Varování lékařů: Český zdravotní systém je jako švédský stůl – vezmi si, co můžeš! | Reflex.cz
reklama
nahoru

Varování lékařů: Český zdravotní systém je jako švédský stůl – vezmi si, co můžeš!

Andrea Holopová16. října 2014 • 15:15
Varování lékařů: Český zdravotní systém je jako švédský stůl – vezmi si, co můžeš!
MUDr. Zuzana Miškovská
• foto: 
archiv

V českém zdravotnictví panují podivné poměry. Systém připomíná švédský stůl, ze kterého si pacienti, mohou brát, co můžou. Ale někdo to musí zaplatit. „Stává se, že pacient za jeden den obejde třeba až pět neurologů. Ti se ho zeptají, kdo je jeho praktickým lékařem a pojišťovna to pak naúčtuje mě. Navíc je to tu spíš čím dál horší. Všichni politici se bojí říct lidem do očí – za zdraví jste si zodpovědní sami,“ říká v rozhovoru pro Reflex.cz praktická lékařka MUDr. Zuzana Miškovská.

reklama

Proplácí vám pojišťovny hladce všechnu provedenou péči?

Zdravotní pojišťovny nám sledují takzvanou indukovanou péči. U všech doporučení na odborná vyšetření uvádím své identifikační číslo. Pojišťovna pak sleduje, od kterých lékařů pacienti přicházejí. Když jich je od některého praktického lékaře moc, udělají regulační opatření.

Jak to konkrétně funguje?

V roce 2012 jsem dostala od pojišťovny dopis, že jsem v roce 2011 předepsala příliš mnoho vyšetření a příliš mnoho léků. Sdělili mi, že mi kvůli tomu z příštího vyúčtování strhnou 120 tisíc korun. Takže když jsem pak fakturovala pojišťovně tři měsíce 40 tisíc, oni mi tři měsíce neposlali nic. Musela jsem pak složitě celý další rok dokazovat u každého pacienta, proč jsme mu předepsala ty které konkrétní léky a proč bez nich nemůže být. Všude v našem právním systému funguje presumpce neviny,  vinu dokazuje žalobce, ale ve zdravotnictví ne – tam musím já jako lékař obhajovat svoji nevinu. Na druhé straně mají zdravotní pojišťovny seznamy léků, které když předepisujeme, dostáváme finanční bonusy ve stokorunách za rok. Takhle funguje naše socialistické zdravotnictví.

A může se stát, že je péče zneužívána?

Máme zkrátka systém „švédského stolu“, kdy pacient za jeden den obejde třeba pět neurologů.  Ti se pacienta pak ptají, kdo je jeho ošetřující lékař. On uvede mé jméno a pojišťovna mi pak strhne peníze za to, že byl můj pacient vyšetřován několikrát zbytečně. Přitom musím platit nájem, musím platit mzdy a pojištění za zaměstnance.

Můžete tomu nějak předcházet?

Jistím se tím, že pacientovi nedávám žádanku na odborné vyšetření automaticky, důkladně si ověřím anamnézu a vyšetřím ho. Nikdy si ale nemůžu být úplně jistá, jestli dané konkrétní vyšetření pacient skutečně potřebuje. Takže vždycky existuje riziko, že odešlu pacienta na vyšetření, které mi pak pojišťovna neuzná. Myslím si, že když pacienta poučím, že jeho potíže nevyžadují konkrétní odborné vyšetření, on na něm přesto trvá a pak se ukáže, že vyšetření bylo zbytečné, měla by chtít pojišťovna úhradu po pacientovi, a ne po mně.

Je tedy lepší, když můžete co nejvíc vyšetření dělat přímo ve své ordinaci?

Praktici, kteří jdou s dobou, dnes umí sami za pomoci přístrojů vyšetřit cévy, hladinu cukru – postarají se o diabetika, udělají krevní vyšetření, zjistí známky zánětu a samozřejmostí je, že umějí dělat EKG.

Jak od pojišťovny získáváte peníze na tyto přístroje?

Přístroje jsou samozřejmě investice. Jsem jako každý jiný podnikatel. Když se rozhodnu rozšiřovat své vybavení, spoléhám, že mi ta příslušná vyšetření zdravotní pojišťovny proplatí a tím se mi náklady na platbách od pojišťoven vrátí. Pojišťovny už naštěstí pochopily, že když ten přístroj nebudu mít a pošlu pacienta například na cévní vyšetření, tak cévař si nenaúčtuje jen to samotné cévní vyšetření, ale započte si i vstupní vyšetření, kontrolní vyšetření a jiné. A to by stálo pojišťovnu víc.

V čem je výhoda ošetření u praktického lékaře pro pacienta?

Praktický lékař by měl umět posuzovat zdravotní stav celkově. Měl by vědět, že například ledviny souvisí s tlakem, tlak souvisí s očima, bolesti hlavy nejsou jen od mozku, ale mohou být od očí nebo od krční páteře. V těle je vše hodně propojené. Je tendence, aby praktický lékař nebyl jen ten, co jen pacienty někam posílá, ale aby byl lékařem, který umí diagnostikovat a umí léčit. Až když je to nad znalosti praktického lékaře, posílá pacienta dál.

U nás máme několik pojišťoven. V čem se vlastně liší?

Když se pojišťovny zakládaly, myslelo se, že budou jednat velice neregulovaně a privátně. Jenže v roce 1997 se to všechno zlomilo a přišlo strašně moc státních regulací. Zdravotní trh v dnešním systému pojišťoven prakticky neexistuje. Pojišťovny se dnes liší jen nabídkou několika málo bonusových služeb navíc.

Co vám na dnešním systému nejvíc vadí?

Problémem je zákon o zdravotních službách. Ze zdravotníků dělá služebníky. Jsme pouze poskytovatelé služeb – v podstatě slouhové pro pacienty. Já bych ale chtěla být jejich partner. Partner, který se snaží být informovanější a vzdělanější. Ale dnes jsem podle zákona sluha. To je deptající.

Je šance, že se to do budoucna změní?

Je to tu spíš čím dál horší. Všichni politici se bojí říct lidem do očí – za zdraví jste si zodpovědní sami. Regulační poplatky aspoň vedly k tomu, že sem lidi nepřišli jak do klubu důchodců, když šli jen tak kolem. Od příštího roku jsou poplatky zrušené. Přitom 30 korun není ani pro důchodce likvidační. Šetřilo to náklady, odpadla nám spousta zbytečných návštěv. A my praktičtí lékaři jsme měli víc času na samotná vyšetření. A chytří lidé ani poplatky neplatili. Při preventivní prohlídce se regulační poplatek neplatí.

Jakou prevenci lidem doporučujete?

Doporučuji ženám dojít si na mamografii, jako prevenci rakoviny prsu. Nejlepší je začít v 45 letech. Také doporučuji test skrytého krvácení do stolice, který odhalí rakovinu střev. Test zjistí skryté krvácení, které se okem nepozná. Když se test opakuje po dvou letech, je vysoká pravděpodobnost, že se rakovina zachytí včas.

A jakou prevenci doporučujete výhradně mužům?

Muži trpí na rakovinu prostaty. Tyto nádory jsou velmi časté, ale některé z nich jsou neškodné a pacienti s nimi žijí dlouho, aniž by o nich věděli. Z pitevních nálezů plyne, že 80 % mužů mělo nějaký malý nádor prostaty, se kterým normálně žili a zemřeli na něco jiného. Jiní lidé ale měli obrovské bolesti zad a zjistilo se, že je to důsledkem rakoviny prostaty. Vyšetření se dělá na základě antigenu BSA, který někdo mylně označuje za příznak rakoviny. Ale tento antigen se objevuje vždy, když se s prostatou něco děje a nemusí to být rakovina. Doporučujeme mužům, aby si kolem 50 let nechali odebrat BSA.



Klíčová slova: andrea holopovározhovor



Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama