V roce 2010 spustil server Slevomat, o dva roky později DameJidlo.cz. Rohlik.cz otevřel Tomáš Čupr (34) v září 2014, tento týden dovezl objednávku milióntému zákazníkovi a právě teď se jeho donášková služba rozšiřuje vedle Prahy a Brna i do dalších měst.
Tvrdíte, že když si u vás zákazník objedná nákup, do hodiny a půl ho má doma. Jak to kurýr fyzicky stihne?
Průměrný nákup má u nás padesát položek. Potřebujete doma různé věci, to je jasné. Od masa, mléčných výrobků, chleba, zeleniny, hrušek přes ryby po mýdlo. My to ve skladu všechno připravíme za jedenáct minut, pak už to putuje v taškách do auta. To nejde ani popsat.
To právě popište.
Fór je v tom, že pečivo chystá jeden člověk, jablka a hrušky další, rybu a drogerii zas jiní lidé. Vy v normálním kamenném supermarketu nakupujete sama – nebo ve dvou lidech maximálně. Ale v našem skladu je nás na jeden nákup třeba sedm. Proto ho zvládneme připravit za jedenáct minut.
Jak přijedete na danou adresu v patnáctiminutovém časovém okénku?
Umíme věci rychle vytlačit ze skladu, to je naše know-how, pak se lépe plánuje. Celá věc je už teď dost automatizovaná, běží na našem unikátním programu, který si vymýšlíme sami. Není to tak, že bychom koupili už hotový program. I tak v malém procentu případů vozíme nákupy pozdě. Třeba když řeknu „přijedeme v půl šesté“, přijedeme v šest. Ale třeba i v půl sedmý.
Rozšíření vaší služby do menších měst jde pomaleji, než se čekalo. Proč?
Už máme sklad v Brně a budeme přemýšlet, jak všechno topograficky rozložit, aby to bylo co nejlepší pro republiku. Do ostatních měst, což je Hradec Králové, Liberec, Pardubice, Ústí nad Labem a Plzeň, dovážíme zatím v intervalu čtyři hodiny. A když budou mít lidi zájem, zkrátíme dobu na 90 minut. Zvažujeme logistické centrum v Olomouci, které by nám pokrylo Moravu, díváme se ještě na střed republiky mezi Prahou a Olomoucí, abychom jej vykryli, pak už by relativně šlo vozit leckam. Ale otevřít to, říct „vozíme do každé vesnice“ a pak zkrachovat, to umí každý. To nechci.
Co vás tedy limituje, abyste začali fungovat po celé republice – zájem zákazníků, nebo logistika?
Hlavně pořád nemáme dost aut. Jako pomoc platíme vozy firmy DameJidlo.cz. Používáme Fiaty Doblò a oni nám je nestíhají vyrábět – jsme jeden z největších zákazníků Fiatu v Česku, sto dodávek za rok jsme potřebovali loni, teď už nemůžeme čekat, takže jsme objednali Volkswageny Caddy, padesát kusů.
Co je budoucností po autech? Autonomní roboti? Drony?
O robotech přemýšlíme. Dronům moc nevěřím – že by se nám nad hlavami proháněly s třiceti kilogramy nákupu a on by pak někomu spadl na hlavu a zabil ho, to asi nepůjde. Spíš věřím prozaičtějším řešením, velkým nebo malým autíčkům bez řidičů. Taky bych chtěl kvůli ekologii nějakou masívnější elektrifikaci vozového parku, jedno naše auto najede denně 160 kilometrů a elektromobil Tesla je jediný, který má na to dost velikou baterii – jenže sto tesel, jednu za tři milióny korun, si dovolit nemůžeme. Elektromobil Nissan je finančně o něco únosnější – řeším teď koncepci vyměnitelných baterií, kdy auto přijede do skladu, a než naložíme nákupy, vyměníme baterku.
Jak bude vypadat nakupování za deset let?
Jednu věc víme s jistotou: děti, které se teď dívají místo televize na YouTube, už nebudou chodit do supermarketů a honit slevy – za chvíli tady budou patnáctiletí zákazníci, staří dost na to, aby nakupovali sami, ale v kamenných obchodech už to nebude.
Celý rozhovor s Tomášem Čuprem si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vyšel 16. února.
