Svědectví dvou Češek, jež pomáhají uprchlíkům:„Byly jsme v noci ve stanu se 150 muži" | Reflex.cz
nahoru

Svědectví dvou Češek, jež pomáhají uprchlíkům:„Byly jsme v noci ve stanu se 150 muži"

info.cz, Aneta Bednářová13. března 2017 • 15:51
Svědectví dvou Češek, jež pomáhají uprchlíkům:„Byly jsme v noci ve stanu se 150 muži"
foto: Daniel Szabó

Uprchlíci nejsou mladí muži s iPhony, kteří míří do Evropy za štědrými sociálními dávkami. Alespoň to tvrdí dvě Češky, které mají s dobrovolnickou prací v uprchlických táborech zkušenosti. Před několika dny se vrátily ze srbského Adaševci. Zde stovky uprchlíků čekají, až se jim otevře cesta na Západ. A někteří zde tráví dlouhé měsíce ve velkých stanech pro 150 lidí. „Lidé jsou tam týdny bez jakéhokoli vyžití i jisté budoucnosti. Je velice náročné tam vydržet. Je to podle mě časovaná bomba,“ vypráví Lucie Karmová.

Aktivity dobrovolníků koordinuje organizace Pomáháme lidem na útěku (PLNU), kterou v lednu 2016 s dalšími koordinátory pomoci založila Zuzana Lenhartová. Společně s desítkami dobrovolníků se dlouhodobě starají o uprchlíky v srbských táborech a poskytují jim především potřebnou humanitární pomoc. Zajišťují například nákup a rozdělování hygienických potřeb a také provoz společné prádelny. Iniciativa vznikla spontánně, místo působení se mění. Zuzana poprvé pomáhala v Maďarsku. Byla už také v Řecku a nyní se společně s Lucií vrátila z tábora v Adaševci.

Co si myslíte o prohlášeních, že uprchlíci jsou podle fotografií hlavně mladí muži s iPhony?

Zuzana: Ještě v Maďarsku jsem zažila zvláštní situaci, která perfektně ilustruje, proč je telefon pro uprchlíky tak důležitý. Proti mně přicházel muž, kterému bylo asi 50 let, a hrozně brečel. Asi nikdy jsem neviděla muže jeho věku tak plakat. Přivedla jsem tlumočníky a on jim řekl, že se mu ztratila rodina. Zaplatil prý pašerákovi, aby je převedl přes hranici. Pašerák mu řekl, že je moc starý, takže půjdou s jeho rodinou napřed a on že je má dohnat. Zanedlouho se mu ale ztratili. A on neměl telefon, protože ho někde po cestě vytratil. Nepamatoval si ani čísla na svoji rodinu, ve svém věku neměl facebook a vůbec nevěděl, co se s tou rodinou vlastně stalo. Jestli se dostali až do Německa, nebo jsou někde v táboře.

Takže taková maličkost, jako že předtím po cestě ztratil telefon, pro něj znamená, že se se svojí rodinou už nikdy nemusí setkat. A to byla chvíle, kdy jsem pochopila, že ten telefon je nutnost. Pak jsem přijela zpátky do Česka, kde jsem slýchala přesně tyto výtky: Vždyť to jsou mladíci s iPhony! A byla jsem z toho skutečně špatná.

Lucie: Já kdybych měla někam jet, někam na druhý konec světa, a mohla bych si vzít jen několik věcí, tak telefon je první věc, do které investuji. Pro ně je telefon jediným spojením se světem. 

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE NA INFO.CZ

info.cz, Aneta Bednářová


Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře