Patřím k té novinářské menšině, která vítězství Trumpa nad Clintonovou vítá. Nebál jsem se ke své volbě přihlásit ani v úvodníku aktuálního Reflexu, přestože jsem jej psal několik dní před hlasováním. Důvodů mého přesvědčení je více; především pro mě Trump představuje absolutní protipól předstíračské a prázdné politiky dua Obama – Clintonová, která světu přinesla více neštěstí než užitku. Pro mě Trump paradoxně ztělesňuje daleko více onu obamovskou naději (hope), než sám vynálezce této předvolební mantry.
Zároveň však z vrozeného skepticismu nehodlám slavit a věřit, že s Trumpem samy o sobě přijdou lepší časy. Sice vnímám sílu a vliv amerického prezidenta na svět a zprostředkovaně tedy i Českou republiku, ale my budeme žít hlavně tak, jak budeme volit tady. Proto se po vítězství amerického miliardáře hlavně obávám, aby se Češi prostřednictvím zmanipulovaných médií nenechali opít laciným srovnáváním Donalda Trumpa s vládcem našich volebních preferencí Andrejem Babišem.
Oba jsou přece podnikatelé, oba představují jistý typ odpovědi na voličskou frustraci z tradičních stran a zkorumpovaných politiků, a tak dále a tak podobně lživě.
Přitom nic není vzdálenější realitě. Především: Trump nestavěl mrakodrapy z dotací Evropské unie, nebyl členem komunistické strany, nezapletl se s její tajnou službou, volební kampaň si platil z vlastních prostředků, vládne jazykem svých voličů, nechce likvidovat malé a střední podnikatele, kontrolovat občanstvo nejrůznějšími nástroji Velkého bratra a má vizi pro svou zemi i svět.
Pro Trumpa není politika zhodnocením vlastního byznysu, ale výzvou, kterou asi nejlépe charakterizuje jeho poslední předvolební řeč, ve které pronesl mimo jiné toto: „Dělám to proto, že mi má země tolik dala, a já velmi silně cítím, že je mou povinností dát něco zpět své zemi, zemi, kterou miluji. Dělám to pro vás, pro naše hnutí a pevně věřím, že Amerika bude opět skvělou zemí.“
Pro Babiše je jeho země Agrofert.
Jestliže tedy Amerika potřebovala vzpouru proti Clintonové, my proti Babišovi.
