Má za sebou pět hodin focení v promrzlé, špinavé, opuštěné pražské továrně. Se slovy „taxíka nechci, není čas“ naskakuje do stařičkého, kašlajícího auta jednoho z členů štábu. Vydáváme se na rozhrkanou cestu úplně ucpanou Prahou. Světová topmodelka Taťána Kuchařová (28) sedí vzadu na kostkované dece a vypráví, jaké to bude, až bude jednou stará a nemohoucí.
Od onoho zásadního okamžiku uplynulo už deset let.
Varšava, 30. září 2006 večer. Studentce z Opočna Taťáně Kuchařové je osmnáct. Jako první a zatím poslední Češka v historii přebírá korunku Miss World v nejstarší a nejváženější soutěži krásy. Stává se přes noc celosvětovou celebritou. Bude mít globální vliv na mladou generaci a je jasné, že ji čeká práce snů ve špičkovém modelingu, což se vzápětí potvrdí.
Ale – a to se u nás moc neví – očekává se od ní taky, že se bude, pokud možno smysluplně, věnovat humanitárním účelům.
Ne každá miss tuhle roli zvládne.
Taťánu ale předloni, při 25. výročí sametové revoluce, představila Madeleine Albrightová v New Yorku na slavnostní večeři osobně a jasně: jako lídra mladé generace a filantropku, jejíž nadace Krása pomoci výrazně zlepšuje životy osamělých českých seniorů. Principy nadace pak Taťána o pár měsíců později, v únoru 2015, prezentuje i v hlavním sídle OSN, kam se Krása pomoci dostává jako první česká neziskovka v historii.
Že jste o tom přes bzučení českého bulvárního hluku neslyšeli?
„Jsem z rozvětvené rodiny, víkendy i prázdniny jsem trávila u babiček a dědečků. Máme tuhý kořínek, všichni se dožíváme vysokého věku; založení nadace pro seniory tak pro mě byla logická volba,“ říká Taťána Kuchařová dnes, kdy Krása pomoci funguje osm let. Sama modelka se nedávno po boku psychiatra Cyrila Höschla a českých sociologů, gerontologů a ostatních specialistů na seniory objevila v diskusním pořadu České televize Střet generací.
Tánini prarodiče z matčiny strany, kterým je 85 a 83 let, žijí u Taťániny tety v Hradci Králové, rodina se o ně stará a je připravena umožnit jim jednou doma zemřít, pokud to půjde. „Umřít doma si přeje většina seniorů a měli bychom jim vyjít vstříc, pokud je to vzhledem k jejich zdravotnímu stavu možné a pokud s tím rodina souhlasí,“ dodává Taťána.
„Když jsem nadaci Krása pomoci rozjížděla, vůbec jsem netušila, že je tady tolik osamělých starých lidí. Jak smutná je česká realita,“ říká topmodelka ze zadního sedadla. Její nadace nepodporuje státní instituce, třeba domovy důchodců, ale naopak sociální služby a programy, díky nimž mohou senioři zůstat co nejdéle doma, s profesionální péčí, a necítit se vyloučeni ze společnosti. V Praze se Taťáně Kuchařové právě rozjíždí i unikátní projekt s názvem Doma bez obav, který usnadňuje přechod seniorů z nemocnice zpátky do domácího ošetřování. Časem by se měl rozšířit i do dalších krajů.
Téma samoty u starých lidí Taťána často otevírá při veřejných vystoupeních, rozhovorech a na svých sociálních sítích, kde nabádá k tomu, aby Češi svoje rodiče nebo prarodiče navštěvovali. „Je důležité, aby se spolu lidé nezapomínali stýkat. Věnovat druhému čas je nejvíc, co si můžeme dát. Žijeme se svými telefony, jsme neustále on-line, aby nám něco neuteklo, ale neuvědomujeme si, že máme problém udělat si pro druhého pár hodin času,“ říká Taťána. Následují příběhy o klientech, kteří se k ní prý většinou chovají jako k vlastní vnučce…
Vozíte svým prarodičům suvenýry z cest?
Kdepak, je tohle nezajímá. Babička vždycky něco uvaří, já to sním a pak si vyprávíme.
A vědí, jak a co přesně děláte?
Babička jo. Dědovi ukazuju na mapě, kde jsem byla, odkud kam letím, a musím mu desetkrát opakovat, co jsem tam všechno podnikala. Ale stejně se mě pak zeptá: A co vlastně děláš? Trochu pomůže, když mu ukážu fotky, ale asi ne moc. Nedokáže si to představit, ani po těch deseti letech ne.
To já taky ne. Když přiletíte do Los Angeles, kde pracujete často, jste tam za Miss World, nebo za východoevropskou krásku?
Za obojí. Určitě za Miss World a určitě za přední slovanskou modelku, jež má typické slovanské rysy a tvary. Ony české holky se neomrzí nikdy. Třeba v Kalifornii jsou taky hezký holky, ne že ne, ale všechny jsou blonďaté s velkýma prsama, jako přes kopírák. Každá Češka by měla někdy vycestovat, hned se jí zvedne sebevědomí; i ta, co tady není nejkrásnější, bude venku najednou za hezkou. České kořeny jsou důležité, neměli bychom je podceňovat. Když se vrátím k nám na venkov, nemám problém si třeba na zabijačce vzít holínky a jít pomoct. Nejsem žádná fajnovka.
Jaké modelky jsou teď v kursu? Změnil se ideál ženské krásy za deset let, co tuhle práci děláte?
Ani ne. Klasicky krásné, urostlé holky se uplatní vždycky. A pak jsou tu trendy – jednou jsou v kursu klukoidní typy, potom pankáčské typy, pak zas nějaká exotika. Obecně je dobré, když je dívka mnohotvárná a nebojí se měnit. Kult ženství a tvárnost se uplatní v každé době.
Rozhodujete se sama, jakou zakázku přijmete?
Většinou ano a oporou mi je i moje agentka. Jsem ráda, že mám možnost dát na vlastní intuici. Neztratit sebe je v tomhle světě nejzásadnější. Když dopustíte, že za vás začnou rozhodovat jiní, a věřte mi, druzí málokdy rozhodují jen ve váš prospěch, vezme vám to vaše já.
Jaké tři věci si pamatujete poté, co jste převzala korunku Miss World?
Radost, hodně práce, žádný volný čas. Prošla jsem obdobím, kdy jsem neuměla odpočívat. Nedokázala jsem vypnout telefon, neuměla jsem nemyslet na práci, i když jsem byla na procházce s rodinou – a takových chvil bylo navíc pramálo. Když jsem přiletěla domů, bývala jsem tak vyčerpaná, že jsem jen spala. Teď už to tak není. Práce a kariéra jsou pro mě důležité, ale vím, že je to „jen“ práce, nestresuju se z toho.
Máte nějakou kamarádku, která se ze života na vrcholu zbláznila?
Bohužel. Nechci jmenovat, ale světu modelingu, této krásné iluzi a snu, se snadno propadá.
Proč tolik dívek z modelingu končí na drogách?
Na drogách může skončit kdekdo, student filmové školy nebo prodavačka v supermarketu. Neřekla bych, že drog je ve světě módy víc než kdekoli jinde. Ovšem na tuhle práci musíte mít povahu, být silná, otrkaná, neposlouchat každého dobráka, jenž to s vámi údajně myslí nejlíp. Za každých okolností se snažím být profesionální, rozhodně nemám svoji práci na salámu, ale na druhou stranu si nenechám do ničeho moc mluvit. Holky, které začínají, musejí být hodně psychicky odolné. Svět modelingu je čím dál přísnější, náročnější a zvrhlejší.
V čem?
V šíleném pracovním tempu a nárocích na mladé lidi, kteří se do něj vrhají s idylickou představou. Začátky jsou těžký. Když jste nemocná, nikoho to nezajímá. Každý den jste bez obalu posuzováni, jestli jste dostatečně dobří, štíhlí, vysocí. Rádi vám dají najevo, že jste kdykoliv za kohokoliv vyměnitelní. Zůstanou jen ti nejsilnější.
A v čem je modeling čím dál zvrhlejší, jak říkáte?
V extrémní štíhlosti. Jsou sice snahy z některých míst proti tomu něco dělat, ale zatím bez účinku. Kult extrémní štíhlosti je ovšem vidět u všech ze showbizu, řeší ho herečky, zpěvačky i módní ikony. Já sama vyznávám a propaguju zdravou štíhlost, sport a zdravý životní styl. Nikdy jsem nepatřila k vychrtlým holkám a na tom jsem částečně postavila svoji kariéru. I přes všechny lékaře, co upozorňují na nebezpečnost bulimie, a neziskovky, které řeší, jak to negativně ovlivňuje mladé lidi, přes veškeré kampaně se bohužel některé dívky dřou až na kost zbytečně, úplně se zničí... Do modelingu by měly jít geneticky štíhlé, vysoké dívky. Nedělejme z úspěchu životní alfu a omegu, pro něž by stálo za to zničit si zdraví. Ostatně za to nestojí nic.
Co by se bylo bývalo stalo, kdybyste nevyhrála Miss World?
Asi bych šla na vysokou, ovšem jen těžko bych našla kuráž založit nadaci, to v českých podmínkách vyžaduje odhodlání. Administrativně i z hlediska shánění peněz. Rozumějte, ani na Miss World nikdo nečeká s miliónem v kapse, aby jí ho věnoval na seniory. Staří lidé jsou ti nejpotřebnější a zároveň nejopomíjenější. Vlastně u nás nikoho nezajímají, ani stát, ani společnost.
Proč jste se nově rozhodla věnovat i tématu inkontinence? Vyvolalo to docela rozruch...
Angažuju se už dlouho v projektech, jež bourají tabu. Když mě a moji nadaci oslovili, abychom veřejnost upozorňovaly na aktuální zdravotnická témata, měla jsem radost. Když mi ale osvětlili téma první kampaně, byla jsem v rozpacích. Pak jsem se však rozhodla postavit za to téma, nestydět se za ně. Seniorská problematika se mě přece také přímo netýká, ale lhostejná mi rozhodně není. A jak jsem se dozvěděla od odborníků, inkontinencí trpí v Česku víc než milión lidí, bez rozdílu věku nebo pohlaví. Ti lidé o tom často raději nemluví – je na čase začít to řešit s lékaři a odborníky.
Máte pravdu, oscarová herečka Kate Winsletová si ve sledované televizní show před pár měsíci postěžovala: „Už ani nemůžu skákat na trampolíně, počurala bych se. Je to příšerný, zvlášť když máte sukni!“ Vysvětlila, že má s inkontinencí problémy po porodech svých tří dětí, a její přiznání vyvolalo v Británii vlnu zájmu o inkontinenci, ukázalo se, že jí trpí jedna ze čtyř žen…
Přiznání Kate Winsletové je jednou z věcí, které mě inspirovaly. Ano, únik moči je společenské tabu, nepříjemné téma – stejně jako téma starých lidí. Nakonec naprosto chápu, proč v kampani vsadili na moji osobu. Kdo jiný by do toho měl jít než já, když jsem ještě mladá a mám to štěstí, že takové problémy nemám?
Chtěla byste mít jednou děti?
Asi bych ráda jednou povila potomky, ale až časem. Jsem nejstarší z pěti sourozenců, mám dva táty, tři sestry mladší o devět, pět a tři roky a bratra mladšího o šest let. Takže dětí jsem si užila dost. Mám teď občas pocit, že právě prožívám druhou pubertu – měla jsem v útlém věku hodně povinností, byly na mě už jako na puberťačku kladeny velké nároky. Bezstarostné období dospívání jsem si zkrátila tím, že jsem si přála brzy se osamostatnit a vylítnout z hnízda. Teď jsem se uvolnila, cítím se víc sama sebou a aspoň částečně si dělám, co chci. Konečně.
Rozhovor původně vyšel v příloze Excellent tištěného Reflexu ze dne 17. 3. 2016.
