Poskládat kvalitní třídenní harmonogram je jako složit miniaturní puzzle. Skloubit volné termíny interpretů, dohodnout finanční podmínky, vyhovět přáním fanoušků a celé tomu dát hlavu patu, je celoročním maratonem. ‚,Každý rok se s tím pereme,‘‘ přiznává hlavní organizátor festivalu Michal Thomes. A podle všeho se rvou úspěšně. Letošní ročník nese pořadové číslo dvacet dva!
Hned po skončení festivalu vám začínají přípravy na nadcházející ročník, je to tak?
V trošku nadneseném slova smyslu to tak opravdu je. Festival nekončí tím, že poslední kapela bouchne do činelů a všechno se sbalí. My musíme douklidit areál, spoustu věcí odstěhovat, aby docházelo k co nejmenším ztrátám na majetku, zapůjčené věci zase vrátit, a samozřejmě přichází fáze různých vyúčtování. Bohužel to nekončí tím, že bychom dopili pivo.
Letos oslavíte deset let od přestěhování do Hradce Králové, nebude desítka pro Rock for People na Východě Čech zároveň definitivní?
To je v této chvíli hodně předčasné. Myšlenky, jak bude vypadat další ročník, si do hlavy vůbec nepouštíme. Z pověrčivosti si necháváme na plánu jen ten nejbližší cíl.
Festival každoročně navštíví tisíce Poláků, nenapadlo vás přemístit se právě tam?
Myslím, že Poláci vcelku rádi cestují za hudbou do Čech. Je to pro ně jakési povyražení. Nevím, o kolik je u nás levnější pivo a podobné nápoje. V Polsku je poměrně velká konkurence. Týden před Rock for People se tam koná obrovský open air festival, který je dost zaběhlý a my bychom tomu těžko konkurovali.
Necítíte vůči Hradci Králové nějakou zášť?
Co se týče pomoci, ať už od města nebo jiných partnerů, tak vždycky může být větší, ale i menší. Závisí to na konkrétní situaci a možnostech. My máme s městem korektní vztah a vycházíme spolu dobře. Co nás však trápí jsou majetkoprávní vztahy, související s areálem, kde se festival koná. To nám nedodává úplnou jistotu a vidím to jako poměrně vážný až třaskavý problém, který může časem eskalovat. Zkrátka po letošním ročníku uvidíme.
Jak je pro vás důležité, aby se diváci mohli odreagovat i jinak než hudebně? Slibujete spousty adrenalinových atrakcí, moderních technologií, gastronomické zážitky, street arty…
Chceme se nazývat festivalem a tady v Čechách si mnohdy tento výraz přisvojují i akce na úrovni městských slavností. Když někde vystoupí na podiu pět umělců, už se tomu dává název festival. Pro nás je to termín, který by měl definovat to, že někam vyrazíte, spíte v kempu s kamarády, které tam třeba naleznete a strávíte čas v úplně odlišném prostředí. Nechceme, aby to bylo příliš monotónní, že si poslechnu kapelu A, B, C… Musí to být plnohodnotná zábava, která zahrnuje i nehudební část, aby si to člověk mohl užít.
Je vůbec v lidských silách tři dny obcházet podia vstřebávat veškerou hudbu?
My to berem tak, že se k nám lidé jezdí bavit. To neznamená jen poslouchat hudbu, ale že si s přáteli zasportuji, dám si pivko, podívám se na divadlo, zajdu na diskotéku… Byť jsem rocker a na diskotéku bych osobně nešel, ale k festivalu tak nějak patří, že děláme třeba i věci, ke kterým bychom se normálně neměli.
Festivaly organizujete už dvaadvacet let, pozorujete, jak se mění potřeby a požadavky diváků?
Určitě. Požadavky na servis a služby po nás nejsou nějak výrazně vyžadovány, ale když některé služby nabízíme, jsou plně využívaný. Jedním příkladem za všechny může posloužit kemp plus, který má menší kapacitu než hlavní, ale obsahuje úschovny, internet, více sprch a jde o určitý zvýšený servis, který byť je dvojnásobně dražší, tak už je vyprodaný. Je dobré vidět, že si lidé rádi připlatí za určitý nadstandard.
V dnešní době je trendem nahrávat vystoupení na mobilní telefony, nemrzí vás, že lidé si koncerty více neužívají?
V minulých letech jsem se s touhle ‚změnou‘ chování potřeboval smířit. Když budeme celý festival streamovat nebo si to někdo nahraje na mobilní telefon, tak z toho má poloviční zážitek. Co poloviční, tak pětinový. Nikdy nemůžete mít takové emoce z koncertu, když sedíte u monitoru. Zároveň si však nemyslím, že by to nějak ohrozilo live eventy. Lidé se vždycky budou chtít bavit s kamarády. Sledování obrazovky je takový soliterismus, který bych pochopil jen z důvodů, že z nějakých důvodů opravdu nemůžu být přítomný na místě. Ten zážitek to ale určitě nenahradí.
Jak složitá je organizace z právního hlediska?
Ty zkušenosti sbíráme už 22 let a neustále se objevují nová nařízení, hlášení, limity… Nedá se říct, že bych udělal festival a každý rok ho dělal stejně, mění se toho hrozně moc. Do budoucna nás určitě čeká elektronická evidence tržeb, což bude pěkný oříšek obzvláště v rámci takto velké akce, která se koná na poli, kde je třeba i špatný signál, velké množství výdejních míst… bude to výzva.
A co bezpečnost? Po roce 2012, kdy areál smetla ohromná bouře jste asi hodně ostražití.
Co se týče bezpečnosti, požární prevence, zdravotníků, tak na tato témata probíhají schůze se všemi složkami, kterých se to týká. Město v těch jednáních zastupuje funkci jakéhosi moderátora. Ono tyhle týmy se už vzájemně znají, takže máme poměrně stabilní portfolio dodavatelů. To znamená, že některé věci se rok od roku opráší a novinky se holt musí řešit.
Vládou prochází opět protikuřácký zákon, který se může dotknout i open air festivalů. Není to podle vás přehnané?
Nebál bych se to nazvat tak, že to je blbost. Já jsem nekuřák, můj kolega je silný kuřák a často se hádáme, jestli se bude schůze konat v kuřáckém prostředí nebo jinde. Tady však zastávám pořekadlo poturčenec horší Turka. Myslím tím, že některá nařízení, která by se měla aplikovat, už jsou za hranicí selského rozumu. Nevím, jak by člověku mělo škodit, když se kouří na akci pod otevřeným nebem.
Dokážete si vůbec představit, jak by se to hlídalo?
Byla by to pěkná příležitost k vytvoření problémů konkurenci. Šel bych na jejich festival, zapálil si cigaretu a nechal bych na sebe přivolat veškeré orgány a nechal potrestat pořadatele, protože ten za to může (ironicky).
Jak je těžké nalákat světové kapely do Čech, obzvláště mimo Prahu?
Rock for People už má u zahraničních agentur dobré renomé. Nemáme škraloupy, že bychom někomu nezaplatili, takže si troufám říct, že nás berou jako tradičního partnera, se kterým se dá spolupracovat. Vědí, že věci děláme nějakým způsobem a nejsme žádní troublemakeři.
Jak probíhají samotná jednání?
Vyjednávání se smrknou na to, jestli interpret, kterého chceme, má v daném termínu volno. Pak pochopitelně řešíme podmínky. My využíváme toho, že jsme z ‚evropského‘ pohledu v netradičních termínech ve státní svátky, zatímco velké festivaly probíhají především o víkendech. Tam je samozřejmě těžké vybrat si jméno, o které má zájem dvacet dalších fesťáků. Dobré je také říct, že cena kapely není fixní. Není to, jako když jdu do krámu a houska stojí pořád tři koruny. Jde o metodu nabídky, kdy my řekneme ,,chceme tuhle partu a nabízíme tolik korun‘‘. A buď je to zaujme, nebo ne. Spoléháme na to, že jsme ve dnech, kdy třeba potřebují vyplnit mezeru v termínech, takže můžeme nabídnout o trošku méně.
Jak moc zasahujete do výběru vy osobně?
Já mám na starosti bookování. V týmu je nás pochopitelně víc, ale promítá se do toho částečně osobní vkus, zkušenost, jestli jsem kapelu viděl a chci umožnit lidem v Čechách, aby ten zážitek měli taky. Snažíme se sledovat i trendy, o kom se zrovna mluví, hvězdy na vzestupu a zohledňujeme i to, co by ocenili naši fanoušci, takže monitorujeme i sociální sítě.
Definitivní slovo tedy připadá na vás?
V podstatě ano. Máme booking tým, který se musí shodnout, ale já se tam snažím uplatňovat svůj vliv.
The Offspring hrají druhého července v Arras ve Francii, čtvrtého v Čechách, a šestého opět ve Francii (Lyon). Utekla vám letos o fous nějaká skupina právě kvůli nabitému programu?
Nabídek posíláme každý rok mnohonásobně víc, než se ve finále povede. A často ta jednání končí na tom, že jsme v nesprávný čas. Pro představu kapela z USA je v Evropě jen na 14 dní a přes to zkrátka nejede vlak. Pak je to i o tom, že se snažíte o hvězdy s potenciálem přivábení velkého počtu fanoušků, ale o ty je zájem pochopitelně všude. Je důležité, aby vše zapadlo do sebe. Každý rok se s tím pereme.
Jaký servis poskytujete největším headlinerům?
Tohle je hodně individuální. Jsou interpreti, kterým poskytujeme i nocleh. Jiní zase přijedou tzv. nightlinerama a po koncertě v nich hned odjíždí pryč. Myslím, že letos to jsou právě The Offspring, kteří chtějí ubytování v Praze, takže si sami zajišťují nocleh a na Rock for People se jen dopraví. Každá kapela má takový manuál jejich vystoupení, který se nazývá rider, kde je všechno napsáno. Někteří zase přiletí letadlem a řeknou, ať zajistíme veškerou aparaturu. Dekorace na podiu si však vozí většinou samy. Standardem je, že festival se stará o catering, tedy o jídlo. V těchto případech řešíme, jestli jsou v crew kapely například vegetariáni nebo vegani.
Zaskočily vás letos nějaké netradiční požadavky?
Vůči tomu jsem během let nějak otupěl. Možná se kapely umoudřily nebo už mě nic nešokuje. Poměrně často jsou v požadavcích různé nápoje nebo jídla, jejichž sehnání není v Čechách zrovna jednoduché. Vždy se snažíme najít nějakou rozumnou alternativu. Nevzpomínám si, že bychom letos řešili nějakou raritu.
Dělal vám v minulosti někdo problémy kvůli nedodání určitých věcí?
Občas se to stane. Ale vždycky je to o tom, že každá kapela má svého tour managera. A jak to tak bývá, i mezi nimi jsou pohodoví chlápci nebo také idioti, kteří mají za potřebí si něco dokazovat. My se ty ridery snažíme dodržovat v tom rozsahu, v jakém nám je předkládají. Když něco neumíme sehnat, tak to s nimi komunikujeme.
Při všech starostech s organizací, máte vůbec čas si festival užít?
V posledních letech se o to intenzivně snažím. Pamatuji si ročníky, kdy jsem tam lítal jak hadr na holi a z fesťáku jsem neměl nic. Cílem je, abych se tam mohl chovat jako divák. To se ne úplně daří, protože vždycky se vyskytne něco, co je potřeba vyřešit, ale je to mnohem dál než před X lety.
Na koho se nejvíc těšíte?
Překvapivě ne na největší headlinery, ale nové objevy, o kterých se v Čechách třeba tolik neví. Zmíním třeba Arcane Roots, Saula Williamse, kterého jsem viděl loni v Paříži s kamarádem Michalem Kaščákem z Pohody. Hned po koncertě jsme se shodli, že toho chlapíka musíme mít.
Program Rock for People 2020 >>>
