nahoru

Daňový poradce Rambousek: Finanční správa likviduje podnikatele a nerespektuje soud

Miroslav Cvrček25. května 2017 • 14:25
720p480p360p240p
Daňový poradce Jan Rambousek mluví o zajišťovacích příkazech a o kritice státní správy
• video: 
Miroslav Cvrček

Jan Rambousek má případ, ve kterém se s finanční správou soudí už 15 let. Mluví o něm v rozhovoru v novém tištěném Reflexu. Rozhovor se ale točil hlavně kolem zajišťovacích příkazů, na něž si jako na příliš represívní nástroj stěžoval i premiér Bohuslav Sobotka. A jestli si socialista stěžuje na přílišnou represi v oblasti daní, tak už je to vážné.

Co jsou zajišťovací příkazy? V případě podezření a splnění některých znaků přípravy daňového úniku finanční správa zadrží peníze podniku dřív, než k úniku dojde. V posledních třech letech je finanční správa používá masově. Podle odborníků je tento nástroj sice potřeba, ale má se používat s citem a výjimečně, protože jeho použití obvykle znamená konec podnikání. A když se úředníci netrefí, mohou zlikvidovat i nevinného. Zajištění majetku firmy totiž proběhne bez soudu, jen na základě předpokladu finanční správy, že se podvod chystá.

Veřejně zajišťovací příkazy kritizujete. Proč?

Nekritizuji samotné příkazy. Kritizuji to, jak je finanční správa využívá. Zajišťovací příkaz je předstižným opatřením, které má devastující účinky. Je to něco jako cela předběžného zadržení, kde může policie člověka zadržet na 48 hodin, ale další vazbu musí odsouhlasit soud, aby výkonná moc nepřesáhla a nezneužívala své pravomoci. V případech zajišťovacích příkazů však kontrola ze strany soudu v rozumné časové době není vůbec žádná. Pokud se podnikatel začne bránit, k soudnímu přezkumu se v Praze dostane za rok až dva. To je strašně pozdě — je to, jako kdyby vás dva roky drželi v cele předběžného zadržení a pak teprve vás soud osvobodil a řekl, že jste nevinný. Finanční správa se brání, že ten, kdo kritizuje její práci, podporuje podvodníky. Takhle to není, to chci zdůraznit. Každý chce, aby stát fungoval, a většině je jasné, že jinak než z daní to nejde.

Jak by finanční správa měla dosáhnout toho, aby zajišťovací příkazy zasáhly jenom podvodníky?

Nedokážu si představit, že kdybych byl pracovníkem finančního úřadu, budu jeden den kontrolovat hotel, druhý den autoservis, třetí den chemickou výrobu, další den hospodu či prodej dětského oblečení. Vyčítám generálnímu finančnímu ředitelství, že si neproškolí úředníky, aby vytvořilo skupiny specialistů na jednotlivá odvětví podnikání tak, aby uměli kvalifikovaně odhalovat daňové úniky. Místo toho úředníci při kontrolách zdržují podnikatele od práce a nechávají si desítky hodin vysvětlovat, co vlastně dělají a v čem spočívá jejich podnikání. Pokud se úředník finanční správy neorientuje v byznyse, jejž má vyšetřovat, tak lze jen těžko předpokládat, že odhalí sofistikovaný podvod. A já jako občan stojím o to, aby sofistikované podvody odhalovány byly. Jenže finanční úřady dnes mají jinou metodu práce: vykácejí les a pak teprve mezi padlými stromy zjišťují, které stromy byly napadené a které zdravé. To nemohu akceptovat. Pokud vidím firmu, jež tady funguje 20 let, majitelé jsou pracovití lidé, do rozpočtu za tu dobu odvedli miliardu korun, tak těžko budeme hovořit o bílém koni. A tato firma je ze dne na den zlikvidována.

Finanční správa se neohlíží na daňově platební morálku z minulosti?

Ne.

Jak vypadá postup státu v takovémhle případě?

Například u jednoho konkrétního podniku finanční správa napadla šest procent dodávek. Jaká je v tom logika? Co by tuto firmu vedlo k tomu, aby riskovala šest procent dodávek, když sám finanční úřad potvrdil, že 94 procent bylo korektních? Ta firma navíc nese jméno vlastníka. Půjdete s firmou, která nese vaše jméno, do podvodu, nebo to radši uděláte s firmou s názvem Zlaté jablko, s. r. o.? V některých ohledech se finanční správa chová nepochopitelně. Mimochodem, spor jsme vyhráli u soudu, ale správce daně honem vymyslel jiný důvod pro doměrek, takže jsme opět u soudu.

Kolik takových klientů, u nichž jste přesvědčen, že zajišťovací příkaz byl totální omyl finanční správy, máte?

Všechny, konkrétně jich zastupuji asi 20.

Kolik jich v Česku může být celkem?

Minimálně stovky.

Platí, že podnikatel se o zajišťovacím příkazu dozví až v okamžiku, kdy už mu mizí peníze?

To je případ od případu. U některých těch klientů je předem zahájena daňová kontrola, u některých je to přepadovka. Některé podniky se z obchodů stáhly, když viděly, že došlo k likvidaci jejich odběratelů či dodavatelů. Majitelé logicky vyvodili, že se finanční správa chystá i na ně.

I když s tím člověk nemá nic společného?

Ano, navíc pro finanční správu je to pak důkaz toho, že je podvodník. Ale tak to není. Když pojedete autem a budete vědět, že v jedné ulici vás vždycky zastaví policie a po půlhodinové prohlídce vždycky za něco dostanete pokutu, taky ji raději objedete, i když máte v autě všechno v pořádku a proti pokutě se můžete bránit ve správním řízení. V některých typových obchodech začala finanční správa vydávat zajišťovací příkazy plošně. Třeba u obchodů s pohonnými hmotami. Já u svých klientů všechny tyto spory u soudu vyhrál, ale finanční správa nerespektovala ani jedno rozhodnutí soudu. Tím jsme se dostali k otázce hmotně právní, i tam nám dal Nejvyšší správní soud za pravdu, že názor správce daně byl chybný. My se tak dostáváme do situace, kdy správce daně rezignoval na účel a smysl správy daní a poplatků, jež je popsaná v zákoně jako cíl vybrat daň správně. Kdyby finanční správa postupovala podle tohoto paragrafu, musela by konstatovat: „Chtěli jsme tohoto plátce doměřit, soud nám to zakázal, postupovali jsme špatně, plátce jsme poškodili, pojďme jednat o náhradě škody.“ Místo toho finanční správa řekne, vulgárně řečeno: „Na tohle jsme ho neudělali, tak ho musíme udělat na něco jiného.“

Proč?

Úředníci si jsou moc dobře vědomi toho, že zlikvidovali dobře fungující firmu. Proto se obávají, že dojde k vyplácení náhrad škody, která nebude v desítkách miliónů a v některých případech nebudou stačit ani stovky miliónů. Ze strany finanční správy už je to jen zoufalá snaha udržet svou pozici, aby nedošlo k náhradě škody. Protože pak se bude hledat viník mezi úředníky.

K náhradě škody v případě neoprávněného použití zajišťovacího příkazu už někdy došlo?

Neznám takový případ. Zatím.

Jak finanční správa určí, u koho je třeba vydat zajišťovací příkaz?

Podle mě vytipovává podezřelé řetězce obchodů. Pak míří na celý řetězec nebo na toho obchodníka, jenž má majetek. Pakliže by byl prokázán podvod, tak by to bylo v souladu s judikaturou Soudního dvora EU. Problém je v tom, že Soudní dvůr EU řekl jednoznačně, že důkazní břemeno v tomto případě leží na správci daně. A český správce daně se naivně domnívá, že důkazní břemeno může přenést na plátce i v případech, kdy mu to soudní dvůr zakazuje. V rozhodnutích tedy píše, že správce daně učinil tyto kroky, a tím přenesl důkazní břemeno na plátce.

Jedná tedy finanční správa systematicky protiprávně?

To je silný výraz. Pakliže ale budeme konkrétně mluvit o tom, že nerespektuje soudní dvůr v případě přenosu důkazního břemene, pak mohu říct: „Ano, systematicky nedodržuje.“ Finanční správa už několikrát popřela zákonodárnou moc, když to, co Parlament neodsouhlasil jako součást zákona v oblasti elektronické evidence tržeb, následně ministerstvo financí vydalo jako metodický pokyn, a tím Parlament obešlo. V případě přenosu důkazního břemene pak finanční správa popírá i justici. To už jsou dva pilíře moci ze tří, zůstává jen moc výkonná. Neoficiálně se hovoří ještě o čtvrté moci a tou jsou nezávislá média. Přičemž události z poslední doby nám ukazují, že ani tento čtvrtý pilíř nebude příliš stabilní.

Zdá se mi, že jednání státu nese prvky trochu jiného režimu.

Odborně se to nazývá zneužití vrchnostenského postavení státu. Nebezpečí zajišťovacího příkazu spočívá také v tom, že jeho účinnost nastává v okamžiku, kdy byl vystaven, bez ohledu na to, zda byl doručen. V podstatě je zajišťovací příkaz účinný, jakmile ho úředník napíše. Musím zdůraznit, že chce-li finanční správa chytit skutečného podvodníka, musí opravdu takové razantní nástroje mít. Ale tohoto naprosto destrukčního nástroje musí být používáno jako šafránu, a ne takto masově.

Říkal jste, že jste v případech zajišťovacího příkazu vyhrál několik soudů. Už u některých vašich klientů došlo k vrácení zajištěných peněz finanční správou?

Ne. U většiny klientů jsme ve fázi, kdy zajišťovací příkazy proběhly soudním přezkumem. Ve většině případů rozsudky ve prospěch mých klientů odvolací finanční ředitelství nerespektovalo. U některých případů jsme v oblasti hmotného práva, dochází znovu k soudům a tam postupně znovu vyhráváme. Vrací se to zpátky a finanční úřady se pak snaží toho člověka doměřit na něco jiného.

Jaká doba uplynula od soudního rozhodnutí ve váš prospěch v nejstarším případě, aniž by finanční správa vrátila peníze?

Dva roky to budou už určitě. A teď ležíme u soudu znovu.

V takových případech jde pak už o náhradu škody?

Ne. Soud řekne, že zajišťovací příkaz je nezákonný, odvolací finanční ředitelství buď vzkáže soudu, že příkaz i tak považuje za zákonný, nebo v zajišťovacím příkazu změní nějakou formalitu a řekne, že tím nezákonnost zajišťovacího příkazu zhojilo a vydá ho znovu. A proto jsme znovu u soudu. Pak to probíhá celé od začátku.

Může to takhle probíhat donekonečna?

Teď máme poměrně čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu, že to tak dělat nelze. Zda ho ale bude finanční správa respektovat, těžko odhadnout. Zatím se jím neřídí.

A zároveň to pro něj znamená povinnost vyplatit náhradu?

To je složitější. Samotným zrušením zajišťovacího příkazu ještě automaticky nevzniká povinnost vrátit peníze. Zadržené peníze byly v mezidobí převedeny na platební výměry. Pak musíme vyhrát i hmotně právní soudy, aby se posléze ukázalo, že zajišťovací příkazy byly neoprávněné. A rozsudek soudu, že zajišťovací příkaz byl nepravomocný, pak hraje podstatnou roli při určování náhrady škody.

Říkal jste, že jste v případech zajišťovacího příkazu vyhrál několik soudů. Už u některých vašich klientů došlo k vrácení zajištěných peněz finanční správou?

Ne. U většiny klientů jsme ve fázi, kdy zajišťovací příkazy proběhly soudním přezkumem. Ve většině případů rozsudky ve prospěch mých klientů odvolací finanční ředitelství nerespektovalo. U některých případů jsme v oblasti hmotného práva, dochází znovu k soudům a tam postupně znovu vyhráváme. Vrací se to zpátky a finanční úřady se pak snaží toho člověka doměřit na něco jiného.

Jaká doba uplynula od soudního rozhodnutí ve váš prospěch v nejstarším případě, aniž by finanční správa vrátila peníze?

Dva roky to budou už určitě. A teď ležíme u soudu znovu.

Kolik let těmito spory stráví vaši současní klienti?

Zatím je to těžce odhadnutelné, protože vidím absolutní nechuť finanční správy respektovat rozsudky. Musíme se tedy bavit o deseti letech prekluze, pak budou úředníci muset rezignovat.

První část rozhovoru o tom, jak vypadají soudní spory, co dělají takto postižení podnikatelé, kteří se ze dne na den dozvěděli o konci podnikání, si přečtěte v novém Reflexu.

Reflex 21/2017Reflex 21/2017





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,640
21,740
28,700
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře