Soukromé domovy pro seniory se rozvíjejí bez dotací, přesto čelí šikaně a útokům ze strany státu | Reflex.cz
reklama
nahoru

Soukromé domovy pro seniory se rozvíjejí bez dotací, přesto čelí šikaně a útokům ze strany státu

Andrea Holopová22. dubna 2015 • 16:00
Soukromé domovy pro seniory se rozvíjejí bez dotací, přesto čelí šikaně a útokům ze strany státu
Důchodci
• foto: 
Profimedia.cz

V Česku se začala rozvíjet věc před pár lety nevídaná. Vznikají soukromé domovy pro seniory s pečovatelskou službou a staří a nemohoucí lidé již nejsou odkázáni jen na státní „eldéenky“ a domovy důchodců. Tato zařízení fungují bez dotací a mají dostatek klientů. Jenže pociťují šikanu ze strany státu, konkrétně od úřadu ombudsmanky. „Stát nám nedokáže konkurovat lepšími službami a jediné, co zná, je šikana,“ říká v rozhovoru pro Reflex.cz Karla Kohoutová, která provozuje domov pro seniory v Liberci, na který úřad ombudsmanky Šabatové podal trestní oznámení.

reklama

Ombudsmanka Anna Šabatová vám vyčítá, že provozujete soukromý „neregistrovaný“ domov pro seniory. Fungujete vlastně jako penzion s pečovatelskou službou. Proč vás chce přesto donutit k registraci?

Bohužel, na tuto otázku vám neumím objektivně odpovědět. Subjektivně jistě chápu, že registrace (a tím přijetí určitých daných pravidel) má zaručit jakousi míru odbornosti poskytovaných služeb a vhodného technického vybavení prostoru, ve kterém jsou služby poskytovány, nicméně je pro mě zcela nepřípustné, aby mi nějaký zákon diktoval, navíc v době svobodného trhu, kolik peněz si za svoje služby můžu od klienta inkasovat. A to je důvod, proč naše služby pro seniory poskytujeme jako „neregistrovaný“ penzion. Dalším důvodem, který z podnikatelského hlediska vnímám negativně, je neefektivní přezaměstnanost a vysoké administrativní zatížení, což všechno samozřejmě znamená zvýšené provozní náklady. V neposlední řadě registrací otevíráte dveře spoustě kontrol, inspekcí a státem řízené šikaně…

V České republice je asi 80 podobných neregistrovaných penzionů pro seniory. Proč upřednostňujete služby bez registrace?

Kromě výše uvedených důvodů je tím hlavním fakt, že v režimu registrace začínáte provoz s předem známou ztrátou, neboť ceny stanovené úhradovou vyhláškou pokrývají náklady zhruba z poloviny. Zároveň vás hned při procesu registrace úředníci upozorní, že si sice můžete zažádat o dotace, ale není na ně právní nárok. V prvním roce provozu se nejprve musíte předvést, jak to všechno přežijete, v dalších letech se nejspíš musíte dát na modlení, aby ze stále zmenšujícího se balíku peněz v rozpočtu sociálních služeb na vás něco zbylo. Za více než osm let platnosti Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách nedokázal nikdo definovat klíč k rozdělování provozních dotací, takže záleží na umění a výmluvnosti každého žadatele, kolik si na příslušném krajském úřadu vyhádá. A každoroční nejistota ve financování provozu není pro mě zárukou úspěšného podnikání. Navíc takový stav ohrožuje nejen zařízení a jeho zaměstnance, ale především samotné seniory, kteří vám svěří své životy, mnohdy prodají nebo darují své byty a domy, aby nakonec žili v nejistotě, jestli nebudete muset zařízení kvůli nedostatku financí zavřít a oni se ocitnou na ulici!

Registrované domovy podléhají „úhradové vyhlášce“. Co to přesně pro jejich chod znamená a obcházejí registrované domovy tuto vyhlášku?

Úhradová vyhláška definuje maximální cenu za ubytování a stravu, přičemž je tato cena ještě navíc limitována výší starobního důchodu seniora, ze kterého mu musí podle zákona zbývat kapesné ve výši 15 procent. Takže například senior s důchodem 10 000 korun vám může v registrovaném zařízení zaplatit za měsíční bydlení se souvisejícími službami, jako jsou strava, energie, úklid, praní a žehlení, atd., ve formě plné penze 8500 korun, přičemž reálné náklady činí 15 až 20 tisíc korun! Takže pak musí k dofinancování nutně nastoupit provozní dotace, pokud ani ty nestačí, pomáhají si registrované domovy fakultativními službami – jako například 5 korun za půjčení příboru, příspěvky rodinných příslušníků a sponzorskými dary. Vše pak dohromady mnohdy převyšuje naše smluvní ceny, které jsou jasné a transparentní hned od podpisu smlouvy.

Ombudsmanka Šabatová na vás podala trestní oznámení. Co konkrétně vám vyčítá?

Snažila jsem se zjistit, co konkrétně bylo předmětem podání, ale údajně nic konkrétního. Policie obdržela od paní ombudsmanky kopii zprávy, kterou ona zpracovala po kontrole v našem zařízení v dubnu 2014, a která byla označená jako „důvěrná“ a pouze pro osobní potřebu kontrolovaného zařízení. Přesto však ombudsmanka zprávu v plném znění se jmény našich klientů, jejich diagnózami a medikacemi poslala nejen policii, ale také krajskému úřadu a možná i někam dál. Mediálně se paní ombudsmanka opakovaně vyjádřila, že na naše zařízení podala trestní oznámení kvůli podezření ze špatného zacházení se seniory a možného omezování na osobní svobodě. Obecně, což také vyplývá ze závěru zprávy, a ne jenom té naší, chce, abychom se, cituji, „úspěšně zaregistrovali“.

A když se zaregistrujete?

Pak vše, co je pro nás dnes zakázané, bude povolené a například ono omezování osobní svobody se bude jen pojmenovávat jako „ochrana seniora před ublížením sobě nebo jiné osobě“.

Kontrola od ombudsmanky u vás byla skoro před rokem. Čím si vysvětlujete, že ke zveřejnění došlo až nyní?

Asi neměla po ruce jinou, pro média a veřejnost zajímavou kauzu… Anebo proces rozhodování o veřejné činnosti ombudsmana trvá bezmála rok, to víte, ve státním sektoru se vše řeší mnohem déle, než u nás obyčejných smrtelníků, kteří nejsme honorovaní časem, ale výkonem.

Stěžovali si někdy vaši klienti nebo odcházeli z důvodu nespokojenosti?

V průběhu čtyř let, kdy je náš penzion v provozu, disponujeme plně obsazenou kapacitou a pořadníkem žadatelů na dalších cca 25 míst (z 50 obsazených). Za celou dobu nebyla na nás podána žádná stížnost ani ke krajskému úřadu, ani k úřadu ombudsmana. Podle mého názoru, pokud fungujete na komerčním způsobu, klienti si sami platí plné náklady na svůj pobyt, jsou oni a jejich rodiny prvními a největšími kritiky – a od nich žádné závažné výtky nikdy nevzešly. Takto to funguje mezi námi podnikateli – máš-li spokojeného a platícího klienta, pak svoji práci odvádíš dobře. Jiné měřítko tady neexistuje.

Jak jste se vlastně k podnikání v oblasti péče o seniory dostala?

Již v průběhu studií na vysoké škole v oboru podniková ekonomika jsem začala podnikat jako účetní, posléze jsem pracovala v několika firmách jako ekonom a také jako bankéř. Od malička jsem spoustu času trávila u svých prarodičů, u kterých jsem patrně získala „kladný vztah k šedinám“ a úctu ke stáří obecně. Když nás opustil dědeček, rozhodla se babička po nějakém čase, že se nastěhuje do domova důchodců, kde měla svoji garsonku a kde strávila ve spokojenosti a dobré zdravotní kondici posledních dvanáct let svého života. Skoro denně jsem za ní docházela a těch dvanáct let žila takřka vedle ní v prostředí domova důchodců. Když zemřela, začala jsem přemýšlet o tom, proč nezkusit podnikat v oboru ubytovávání a služeb pro seniory – demografické křivky už tenkrát v roce 2005 mluvily dost jasně, jak se bude vyvíjet počet seniorů. Začala jsem se tedy touto problematikou hlouběji zabývat a rozhlížet se po možnostech, jak na to.

Kdy jste pak založila vlastní domov pro seniory?

V roce 2007 jsem opustila své zaměstnání v bance a vrhla jsem se do příprav projektu výstavby bytového areálu se službami pro seniory. Bohužel, než jsme stihli projekt dotáhnout až k zahájení stavby, přišla na podzim 2008 hospodářská krize a banky přestaly na dobu neurčitou poskytovat úvěry. Jelikož tato situace trvá víceméně do dneška, uložila jsem projekt do šuplíku a abych alespoň nějak zrealizovala svůj podnikatelský záměr, začala jsem v lednu 2011 provozovat v pronajatém objektu bývalého hotelu Atrium v Liberci penzion pro seniory.

Ombudsmanka kontrolovala soukromé domovy, ale nikoliv státní. Máte představu, jaký je rozdíl v péči o seniory v soukromých a ve státních zařízeních?

Troufnu si tvrdit, že s výjimkou možná více osobního, snad až rodinného přístupu, jsou služby ve státních a soukromých zařízeních obdobné. To samozřejmě vychází z potřeb seniorů, těm se my musíme především přizpůsobit. Klient mnohdy nerozezná, jestli je ve státním nebo soukromém zařízení – služby jsou mu nabízeny totožné. Vždyť také to, co je nám paní ombudsmankou vytýkáno, by jistě našla i v mnoha registrovaných státních zařízeních. Ale proč by stát sám na sebe žaloval, že dělá něco špatně!?

Máte pocit, že paní Šabatová se záměrně zaměřuje jen na soukromé firmy?

Bohužel jsem se za posledních pár let setkala s jednoznačnou demonstrací moci státu na nás podnikatelích a jsem upřímně z tohoto stavu společnosti velmi rozčarovaná. Vždyť v našem oboru suplujeme roli státu, který nestíhá kopírovat nárůst seniorů nárůstem nabízených služeb, navíc tuto práci děláme bez ruinování státního rozpočtu, vytváříme desítky pracovních míst… Přesto jsme neustále terčem nějaké kritiky a v našem případě – troufnu si to nazvat „veřejným lynčováním“ ze strany státu a „nezávislých“ médií.

Paní Šabatová kromě trestního oznámení zveřejnila i výzvu, aby lidé vašich služeb nevyužívali. Může vás taková výzva poškodit? Budete se nějak bránit?

Považujeme takovouto výzvu paní Šabatové za poškozování našeho dobrého jména a pověsti a budeme rozhodně s našimi právníky zvažovat cestu žaloby. Pomineme-li právní stránku této kauzy, je potřeba se vážně zamyslet nad stavem svobodného podnikání a demokracie v naší zemi. Pokud chce jeden podnikatel uspět před druhým, používá k tomu nástroje jako marketing, kvalitnější produkty a služby či nějakou přidanou hodnotu pro zákazníka, což všechno má přimět zákazníka k výběru toho lepšího podnikatele ke koupi zboží či služeb. Stát bohužel takové nástroje asi nezná a ubírá se cestou pomluv, špinění a veřejného šikanování své konkurence. Stačí se rozhlédnout jen třeba po politické scéně, kde jsou takovéto praktiky na denním pořádku.



Klíčová slova: HOLOPOVÁ



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama