Jefim Fištejn: Autoritáři budou z Trumpa zklamaní jako první | Reflex.cz
reklama
nahoru

Jefim Fištejn: Autoritáři budou z Trumpa zklamaní jako první

Jana Bendová16. listopadu 2016 • 16:30
Jefim Fištejn: Autoritáři budou z Trumpa zklamaní jako první
Donald Trump
• foto: 
fotomontáž Jan Ignác Říha

Bonviván, šoumen, mluvka, vtipálek, sukničkář, charismatik – to je Donald Trump. Ale právě milovník žen, vína a zpěvu málokdy bývá krvežíznivým diktátorem, říká v rozhovoru politický analytik Jefim Fištejn (69). Nesdílí obavy z Trumpovy nevyzpytatelnosti ani z jeho sympatií k Rusku.  Autoritáři, kteří jeho zvolení přivítali, budou zklamaní jako první, dodává.

reklama

Vidíte nějakou hlubší souvislost mezi zvolením Trumpa a brexitem?

Určitě. Jsou to články jednoho řetězce. Trumpovo vítězství není první svého druhu – nebude jistě ani poslední, kruhy na vodě se budou rozbíhat ještě dlouho. Na Evropu bude mít jeho zvolení setsakramentský dopad: mnohá nesystémová hnutí to budou vnímat jako výstřel z Aurory. Jejich vůdcové už větří krev, ale může se stát, že budou těžce zklamáni – to když se Trump vrátí k provoznímu normálu. Mezitím politické elity Evropy snad pochopí, jak funguje demokracie. Právě tak, jak to ukázaly překvapivé americké volby, nikoli tak, jak si usmyslí štábisté v politických centrálách. Mimochodem, je to také rána pro milovníky spikleneckých teorií, podle nichž vítězství Clintonové bylo rozpracováno do mrtě a obyvatelstvo se svými náladami není víc než pouhá stafáž. Je to také poučení pro ty, kdo rádi vykládají bludy o totalitní povaze amerického zřízení, o všemocnosti médií a podvodné povaze voleb. Jejich výsledek ukázal, že propaganda nepodpořená realitou není schopna zblbnout voliče, že řadový Američan není ochoten položit svůj selský rozum na oltář politické korektnosti. Voliči zkrátka odvolili, volební komise spočítaly hlasy a ukázalo se, že země si žádá změnu – a nejlépe radikální. A to znamená, že obě hlavní strany budou muset přehodnotit svůj vztah k ideologickým nástrojům, které kupodivu nejsou ani všemocné, ani tolik žádané.

A čím si tedy vysvětlujete radost, s níž Trumpa přivítali všichni diktátoři světa a z našich politiků hlavně ti, kdo fandí autoritářství?

Nový americký prezident je dnes, jak se říká, plátnem, na něž každý promítá své vlastní představy a přání. Především to platí pro milovníky autoritářství, jen co je pravda. Myslím si, že právě oni budou zklamaní jako první. Vítězství Trumpa přece není zrušením demokracie, nýbrž naopak jejím naplněním. Demokracie ovšem musí být funkční. Ta nefunkční vyvolává silné pnutí, které může skončit výbuchem. Brexitová revoluce je formou společenského výbuchu.

Existuje ovšem dost příkladů, kdy demokratické volby klestily cestu „neliberálním demokraciím“. Volbami se k moci dostali četní pozdější diktátoři.

To je fakt. Ale pokládat Donalda Trumpa za geniálního stratéga, jenž teď nastoupí cestu k diktatuře, a zároveň ho mít za přerostlého dětinu – to nejde dohromady. Kdo si to myslí, by se měl rozhodnout pro jedno ze dvou. Můj názor je, že americký systém nic podobného nepřipouští. Amerika je názorově zhruba rozpůlena a tyto volby nejsou poslední. Navíc Trump na mě vůbec nedělá dojem člověka prozářeného zevnitř neoblomnou vůlí k moci. Bonviván, šoumen, mluvka, vtipálek, sukničkář, charismatik – to on nepochybně je, ale milovník žen, vína a zpěvu málokdy bývá krvežíznivým diktátorem. Poživačný sybarita Churchill byl autorem nejlepší definice demokracie, i když rád kouřil a chutě pil. Masovým vrahem byl vegetarián a abstinent Hitler. Z dnešních vůdců jen jeden nepije, nekouří, nemiluje ženy a své zdraví pokládá za veřejný statek – ten se jmenuje Putin. Obdiv k Trumpovi našich rádoby autokratů je založený na velkém nepochopení a zmatečném vědomí. Spláčou nad výdělkem.

Co jeho vztah k Rusku a Číně? Můžeme očekávat větší vzájemné sympatie? Přinejmenším se ruský prezident a Donald Trump o sobě vyjadřovali příznivě.

I tady budou rozhodující zákony sociálních skupin, nikoli citová vzplanutí. Do duše pekingských soudruhů nevidím, ale myslím si, že i oni se řídí základním pravidlem – stabilita je podmínkou zachování moci. Je vcelku lhostejné, co dnes cítí nebo necítí Trump vůči Putinovi. Je známo, že když George Bush pohleděl do prasečích očiček Vladimira Putina, spatřil na jejich dně citlivou a zranitelnou duši. Tento nález mu vůbec nebránil v tom, aby prováděl vůči Rusku politiku zadržování a úspěšně bránil jeho rozpínavosti. Pokud připustíme, že Donald Trump není vlastizrádce a že mu velikost Ameriky opravdu leží na srdci, pak musíme uvěřit, že dříve nebo později sezná pravdivost výroku Státy nemají přátele, státy mají zájmy. Zájmy Spojených států začnou brzy narážet na zájmy roztahovačného Ruska, což bude znamenat konec líbánek, i kdyby nějaké byly. Nelze udělat Ameriku znovu velkou, aniž bude posílena její velmocenská kvalita. Příznivci Vladimira Putina budou brzy vyléčeni ze své dnešní kocoviny, protože poznají, že Trump vynášel do nebes Putinovu vladařskou rozhodnost a udatnost jen proto, že chtěl, aby na jeho pozadí vynikla slabost Baracka Obamy. Obecně vzato: neohrožený Putin je přízrak, který stvořil býložravý Obama právě svou programovou povolností.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném Reflexu, který vyšel 16. listopadu.

Reflex 46/2016

VŠE O PREZIDENTSKÝCH VOLBÁCH V USA >>>





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama