Už několik týdnů pobývá bývalý guvernér centrální banky Miroslav Singer (48) na své chalupě ve vesnici za Litoměřicemi, kde nás také přijal. Když jsme přijeli, stříhal právě u selského stolu viněty na necelých dvě stě lahví vína, které pochází z jeho nedalekého vinohrádku. „To nejhorší má naše ekonomika za sebou,“ řekl na úvod a kolem této myšlenky se točil celý následující rozhovor.
Průvodním jevem končící krize je tlak na zvyšování mezd. Proč například v Polsku v posledních letech výrazně vzrostly mzdy, a v Česku se na to teprve čeká?
V Česku poměrně dramaticky vzrostl objem mzdového balíku. My v této rovnici zapomínáme, že mzdový balík je nejen průměrná mzda, ale roli hraje i to, že když dramaticky klesla nezaměstnanost, že se řádově více peněz na mzdách vyplácí. Samozřejmě, když klesá nezaměstnanost, tak jsou nejdříve do práce přijímáni hůř placení lidé a přírůstek průměrné mzdy se bude zdát nižší. Expremiér Vladimír Špidla vždycky rád argumentoval tím, že produktivita práce ve Francii je větší než ve Spojených státech. To ovšem bylo dáno tím, že v USA můžete legálně zaměstnávat díky nízké minimální mzdě i chlapíka, co vám pomáhá v supermarketu nakládat nákup do tašky. Tím pádem se objevuje ve statistikách a snižuje ukazatel celkové produktivity práce, kdežto ve Francii podobně produktivní chlapík v lepším případě prodává pašované cigarety na ulici a neobjevuje se v žádných statistikách o produktivitě práce.
Oslabování koruny začalo v roce 2013 a bylo ze strany centrální banky řečeno, že bude trvat do března 2015. Dnes se však mluví až o polovině roku 2017. Proč se to posunuje?
Základním důvodem bylo, že ekonomický vývoj v zahraničí, jenž do značné míry určuje, jak tam porostou ceny, se zlepšoval mnohem pomaleji, než se čekalo. Pořád importujeme velmi nízkou inflaci a klesající ceny výrobců. Velké finanční skupiny a mezinárodní organizace, jejichž předpovědi vstupují do našeho modelu, byly před třemi lety přesvědčeny, že v Evropě ani ve světě nenastane dlouhodobější deflace. Jenže ona nastala a v Evropě byla dlouho mizerná poptávková situace, což i u nás tlačilo a stále tlačí ceny (ale i marže a pak i mzdy) výrobců k zemi. Ale předpověď ČNB o postupném zvyšování cen se začíná naplňovat, což znamená, že oslabování měny bude zřejmě ukončeno v příštím roce.
Kvůli oslabování koruny jste si docela zničil pověst u české veřejnosti. Bylo to pro vás překvapivé?
Intenzita útoků nebyla šokující, protože centrální banky tohle zažívají často. Je samozřejmě rozdíl číst si o tom, jak jedete na horské dráze, a jet na ní. Vždycky jsem si myslel, že dostaneme od veřejnosti nandáno za to, že padne nějaká banka a my budeme peskováni za špatný bankovní dohled. U měnové politiky jsme si mysleli, že se veřejnost proti nám obrátí, když jsme šli s úroky na nulu. Nenastalo to, což nás ukolébalo, a začali jsme věřit, že lidé pochopí naši intervenci kvůli hrozbě možné deflace. Ale ono to bylo tím, že většina lidí, a dokonce ani odborné veřejnosti nakonec nevěřila, že skutečně začneme intervenovat.
Ono slavné hlasování o oslabení koruny bylo na bankovní radě v poměru 4:3. Mohl byste o tom něco říct?
Až v roce 2019, do té doby jsem vázán mlčenlivostí.
Co by se stalo s naší ekonomikou, kdyby hlasování skončilo 3:4?
Zažili bychom výrazně slabší ekonomický výkon. Nezaměstnanost, kterou máme nejnižší v unii, by byla na nejvyšších úrovních, a hlavně – ekonomika by se nacházela v mizerném stavu. Firmy v té době neměly zisky a díky oslabení měny získaly kapitál na investice. Fabrika, které najednou stoupne marže z deseti na patnáct procent, má rázem výrazně vyšší čistý zisk, a tím i peníze na investice a mzdy. A nakonec bychom k tomu kroku stejně museli sáhnout, jen později.
Jak se díváte na to, jak česká vláda a Hrad otevírají dveře čínskému kapitálu?
Toho kapitálu je zatím tak málo, jde spíše o malé, diskrétní obchody. Proč s Číňany nespolupracovat a proč to nedělat formou, jaká jim vyhovuje? Slavnostní večeře s nimi mě věru netrápí, natož aby urážela, ale čínského kapitálu je tady například stále dramaticky méně než tchajwanského. To znamená, že všechno, o čem v této souvislosti čteme, se týká malých obchodů typu barák v Praze, fotbalová Slavia nebo pivovar Lobkowicz. Z pohledu celé ekonomiky to ještě dlouho nebude podstatné.
Rozhovor s Miroslavem Singerem si přečtěte v tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 1. září.
