Tvář sametové revoluce  Nyní sedmdesátiletý MILAN ­KŇAŽKO byl v roce 1989 na Slovensku jednou z hlavních tváří sametové revoluce, která vedla k pádu komunistického režimu v tehdejším Československu. Po revoluci spoluzakládal VPN (Veřejnost proti násilí), byl spolupracovníkem Václava Havla, od roku 1990 členem slovenské vlády, o rok později s Vladimírem Mečia­rem založil HZDS.  V první Dzurindově vládě byl ministrem kultury (1998–2002), v letech 2003 až 2007 vedl komerční televizi Joj. Když se v březnu 2014 Slováci rozhodovali, zda se do prezidentského křesla usadí dosavadní premiér Robert Fico, nebo jeho protivník, popradský podnikatel Andrej Kiska, podpořil, sám na čtvrtém místě, Kisku.  Má za sebou desítky zásadních rolí ve filmu, v Praze dodnes hraje pravidelně divadlo (pod hlavičkou Studia DVA Kumšt s Mariánem Labudou a Milanem Lasicou nebo komedii Rybárik královský).

Tvář sametové revoluce Nyní sedmdesátiletý MILAN ­KŇAŽKO byl v roce 1989 na Slovensku jednou z hlavních tváří sametové revoluce, která vedla k pádu komunistického režimu v tehdejším Československu. Po revoluci spoluzakládal VPN (Veřejnost proti násilí), byl spolupracovníkem Václava Havla, od roku 1990 členem slovenské vlády, o rok později s Vladimírem Mečia­rem založil HZDS. V první Dzurindově vládě byl ministrem kultury (1998–2002), v letech 2003 až 2007 vedl komerční televizi Joj. Když se v březnu 2014 Slováci rozhodovali, zda se do prezidentského křesla usadí dosavadní premiér Robert Fico, nebo jeho protivník, popradský podnikatel Andrej Kiska, podpořil, sám na čtvrtém místě, Kisku. Má za sebou desítky zásadních rolí ve filmu, v Praze dodnes hraje pravidelně divadlo (pod hlavičkou Studia DVA Kumšt s Mariánem Labudou a Milanem Lasicou nebo komedii Rybárik královský). Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Robert Fico
Marián Kotleba
Milan Kňažko:  „Pravda a láska nikdy nezvítězí.  Ale musíme se snažit aspoň o remízu.“
3
Fotogalerie

Herec a politik Milan Kňažko: Zklamaní snadno uvěří radikálům

Slovenský herec MILAN KŇAŽKO (70) se vrací do Prahy. Sám, vyzbrojen jen textem, charismatem a maskou, hraje v pražském Divadle Na Jezerce. Hraje o hodně; česká premiéra kanadské hry SHYLOCK řeší téma, které teď rezonuje rozhodně nejen v umění – přehnanou politickou korektnost.

Kňažko už ve vrcholné slovenské politice není třináct let. Detailně ji ale sleduje, píše o ní blog ve slovenských Hospodárských novinách a má na ni vyhraněné názory.

William Shakespeare napsal hru, v níž je Shylock lichvář a zároveň Žid. Co my teď s tím?

Přesně o tomhle je Shylock kanadského dramatika Marka Leirena-Younga. Je to monodrama o herci, který měl hrát na festivalu Kupce benátského, konkrétně postavu Žida Shylocka, ale vedení dotyčného festivalu inscenaci radši zakázalo. Radši. Preventivně. Aby nebylo na­řčeno z antisemitismu. Asi vám to připadá jako nehorázná hloupost, ale i takové mohou být dneska názory – nejen v divadle. Bojíme se pojmenovávat věci pravými jmény.

V textu Shylocka se přitom píše, že Shakespeare s největší pravděpodobností živého Žida stejně nikdy neviděl...

No jistě, je to básnická fikce; vždyť co to je, vyřezat někomu libru masa, když nevrátí peníze? Zásadní otázka zní jinak – kdyby ten padouch nebyl Žid, byl by Kupec benátský v pořádku? Shakespeare přece nemůže za holocaust.

V textu se říká: „Buďme jako Stalin, vytrhejme stránky z knih...“

Ano, je to satira a doufám, že pro diváky v hledišti i legrace. Patřím k hercům, kterým když se divák tři minuty nezasměje, mají pocit provinění. Život bez humoru se nedá přežít. Humor schází i v současné politice: většina politiků si myslí, že „to tam nepatří“, berou se vážně, opájejí se vlastními myšlenkami.

V poslední době ale na Slovensku vítězí spíš činy: Marian Kotleba, předseda krajně pravicové Lidové strany Naše Slovensko, dostal v březnových volbách hlasy od 210 000 Slováků, má 14 křesel v parlamentu a o holocaustu na rozdíl od Shakespeara evidentně slyšel...

No, když už takhle skáčeme: kotlebovci jsou extremistická politická strana, jež ale podle stanov neporušila žádný zákon. Tedy zatím. I když teď to ministerstvo vnitra znovu zkoumá. Jenže když už někoho zvolíte, mandát mu vezmete jen velmi, velmi těžko.

Zkoumá se co? Že se chlapci z jeho strany i on sám běžně zdraví fašistickým pozdravem „Na stráž“?

Taky. Jenže to, že se kotlebovci opírají o atributy Slovenského štátu, prý údajně ještě neznamená, že jsou fašistická strana.

Že Kotleba přerušil divadelní představení ochotnického souboru Jána Chalupky v Brezně uprostřed hry Miloše Nikoliće Kováři, protože chtěl chránit mravnost slovenského lidu, to vám jako divadelníkovi přijde normální?

Pro mě jako divadelníka je to těžké. Ale byli to ochotníci, stalo se to poprvé, nevěděli, jak reagovat. Já je částečně chápu. Měli ho sice poslat do háje a dohrát to, ale Kotleba jako župan Banskobystrického kraje má možná vliv na jejich dotace, jež, věřte mi, jsou i tak úplně minimální.

Herečka dotyčného souboru, ­sedmdesátiletá Alžbeta Vagadayová, k tomu pak řekla: „Pokud je v uměleckém textu slovo ‚kurva‘, nemůžu přece říkat ‚Panna orleánská‘. To je absurdní a nepřijatelné.“ I o tom je Shylock...

Paní Vagadayová má naprostou pravdu. Jenže zlo je někdy strašně těžké poznat. Nedávno jsem četl v novinách, říkal to jeden politolog, že při nedávné sérii povodní na Slovensku přišli Kotleba i ti jeho chalani k postiženým domům a několik dní lidem pomáhali po povodních uklízet, zachraňovat jejich majetek, opravdu konkrétně, fyzicky jim pomohli. A teď těm lidem vysvětlujte, že jsou to fašisté!

A co v té době dělal váš premiér Robert Fico, ten nic? Na to narážíte?

No jistě, kaviárový socialista s hodinkami na ruce za 50 000 eur, ten se jen promenádoval v reflexní vestě. Jistě toho hodně slíbil, ale jako obvykle nesplnil úplně všechno... Takže kdo je tady extremista? Slováci nejsou hloupí. Jsou jen zklamaní – a zklamaní lidé snadno uvěří radikálům.

Proč pravda a láska nezvítězí, co Kňažko závidí Čechům i jak hrával tenis s Andrejem Babišem, si přečtete v Reflexu č. 20, které vyšlo ve čtvrtek 19. května.