"Tak a jsem tady." Sting. Úzké černé džíny, svetr s dírami. Vypadá mladší a všechno má: nové album, šest dětí, pevné zdraví. Všude byl. Superbohatý je od konce sedmdesátých let, jeho hity přetrvávají věčnost. Často mluví o manželce a jejich tantrickém sexu, méně už o půltuctu luxusních příbytků v Británii i Americe. Aktuální album 57th & 9th má úspěch. Ve Stuttgartu, kde sedíme v zákulisí Porsche-Areny, je to ale jasné; něco mu chybí. Kytara. Má ji v místnosti vedle – aby se připravila na koncert.
A co se stalo s první kytarou, kterou vám kdysi v Newcastlu nechal strýček, jenž emigroval do Kanady?
Rozpadla se, byla strašně stará a dal jsem jí dost zabrat. Taky jsem ji nikdy neopustil, snad čtyři roky nonstop jsem na ni hrál, bral jsem ji do školy, drnkal jsem i ve vlaku, všude, kdykoli a kdekoli. Byl jsem „ten kluk s kytarou“. Nemohl jsem si ale dovolit pouzdro, měl jsem na ni jenom takovej plastikovej pytlík. Chodil jsem po ulicích a hrál, šlo to úplně samo.
Jak to jde teď?
Hůř. Inspirace je takové zvláštní zvíře, rádo se schovává. Třeba teď zrovna se schovává úplně, nic nepíšu. Nemusím. Normálně jsem v těchhle věcech hodně v klidu, ale při posledním albu mi řekli: „Musíš ho už odevzdat, abychom ho mohli vydat už o Vánocích.“ Tehdy jsem se zatvrdil.
Jo, četla jsem. Řekl jste: „Jsem Sting a čekám na inspiraci.“
Jo. Pracuju, i když nemusím, baví mě dostávat sám sebe ze své komfortní zóny, nebýt pohodlný. Strašně rád například cestuju, byl jsem v Indii a nocoval tam s mahárádži v jejich palácích. Spal jsem ale taky pod širákem, na ulicích, s poutníky v malých, betonových skrýších.
Co na to kytara?
No jo, pravda, tam jsem ji s sebou neměl. Ale jinak chci hlavně pracovat. Jsem rád na zahradě, nejsem turista, když nejsem na turné, jsem rád doma. Takže nerad jezdím na dovolené, takové ty relaxační. Nechci být na plážích, dívat se na zátoky a jít do Disneylandu, to mě fakt nezajímá.
A jak hledáte, co vás zajímá?
Správná otázka. Třeba One Fine Day je ironická píseň o změně klimatu. Protože Donald Trump si myslí, že to je podvod. Já si myslím, že podvod je on.
Jste už Američan?
Nee, vůbec ne, nemám americké občanství. Nevím teď úplně přesně, kdo jsem. Po brexitu nevím, kdo jsem.
No Englishman in New York. Jako vždycky, odjakživa.
No jo no, ilegální občan. Navíc New York je jenom ostrov na jednom z pobřeží Ameriky, není to Amerika. Já samozřejmě hlasoval pro to, aby Británie zůstala v Evropské unii. Perfektní organizace to sice není, že jo, je zkorumpovaná a tak dále, ale sedmdesát let jsem díky ní nemusel vzít pušku na Němce. Můj otec, můj dědeček, oba museli brát do rukou zbraně. Evropa zůstala mírumilovná díky Evropské unii. Myslím, že celá kampaň byla v Británii strašně špatně vedená.
Pro brexit ale hlasovali hodně vaši vrstevníci, občané starší 65 let. Možná jste jim to měl líp vysvětlit, jste přece aktivista.
Lidé hlasovali proti Unii kvůli prázdným sloganům – a totéž se zřejmě stane i ve Francii. Všechno se vede hesly: Vezměte svou zemi zpět pod kontrolu! Super, ale co to znamená? Je to mnohem komplikovanější než jen ano nebo ne, byla to špatně položená otázka. Bohužel, co se stalo, nejde odestát.
Rozhovor se Stingem si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 13. dubna.
