Pravnučka TGM Charlotta Kotíková  o své rodině, o smrti Jana Masaryka  a o životě mezi New Yorkem a Prahou

Pravnučka TGM Charlotta Kotíková o své rodině, o smrti Jana Masaryka a o životě mezi New Yorkem a Prahou Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Pradědečkovi by se v Zemanově projevu nelíbily vulgární výrazy, říká pravnučka TGM Charlotta Kotíková

Pravnučka Tomáše Garrigua Masaryka, teoretička umění Charlotta Kotíková (77), žije mezi New Yorkem a Prahou. Dlouhá léta vedla oddělení současného malířství a sochařství v Brooklyn Museu a také Společnost Jindřicha Chalupeckého. Před patnácti lety Reflexu řekla, že na důchod odjede do Montany starat se o vlky. „Byla to v podstatě idylická představa života v důchodu. Ve světě se toho ale děje tolik, že to člověka svádí, aby se zapojil, alespoň svou maličkou energií. Takže, Montana zatím padá…,“ tvrdí dnes.

Jak se vám jezdí do Česka, kde vládne současný prezident s premiérem v demisi?

Nevidím až tak velký rozdíl mezi nimi a těmi, kteří dnes vládnou v Americe. Celý svět se mění a člověk si klade otázky, zda nejde o jakousi dialektiku dějin. A čím že to je, že po celém světě je velice málo vlád, se kterými se může ztotožnit. Co se stalo, že vítězí hrubost. Spousta lidí najednou postrádá vychování, z čehož pramení spousta dalších věcí. Mám pocit, že přichází tribalismus – v tom smyslu, že lidé nemají pocit humanity jako celku, nýbrž cítí pouze příslušnost k určitému klanu, v němž hledají jakési bezpečí, ochranu…

A to přitom – podle nejrůznějších statistik – žijeme v době s nejdostupnějším vysokoškolským vzděláním…

Ano, co ale považujeme za vzdělanost? Jde o vzdělanost technologickou, tedy komputerovou, nebo o humanitní vzdělání? Spousta lidí má vysoké školy, ale to neznamená, že jsou skutečně kulturně vzdělaní. To je velký rozdíl! Myslím, že velkým problémem je, jak málo důrazu je kladeno na humanitní vědy a všeobecné znalosti!

Co by asi váš pradědeček řekl na nedávný inaugurační projev Miloše Zemana?

Myslím, že určitě by se mu nelíbily jisté výrazy, TGM vždy mluvil slušně. Také by se mu nezdál nedostatek uctivosti. Hlavy států nebo vůbec kdokoli, kdo výrazně ovlivňuje veřejné mínění, si musí dávat veliký pozor na to, co říkají. Takové projevy v politické aréně mohou vést ke konsekvencím skutečně tragickým. Podobná situace se odehrává i ve Spojených státech, proto uvažuji, z čeho to pramení. Obě země mají jinou tradici i současnost, přesto se tady i tam objevuje podobně nenávistné chování vůči určitým profesím. Zesměšňovat a zpochybňovat žurnalisty nebo vědce je velice nebezpečné. Z čeho to pramení? Myslím, že ze strachu. Ale čeho se ti lidé bojí? Proč musí být tak strašně agresívní? Jde jenom o peníze? Nebo o moc? A co moc přináší? Jen headache (anglický výraz pro bolehlav; pozn. red.)!

Nikdy jste nezatoužila po moci?

Ne! Už jen kvůli té zodpovědnosti, vždyť jde o strašlivý nápor! Raději se vrtám v umění, běhám všude po galeriích, sběratelích… Občas se pokusím něco přečíst…

Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Reflexu č. 14, který vyšel ve čtvrtek 5. dubna.

Reflex 14/2018Reflex 14/2018|Archív