Doby, kdy si kina posílala filmy vlakem, jsou nenávratně pryč. Většina filmových distributorů má nastavené velmi přísné podmínky spolupráce, říká provozovatelka vrchlabského letního kina Tripsi Kristýna Tumová.

Doby, kdy si kina posílala filmy vlakem, jsou nenávratně pryč. Většina filmových distributorů má nastavené velmi přísné podmínky spolupráce, říká provozovatelka vrchlabského letního kina Tripsi Kristýna Tumová. Zdroj: Jiří V. Novotný

Vrchlabské letní  kino Tripsi se nachází v areálu morzinské kaple.
V loňském roce do letního kina Tripsi zavítala na venkovní představení i populární Partička.
V letošním roce čekají na návštěvníky zbrusu nové sedačky, ale rozšířená nabídka občerstvení.
3
Fotogalerie

Kristýna Tumová: Mít kino není kšeft, ale životní styl, který nikdy neomrzí

Návštěvy letního kina dříve bývaly v tuzemských městech a vsích poměrně masovou zábavou, na kterou mnozí vzpomínají už jen s nostalgií. V posledních letech však tato zařízení zažívají svou renesanci a během prázdnin uzobávají velkým multiplexům tisíce diváků. Provozovat letní kino však není žádný zlatý důl, ale podnik s nejistou sezonou, který jen polyká peníze. Své o tom ví i Kristýna Tumová, která v areálu kaple rodiny Morzinů ve Vrchlabí již třetím rokem provozuje letní kino Tripsi.

Co stálo za tvým nápadem otevřít si letní kino?
Kousek za Vrchlabím, v přilehlé vesnici Kunčice, bývalo letní kino „v břízkách“. Jako malá holka jsem tam ráda chodívala pro jeho nezaměnitelnou atmosféru. Vůně posekané trávy, vítr lomcující plátnem a kapky deště dopadající na plátno ve mně zanechaly velmi silný magický zážitek, který se mi po 22 letech po náhodném příchodu do zpustošeného areálu „v břízkách“ vybavil. A nápad byl na světě.

Letní biografy bývaly před mnoha lety významným kulturním fenoménem i jistým tmelem pospolitosti v obci či městě. Řada lidí na letní kina vzpomíná s určitou dávkou nostalgie. Co si o tom myslíš ty, zástupce spíš té mladší generace?
Letní kino přitáhne jakéhokoliv diváka, kterého nezaujme sterilní multiplex. Jednou z výhod je, že přivede starší generaci, která na kino vzpomíná s nostalgií, ale i mladšího diváka, který kouzlo letňáku teprve objevuje. Z předchozích dvou sezón můžu s jistotou říct, že se zastánci obou skupin rozhodují na základě počasí nikoliv kvality promítaného snímku.

Jaké byly začátky? Jak obtížené bylo získat všechna povolení? Jaké byly největší překážky?
Po rozhodnutí, že kino bude, jsem se začala vyptávat současných kinařů, jak na to. K mému štěstí se kolem kin motají velmi ochotní a milí lidé, kteří nemají problém předat své zkušenosti dál a podpořit i cizí projekt. Jsou to „srdcaři“ a v dalších sezónách jsem pochopila proč. Mít kino není kšeft, ale životní styl, který nikdy neomrzí. Vhodné místo pro letní kino jsem hledala dlouho. Prvotní myšlenka byla oživit letní kino „v břízkách“, ale pro jeho stav po 20 letech bez údržby to nebylo možné bez astronomických investic, na které jsem neměla. Většina míst, které jsem pro kino našla, nevyhovovala velikostí nebo technickými parametry pro kulturní akce.

Jak ses vůbec dostala k areálu morzinské kaple?
Do areálu k novogotické kapli a hrobky rodiny Czerninů a Morzinů jsem se dostala po doporučení vrchlabského místostarosty Michala Vávry. V prvním okamžiku po vstoupení do tohoto areálu jsem si byla jistá, že jsme tam doma. Pro mě naprosto zapomenutá část města, která mě svou atmosférou naprosto okouzlila. Oplocení celého areálu, přítomnost toalet, umístění v klidné části města, a přitom stále v centru, mi hrálo do karet. Po krátkém vyjednávání bylo jisté, že první promítací sezonu odstartujeme z tohoto úžasného místa, které má naprosto specifickou atmosféru díky skromně vyhlížející novogotické kapli z roku 1888.

Co následovalo potom?
Potom, co jsem pochopila celý systém produkce kina, rozhodla jsem se jít cestou digitální projekce. Naplnit DCI neboli D-cinema je ale velmi finančně náročné bez podpory velkých investorů, proto jsem začala zjišťovat další alternativy. Od projekce z DVD nosičů jsem byla velmi často odrazována. Kompromisem bylo promítat filmy z Blu-ray, které se ukázaly jako dostačující. Největší překážkou byly tedy finance, které se pro náš projekt nakonec sehnaly. Podařilo se mi přes spolek Mas Krkonoše načerpat 90 procent dotace pro pokrytí nákladů na pořízení techniky - nafukovací promítací plátno o rozměru 6x9m a velmi výkonný projektor.

Své letní kino letos provozuješ třetím rokem. Jaká byla návštěvnost v předchozích dvou letech a jakou očekáváš letos?  
První sezóna byla velmi chladná a i přesto, že jsme rozdávali deky, byla návštěvnost velmi nízká, než byl první předpoklad. Diváci zatím zjišťovali, co jim letní kino může nabídnout. Už v druhé sezóně byl vidět nejeden vracející se divák, ale i dobrá dramaturgie přilákala nové tváře. Návštěvnost v druhé sezóně byla čtyřnásobná. Meziročně se opět snažíme přijít s něčím novým. Letos nabízíme pohodlná paletová sedadla s opěradly a nový koncept občerstvení, který zajišťuje místní Zacapa bar.

Jak se vypořádáváš s nepřízní počasí?
Počasí sledujeme velmi bedlivě před každým promítáním. V případě, že se blíží silná bouřka, promítat z důvodu bezpečnosti našich diváků ani nezačneme. V takovýchto případech upozorňujeme naše diváky na facebookovém profilu kina.

Jak sháníš do svého kina snímky? Je to obtížné nebo seženeš filmy, na které si vzpomeneš? Platíš za to něco?
Dramaturgie byl jeden z hlavních oříšků, které jsem musela rozlousknout, zda se dát cestou blockbusterů (děl vzbuzujících masový zájem, pozn.autora) nebo zvolit něco z alternativní produkce. Nakonec jsem se rozhodla jít cestou sledovanosti a novinek. Distributoři už dnes umí pracovat s digitálním obsahem a nabízejí nejen DCI, ale i námi požadované Blu-ray, proto si můžeme filmy vybírat z široké nabídky. Filmové kopie získáváme od filmových distributorů, které následně přeposíláme do dalších letních kin, nebo je odesíláme zpět distributorům. Doby kdy si kina posílala filmy vlakem, jsou nenávratně pryč. Většina filmových distributorů má nastavené velmi přísné podmínky spolupráce. Za filmové kopie platíme, i když například z důvodu bouřek film neodpromítáme. Standardně si říkají o 50 procent z celkové tržby ze vstupů, nebo mají takzvaný fix, kdy je ujednaná cena předem bez ohledu na to, kolik diváků na promítání přijde. Statisticky vycházejí obě varianty velmi podobně.

Kolik stojí lístek na film? Jak moc je projekt letního kina ziskový? Lze jej provozovat bez dotací nebo například podpory sponzorů?
Letní kino ve Vrchlabí je primárně zájmový projekt a funguje na základě velkých časových investic členů sdružení. Ráda bych otevřela dialog s místní radnicí, která v současné době projekt nijak nepodporuje. V loňské sezóně se nám podařilo celou letní produkci pokrýt ze vstupů našich diváků, mám ale obavy z budoucnosti kina v ne úplně tropických sezónách, kdy to diváka do kina netáhne. Cena vstupného je vypočítávána z již zmiňovaných nákladů na zapůjčení filmové kopie od distributora. Letošní vstupenku si u nás pořídíte za 90 korun a pro velké fandy jsme připravili zvýhodněné permanentky.

Čím bys navnadila návštěvníky, aby přišli do tvého kina a udělali si o prázdninách kulturní zážitek?
Letní kino je opravdovým fenoménem, který jde napříč generacemi. Téměř každý v nějakém byl, nebo o něm alespoň slyšel. Zážitek z filmu zhlédnutého pod širým nebem má v sobě rozměr, který v multiplexech s popcornem v ruce nenajdete. Není snad totiž větší romantiky než pod hvězdnou oblohou sledovat hvězdy stříbrného plátna.