří žijí v naprosté bídě.

Začněme aktuálně: devětadvacet let po Listopadu se můžeme dočkat vlády trestně stíhaného politika, evidovaného agenta StB, podporované komunisty. A stále není vyloučeno, že se do hry mohou vrátit i Okamurovi extremisté. Co takové situaci z pohledu filozofa říkáte?

Za těch více než pětadvacet let česká demokracie prošla mnohými vzestupy a pády a tohle je ten nejhlubší. Doufali jsme, že takový nikdy nepřijde. Vláda hnutí ANO s podporou komunistů zničí étos, s nímž jsme po 17. listopadu obnovovali demokracii. Spolupráce s SPD by pokazila i pověst naší republiky v zahraničí. Jedinou nadějí, která zbývá, je, že se takový étos znovu probudí v mladé generaci.

Vidíte v tom hlubokém pádu nějaké známky historického zlomu, anebo jen provozní zádrhel v demokracii?

To zjistíme až po čase. Ale já pevně doufám, že je to jen epizoda.

Ale v čem konkrétně jsou rizika vládnutí pana Babiše s podporou extremistů pro stát a pro občany? Může ta rizika mírnit ČSSD, pokud si s hnutím ANO koaličně plácne?

Je iluzí, že na tom účast sociální demokracie ve vládě něco změní. To víte, když si zvolíte kozla zahradníkem, nebude poctivě obdělávat zahradu, ale sežere vám nejen salát, ale i všechnu zeleninu. Vždyť si to ČSSD už vyzkoušela v minulé vládě. Pan Babiš je podnikatel, pro kterého byla kariéra a byznys jediným životním úkolem. Tomu podřizoval v životě všechno. Nyní nepřichází spravovat zemi ku prospěchu všech občanů, ale získat co největší moc a vytvořit lepší podmínky pro své podnikání. Největším rizikem proto je, že se bude snažit ohýbat politický systém tak, aby soustředil do svých rukou co nejvíce mocenských nástrojů a aby jeho hnutí zůstalo u moci co nejdéle. Na prvním místě to znamená ovládnutí médií, na druhém místě přizpůsobení volebního systému a na třetím místě dosazení svých lidí na klíčové pozice v bezpečnostním aparátu.

Není to jen apriorní předsudek? Panu Babišovi je přes šedesát let, své peníze neutratí do konce života, třeba by nyní rád vstoupil do dějin jako osvícený demokratický politik, jehož si lidé budou považovat.

Kdyby tomu tak bylo, tak by přišel s nějakou myšlenkou, co s tou zemí udělat. On se žádnou myšlenkou nepřišel, nepředložil žádnou politickou vizi. Nejprve se opřel o protikorupční hnutí, ačkoli právě politická korupce, podle jeho vlastních slov, mu umožnila zbohatnout. Ve druhém volebním období si nechal zpracovat od jakýchsi marketérů knížku, o čem prý sní, když spí. Jejím cílem bylo pouze přilákat voliče, protože žádnou skutečnou vizi ani žádný politický program neobsahuje. Pan Babiš nejenže neprezentuje žádný ucelený politický názor, ale říká vždy jen to, co se momentálně hodí. Míří doleva, nebo doprava, na Východ, nebo na Západ? Nevíme, protože neví ani on sám. 

Věříte českému ústavnímu systému, byl jste ostatně přímo u jeho stavby, že ustojí tlak, který je na něj vyvíjen, a možná ho ještě větší čeká?

Dosud náš ústavní systém odolával naprosto skvěle a bude odolávat do chvíle, dokud se v Parlamentu nevytvoří pevná většina, jež si vezme za cíl ústavu destruovat. Náš ústavní systém však může poškodit i přijetí zákona o obecném referendu s příliš širokou možností hlasovat o politických otázkách, včetně mezinárodních smluv. V roce 2001 v Irsku lidé v referendu zamítli smlouvu z Nice, protože se mylně domnívali, že povede ke vstupu země do NATO. Ta smlouva ale řešila rozšíření EU a měla umožnit přijetí České republiky. Tehdy jsme se s Mirkem Topolánkem a Petrem Pithartem snažili přesvědčit irské politiky, aby zjednali nápravu. Všichni se nám omlouvali a vyjadřovali zoufalství, jak je nesnadné veřejnosti vysvětlit obsah nějaké mezinárodní smlouvy. Tito politici nás varovali, abychom nikdy podobná referenda nedopustili, protože ve skutečnosti lidé pro návrh vlády hlasují, když je populární, a když není, hlasují proti. U nás takové referendum prosazují právě extremistické politické síly, které chtějí republiku vyčlenit z EU a z NATO a připojit nás k Východu. 

Když už o těchto politických silách mluvíte – o „západní liberální demokracii“ se vyjadřují posměšně, prý zklamala. Opravdu zklamala?

Nezklamala. Vždyť státy s liberálně demokratickým systémem jsou politicky, ekonomicky i vojensky nejsilnější na světě. Úvahy o jejich selhání vycházejí ze zcela chybných předpokladů. Lidé mají pořád v hlavě marxistické představy a domnívají se, že tato demokracie je jen vývojovou fází, která už brzy bude nahrazena dokonalejší. Ale tak to vůbec není! Ve skutečnosti liberální demokracie představuje jediný známý systém, jenž dokáže ochránit základní lidské hodnoty a zároveň přinášet blahobyt pro co největší počet lidí. Tím, co od antiky odlišuje Západ od Východu, je, že si lidé osvojili schopnost žít nikoliv v područí diktátora nebo despoty, ale svobodně pod vládou zákona, před nímž jsou si rovni. Lidé, kteří dokáží žít svobodně podle spravedlivých zákonů, nepotřebují ani netouží mít nad sebou žádného cara gosudara.

Myslíte si, že klesá poptávka po svobodě a stoupá po silných vládcích, jak říkáte, gosudarech?

Poptávka po svobodě klesá nejvíce u lidí, kteří se ocitají v bídě, v nouzi pak hledají někoho, kdo jim z ní pomůže. A také lidé, kteří nedokáží žít svobodně. 

Vy jste býval kdysi přítelem Miloše Zemana, nyní jste jeho velkým kritikem, nechápe podle vás smysl prezidentství. Ale lidé si ho už podruhé zvolili, pro ně je nejspíš právě takový styl prezidentství ten pravý a mají i dojem, že jim zrovna tenhle prezident může pomoci.

Musím předeslat, že dnešní Miloš Zeman je jiný člověk než ten, s nímž jsem se kdysi přátelil. Obrátil se zády k hodnotám, které dříve sám vyznával. Vyběhl na hřiště, aby hrál za demokraty, a přeběhl k nepříteli. Přes polovinu voličů získal proto, že jeho protivníci nedokázali v kampani efektivním způsobem představit protikandidáta. Profesor Drahoš byl kandidát dobrý, ale kampaň měl tak mizernou, že váhající voliče nepřesvědčil. Ať tak, či onak, těch lidí, jimž Miloš Zeman vyhovuje, je tady hodně. Divné je, že jsou mezi nimi i ti, které svou politikou poškodil a jimiž pohrdá. Například lidé v exekuci. Firmy, které z těchto chudáků vydřely peníze, sponzorovaly jeho prezidentskou kampaň. 

Zmínil jste Václava Klause, dalšího svého někdejšího soupeře, souputníka…

Nikoliv přítele…

... který dnes často souzní právě s Milošem Zemanem, například v kritice Evropské unie a příklonu k Rusku. Rozumíte tomu?

Jsou to dva odlišné případy. Václav Klaus byl od počátku stejný, jako je dnes. Jenomže veřejnost to nevnímala. On pro Rusy pracoval od počátku 90. let minulého století. Bránil například, aby Česká republika byla na Rusku energeticky nezávislá, nebo škrtal z vládních materiálů požadavek vstupu do NATO. Měl od začátku averzi vůči EU i vůči NATO. U Miloše Zemana to nastalo až mnohem později. Jeho odklon od Západu je asi důsledkem toho, že se v Evropě i v USA znemožnil a z osobní ješitnosti hledá spojence jinde. Ostatně rád cituje z písničky Voskovce a Wericha: „Není-li tu ta, kterou mám tak rád, tak mám rád tu, která je tu.“


Daniel Kroupa (69) je filozof, politolog, vysokoškolský učitel, signatář Charty 77, disident, žák filozofa Jana Patočky, autor řady odborných publikací a knih. Po listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum, byl poslancem, předsedou politické strany ODA, senátorem, přednášel na několika vysokých školách, nyní na Katedře politologie a filozofie FF UJEP v Ústí nad Labem. Manželka Marie je dcerou spisovatelky Hany Proškové a vnučkou hudebního skladatele Pavla Bořkovce. Mají spolu dceru a pět synů, veřejně známí jsou Janek (investigativní novinář), Mikuláš (ředitel Post Bellum) a Matěj (skladatel scénické hudby).

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 26.4.2018

Reflex 17/2018





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,660
21,920
29,150
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější