Některé popěvky Xaviera Baumaxy (44) zlidověly stejně jako historky o vzniku jeho uměleckého jména. Vlastním jménem Lubomír Tichý už dávno v Baumaxu na severu Čech nepracuje ani neučí na litvínovském gymplu nebo angličtinu důlní inženýry v Podkrušnohoří. V pražském Karlíně vychovává tři děti a vedle toho, že pořád koncertuje v nejrůznějších formacích, vloni za doprovodu skvělé jazzové kapely (Pavel Bady Zbořil, Rasťo Uhrík a Matěj Benko) nahrál ceněnou desku Idueto, kde hostují Marta Kubišová, Jana Kirschner nebo Lenka Dusilová.
Učit jsi přestal před lety, co si myslíš o učitelské profesi?
Je to řehole! Kór když máš ve třídě takovýho kluka, jako je ten můj… Nebo jako jsem byl já. To je o nervy a o hlasivky, navíc za tu charitu. Myslím si, že učitelé jsou stále nedocenění. Když vidíš, kolik energie musí vydat, aby ten vůz vůbec ukočírovali? Pak přijdu do hospody a vidím okolo stolu partu unavenejch ženskejch se ztrhanejma rysama, hnedka mi to naskočí: „Aááá, učitelky mají mecheche!“
Co bys chtěl, aby dělaly tvoje děti?
Aby nefetovaly a měly vlastní názor! Chtěl bych umírat s tím, že moje děti stojí na vlastních nohou, že se o sebe dokážou postarat a že dělají něco, co je baví a naplňuje! Asi nejtěžší je, aby se ti koníček stal zdrojem obživy, ale vlastně by to tak měli mít všichni, aby nechodili do zaměstnání nasraný! Holt musíš prvních dvacet let dělat zadarmo a živit se brigádami… To už tahle generace ale nechápe, každý chce všechno hned, a ještě si myslí, že na to má právo a že luxus je základ, od kterého se teprve odpíchneme. Víš, přijde mi, že jsou snadno manipulovatelní, protože si netříbí názor diskusí. Stačí jim strašně málo, aby si připadali něčím výjimečný. Narážím tím konkrétně na fenomén youtuberů, kdy to dnešní uličnictví, to grázlovství, se přetavilo do možnosti stát se známým za kdejakou bezduchou hloupost. Najednou můžeš oslovit třeba milión lidí tím, že si necháš zazdít hlavu do mikrovlnky nebo ze tří metrů spadneš na kostrč a přežiješ to. Položej si ty mladiství vůbec někdy otázku, co to je za vyprázdněnou kulturu, snažit se za každou cenu získat sebevětší hovadinou oněch patnáct sekund slávy? Nakopat je do prdele! Mý děti budou za chvíli v pubertě, ale jestli by chtěly založit kapelu, která se jen bude chtít zalíbit, poslal bych je do háje! Chci cítit ten generační vzdor!
Je ti čtyřiačtyřicet a vedle toho, že pořád paroduješ dění kolem nás a dobíráš si třeba Richarda Krajča, jsi na poslední desce Idueto přidal další polohu – duety s Janou Kirschner nebo s Martou Kubišovou. Kde je hrana, komu naložíš a komu složíš poklonu?
Z Krajča si dělám prdel, protože on se bude objímat kdekoli s kýmkoli, jen když to bude sypat. Proto ta vystřihovánka ve slide show klipu k písni Krajčo T9. Zároveň mi připadá neuvěřitelný, jako že mi nepřipadá uvěřitelný, ten jeho citový fašismus v textech. Až pozdějc jsem zjistil, že na Facebooku existuje skupina Skládáme texty kapele Kryštof, kde si hromadně dobírají ty jeho oxymórony. Nebo si vezmi další výrobek popové scény – nedotknutelného Goťáka! Ten se také bude mít dobře za každého režimu, jelikož KAM VÍTR, TAM PLÁŽ! V případě Mistra ale nutno dodati, že ty textařské slaboduchosti, co mu lezou z úst, prošly zlatem jeho hrdla. Víš, myslím si, že klidně můžu parodovat Opičana Havla (Baumaxovo album ... a ten Clintn, on mi hýkal z roku 2009, které Xavier celé zpívá a recituje s havlovskou dikcí; pozn. red.), ale zároveň jsem si na něm cenil, oproti současným prezidentům, že měl svébytný smysl pro humor. Proč bych si z lidí, kterých si cením a vážím, nemohl dělat srandu? Zároveň je mi velkou poctou s některýma z nich spolupracovat, vezmi si například Janu Kirschner – popová hvězda, která ale nikdy neudělala sračku, což dokládá celá její kariéra. Celé to vzniklo přirozeně, prostě s Janou máme stejného basáka Rasťu Uhríka a ten nás propojil. A s Martou Kubišovou? To máš jako s Věrou Čáslavskou: NIKDY NEUHNULY! Pro mě jsou symbolem charakterů, jako že nemáš místo páteře křidýlko. A taky, že nemáš potřebu vézt se na momentální vlně úspěchu. Zase jsme u toho: „KAM VÍTR, TAM PLÁŽ!“ Vůbec jsem si nedovedl představit, že bych s ní, se vzorem našich matek, natočil písničku, prostě jsem jí poslal cédéčko a ona mi za měsíc řekla: „Jdu do toho!“ To se občas přihodí. A Marta, moje máma, brečela, když si pouštěla náš duet…
Při focení v našem ateliéru složil Xavier Baumaxa novou píseň, videozáznam najdete v úvodu článku. Také si můžete přečíst velký rozhovor v tištěném Reflexu č. 4, který vyšel 25. ledna.
